Syndrom lidského rozvoje a hybridní postavení České republiky v systému mezinárodních kultur

23. 1. 2011 / Jan Čulík

V souvislosti se svědectvím Miroslava Čapka, jak někteří čeští středoškolští studenti odmítají "přemejšlivé otázky", je možná zajímavá srovnávací studie dvou antropologů Ronalda Inglegarta a Daphny Oysermanové týkající se kulturních charakteristik, jako jsou individualismus, autonomie, a sebevyjádření.

Inglehard a Oyserman argumentují, že čím jsou společnosti bohatší, tím jejich občané přestávají považovat princip přežití (které jim garantuje kolektivní společnost) za důležitý a stávají se individualisty. Tento trend nacházejí Inglehard a Oyserman ve všech ekonomicky pokročilejších společnostech. Zejména se projevuje u západoevropských generací narozených po druhé světové válce. Rostoucí prosperita podle těchto autorů také vede k posílení demokracie jako prostředku individuální seberealizace.

Na základě rozsáhlého mezinárodního antropologického zkoumání kultur argmentují Inglehart a Oysermanová, že kulturní orientace na ose koletivismus-individualismus nejsou statickými rysy společností, ale odrážejí socioekonomické změny. Hospodářský rozvoj podle nich totiž způsobuje přesun směrem ke kulturním syndromům spojovaným s individualismem a postupné opouštění kulturních syndromů spojovaných s kolektivismem.

Obdobnou tendenci projevuje vývoj na ose přežití-sebevyjádření. Inglehart a Oysermanová poukazují na to, že ve společnostech, které jsou chudé, a v nichž jsou tedy jejich občané přímo ohroženi existenční likvidací, například hladomorem, převažuje princip kolektivní spolupráce, který umožňuje přežití, nad principem individuálního sebevyjádření.

Zážitek prosperity však způsobuje, že se společenské hodnoty přesunují od kolektivismu k individualismu. Sociální kolektivní hodnoty, spojované s přežitím, se stávají méně důležité a větší roli začínají hrát hodnoty spojované se sebevyjadřováním a s osobní individuální volbou.

Individualismus je konceptualizován jako protiklad kolektivismu zejména, když srovnáváme západní a východoasijské kultury. Protestantismus (který historicky argumentoval, že spaseni budou jen ekonomicky a společensky úspěšní jedinci) vedl v západních společnostech k prosazení individuální volby, seberealizace a osobní svobody.

I když je z průzkumů dokázáno, že hospodářská prosperita skutečně vede k přechodu společností od tradicionalismu, náboženství a kolektivismu k sekularismu a individualismu, autoři zajímavě poukazují na to, že tento vývoj je velmi silně ovlivňován historickým břemenem minulých kulturních zážitků společností.

Z obřích antropologických průzkumů, prováděných v letech 1981 - 2001 v rámci World Value Survey a European Values Studies vyplývá, do jak velké míry jsou současné hodnotové systémy kulturních společností na světě ovlivňovány jene hospodářským vývojem, ale i minulou kulturní zkušeností.

Pěkně to ukazuje tato tabulka:

pro zvětšení klikni

Světové společnosti jsou zde rozděleny podle dvou os, podle toho jak vysoko hodnotí tradiční (náboženské) oproti ateistickým, sekulárním hodnotám, a kolektivní hodnoty oproti hodnotám individualistickým.

Z tabulky je vidět, že postavení společností určuje nejen jejich ekonomická situace, ale i jejich historické, kulturní a náboženské zázemí. Nejzajímavější je, že historicky protestantské společnosti, zejména společnosti skandinávské ( Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko) jsou vysoce ateistické a vysoce individualistické, a to o hodně více než tradičně katolické společnosti. Anglosaské země se také vyčleňují do samostatného celku, stejně jako postkomunistické země, které byly zjevně silně ovlivněny, navzdory svým historickým kořenům, čtyřiceti, respektive sedmdesáti lety vlády sovětského systému. Většinou jsou kolektivistické a ateistické. Česko v tabulce zaujímá zajímavé postavení -- je silně ateistické, jeho tendence k individualismu však není příliš silná, v tom ohledu patří spíš k průměru.

Zdroj: Ronald Inglehard and Dapha Oyserman, "Individualism, autonomy, self-expression", in Comparing Cultures: dimensions of culture in a comparative perspective, ed. by Henk Vinken, Joseph Soeters and Peter Ester., 2004, Koninklijke Brill, NV, Leiden.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.1. 2011