Kriminalistická demokracie

21. 1. 2011 / Oldřich Průša

Motto: "O tom, co mi tady říkáte, napíšu knihu - a jestli mi ji nevydaj', tak to pošlu jako udání."
B. Hrabal v rozhovoru se dvěma vesničany, Kersko, Hájenka, cca r. 1973

Úvodní poznámka: Pasivní formulace textu jsou vysvětleny v závěru.

Popis: z bytu byl ukraden obraz ne zcela bezvýznamného autora (olej na plátně, zlacený rám, rozměry cca 80x55 cm, stáří obrazu cca 120 let, cena prý cca 600 000 Kč). Policii byla událost bezprostředně ohlášena, kriminalisty ohledáno místo činu, byl sepsán protokol, následně na příslušném oddělení předána fotografie obrazu pro usnadnění pátrání, zodpovězeny doplňující otázky.

Předpoklad - policií bude vedeno vyšetřování.

Popis: - po zákonem stanovené lhůtě oznámeno, že pátrání bylo bezvýsledné a proto bylo zastaveno.

Předpoklad -- policií bude sděleno, jaké kroky ve vyšetřování byly učiněny. Nestalo se.

Popis -- poškozený pátrá po osudu obrazu prostřednictvím internetu, veden vírou, že "na internetu je všechno". Po několika měsících marné snahy zjištěno, že obraz po šesti týdnech od krádeže nabídnut v aukci a zřejmě i vydražen. Všechny podstatné detaily (název aukčního domu, adresa, tel., www. adresa, datum aukce, číslo draženého předmětu) sděleny telefonicky a následně e-mailem příslušnému vyšetřovateli.

Předpoklad - policií bude obnoveno pátrání v aukčním domě /kým nabídnuto, kým vydraženo, a bude pátráno, kým je obraz získaný z krádeže vlastněn, kde se obraz nachází atd./, tudíž budou využity poznatky předané vyšetřovateli poškozeným a povedou k navrácení ukradené starožitnosti právoplatnému vlastníkovi.

Popis - v telefonní centrále obvodního oddělení policie v průběhu tří dnů neúspěšně žádána informace o e-mailové adrese vyšetřovatele -- opakovaně a marně. V odpověď na dotaz přímo vyšetřovali, kam mu možno elektronicky zaslat zjištěné poznatky, sděleno, že policie nemá zavedenu e-mailovou síť pro komunikaci občanů s policií /důvod: policisté by brouzdali po internetové síti/. Na žádost o jakoukoliv e-mailovou adresu policie ČR, kam by mohly být informace související s případem oznámeny, přislíbeno, že po jejím zjištění bude poškozenému telefonicky oznámeno. Během následujících dnů se tak nestalo.

Perlička - na žádost poškozeného o přepojení telefonního hovoru do kanceláře vyšetřovatele obsluhou policejní ústředny požádán poškozený o číslo telefonní linky volaného. Konstatování, že volající není zaměstnancem policie a telefonním seznamem tudíž nedisponuje, provázeno otráveným povzdechem "Tak to budu muset hledat."

Popis - vzhledem k  týdennímu časovému odstupu od oznámení údajů o aukčním domu příslušný kriminalista dotázán na doposud učiněné kroky v pátrání a získána odpověď, že zatím žádné.

Během následujícího telefonického rozhovoru s vyšetřovatelem (po dalších cca třech týdnech) sděleno, že policie pátrá korespondenčním způsobem, tj. písemně požádala aukční dům o zaslání informací. Vyšetřovatelem navíc konstatováno, že policie při získávání informací naráží na problém s dodržováním zákona na ochranu osobních údajů.

Demokracie v kriminalistickém pátrání je unikát a vlastně zřejmě i světová rarita. Domněnka, že "korespondenční pátrání" je vlastně upozornění zprostředkovateli prodeje kradené věci, aby byly zahlazeny veškeré stopy, jak u nabízejícího tak u kupujícího, se kryje s jistotou na cca 99 %. Dočkat se sdělení, že nabízející koupil obraz na inzerát od neznámé osoby je nasnadě. Lze domýšlet lhůty, které k tomu existují, že nejsou žádné hraničí s jistotou. Touto praxí je popřeno vše, co se o pátrání v kriminalistice učí a bylo praktikováno. Pouze zdvořilost všech zúčastněných v takovémto obchodu brání poslání policie i s její korespondencí ke všem čertům a dál.

Mezisoučet naivního poškozeného

Dovolte, bych suše předpokládal, že:

  • policie na počátku pátrání po starožitných předmětech informuje alespoň významnější obchodníky se starožitnostmi o hledaných předmětech alespoň vyšší hodnoty. Nikoliv.
  • jsou-li policii sděleny informace významné pro průběh pátrání, bude jich následně odpovídajícím způsobem využito. Nikoliv bezprostředně.
  • přístup k pátrání je policií veden aktivně. Nepotvrzeno.
  • poškozený je objektivně vybízen k pátrání na vlastní pěst.

Předběžný závěr: předpoklad, že na policii možno spoléhat, zjevně hraničí s přeceňováním její úlohy a možností, s nepochopením současného stavu. Vzbuzen dojem, že policii by bylo lépe podčlenit Českému statistickému úřadu, s využitím jako evidenčního místa pro shromažďování údajů o spáchaných trestných činech. Aktivnímu jednání poškozeného bráněno mj. tím, že některé údaje mohou být sdělovány pouze policii.

Policií není vyvíjena snaha najít pachatele krádeže, ani snaha ukradený obraz najít a vrátit majiteli.

Poznámka autora: text není jakýmkoliv způsobem směřován vůči příslušnému kriminalistovi. Pouze je konstatován zjištěný stav v kriminální policii (není cílem ani zobecňovat na další policejní složky, jakkoliv se to nabízí) a je formulován tak, aby případné další policejní pátrání nebylo ohroženo.

Pasivní formulování textu je odrazem totožného přístupu kriminální policie v popisovaném případu.

O výsledku pátrání bude čtenářstvo informováno. Snad bude možno konstatovat, že alespoň v interním telefonním seznamu není hledání obtíž, když ostatní pátrání obtíží zřejmě jsou.

Poznámka pod čarou: Pro zajištění svých funkcí a úkolů včetně bezpečnosti svých občanů stát zaměstnává okolo 40 000 policistů. V zemi působí dalších asi 100 000 členů privátních bezpečnostních služeb dbajících o soukromé zájmy a bezpečnost některých občanů.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.1. 2011