Naivní představa že "škola by měla předávat vědomosti"

19. 1. 2011 / Boris Cvek

Způsob uvažování Jany Karvaiové se ukazuje v této naivní větě: "Škola by především měla předávat vědomosti."

Takové pojetí školy je v Česku naprosto běžné a vede jen k biflování a - co hůře - k přesvědčení, že znalosti vhodné k řešení kvízů a křížovek jsou vzděláním.

Děti to naštěstí většinou neberou vážně a pohrdají bigotností "vědomostmi" nabitých učitelů. Jenže tato rezistence nestačí k tomu, aby se naučily myslet.

Nejhorším efektem "předávání vědomostí" je pevná víra v to, že "vědět" stačí. Když ale s "vědomostmi" zacházíte, abyste nacházeli souvislosti a řešili problémy, zjistíte, že mnohem důležitější, než "vědět", je myslet - a čím více myslíte, tím více si uvědomujete, jak málo toho víte, tím více se vám "fakta" a "vědomosti" v síti vztahů relativizují a rozpadají pod rukama.

Tímto pocitem teprve začíná skutečná vzdělanost. Není běžné jí dosáhnout, ale už na ZŠ by měly děti být vedeny k myšlení, nikoli k "vědomostem", a měly by umět kriticky zacházet s "fakty", s autoritami a "pravdami" o světě.

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.1. 2011