Nechci slevu zadarmo, pravil vychytrale doktor Zelí

19. 1. 2011 / Jiří Šejnoha

Záznam nabídky po telefonu. On: Dobrý den, tady Čechmánek ze společnosti Countrybank, neměl byste zájem o slevu 500 Kč měsíčně. Já: Nezlobte se, ale neměl. On: Promiňte, pro vás je nezajímavá sleva z faktur ve výši až 6 000 Kč ročně? Já: Ne, nechápu, proč by mi chtěl někdo nabízet nějaké slevy, když by na tom sám nevydělal. To mi vysvětlete! On: Ale to je přece pochopitelné, my vám dáme slevu a ještě na tom vyděláme. Já: Ne, děkuji, neztrácejte se mnou čas.

Takových telefonních hovorů jsem zažil bezpočet. Obvykle na každý říkám: děkuji, nechci, se mnou zbytečně marníte čas. Když jsou neodbytní a pokouší se pokračovat, beru jim vítr z plachet. Zástupcům mobilních operátorů říkám: Největší sleva je v tom, když se naučíte zkracovat telefonní hovory. Je třeba naučit se zbytečně netelefonovat s vědomím, že dlouhými hovory okrádáte druhé o jejich čas.

Nabízečům kreditních karet pak říkám: My máme doma vlastní finanční model, založený na rodinné bance, která je nám standardem. Půjčujeme si peníze z vlastního účtu a zase je tam pěkně vracíme. Pokud možno i s malým úrokem. Když zvažujeme půjčku od cizích, musí být nabízený úrok nižší, než je úrok na našem spořicím účtu. V dnešní době tedy nejvýše nulový (po započtení průměrné roční inflace).

Obchodní politika maloobchodních řetězců a telefonních operátorů je jasná: Když chcete ušetřit, musíte u nás nejdříve utratit. Když si koupíte naše výrobky dva najednou, dáme vám třetí kus zdarma. Když chcete volat za 2 Kč/min, musíte nejdříve strávit s mobilem u ucha šest hodin. A tak bohatí lidé dál bohatnou půjčkami s úrokem do 9% a chudí chudnou půjčkami s úrokem vyšším jak 15%. Rozdíl 15% - 9% je prý pojištění nesplácení úvěru. Jakési vyjádření toho, čemu se u velkých institucí říká rating. Bohatí mají rating AAA a chudí D, jakoby šlo o blahoslavené chudé Duchem. Tak to chodí. Bohatí splácí a chudí se ztrácí pod mostem. Společnost je spokojená; je to spravedlivé a každý ví, že si za svůj sociální status může sám.

Proč vám to vlastně říkám? Asi jen proto, že jsem si před chvílí vzpomněl na příhodu, kdy jsem na začátku devadesátých let debatoval se známými lidmi na jednom městském úřadu, když se tam objevil jeden český emigrant, žijící toho času v Německu. Slyšel, že se bavíme o komerčním pojištění, vstoupil nám do hovoru a řekl: "Víte, jaký druh pojištění u nás v Německu právě frčí? Nejvýhodnější pojištění je nechat se pojistit před příchodem pojišťovacího agenta".

Vytisknout