Jak malej kluk

20. 1. 2011 / Oldřich Průša

Dramatickou stavbu díla nechme stranou. Zírající publikum se již proabsolvovalo až za krizi. Spektáklu zdaleka nepřihlíží užasle všichni. Je obvyklé, že na divadle se reprízy uvádějí v celku. V tomto kusu se možná dočkáme repeticí během probíhajícího představení. Pár peripetií a pak závěr, jak již uvedeno výše.

Poté, co bylo v úterý (18.1.2011) R. Johnem oznámeno, že neuspěl Bílek ani Čech (oba s předkupním právem), sdělil ministr vnitra, že by chtěl o vybraném novém policejním prezidentovi informovat ve středu do 15:00 hod., než odlétá na služební cestu do zahraničí. Podrobnost čistě nenáhodná. Řekněme návěští nebo avízo. Jak řekl, tak udělal. A co se nestalo. Nečase se v oznámeném čase (jako na potvoru), jak velela koaliční smlouva a minimální slušnost, nedotelefonoval. Pak frnk.

Elektronicky jsme propropojovaní až běda, proto máme projekt Galileo k zadministrování Pro telefony na stole není kam kafe postavit.. Ale nedovoláš se. Přitom z kachlíkárny do Strakovky že bys dopliv'.

Nechme stranou, že posílat SMSku není dvakrát slušné. O vybraném prezidentovi (byť jen policejním) ani nemluvě. Napsat dopis na hlavičkový papír, přičinit podpis a kulaté razítko a spustit obyciklovaného kurýra z Letné k Vltavě, by bylo i pro premiéra i archiváře jistě elegantnější a hodnotnější. Ale co naplat, doba pílí.

Nestalo se. Premiér se ohradil. Forma je forma. I v divadle. Obstrukce jen na oko. Je o víc, kdo bude v policii tahat za nitky. Proto nastane čas peripetií. Je to tak nějak nízké, dětské a hloupoučké. Nebrat (nenechat brát) telefon v předem definovaném čase je úroveň okresních ochotníků. Mít nos nahoru a vratká kolena k tomuto kusu už tak nějak patří. Kratší konec provazu k premiérovi taky.

Pane Nečasi, klidně se chovejte jako malej kluk, ale ne coby předseda vlády.

Předpověď počasí: můžeme se jít klouzat. Až přestane, trpělivost přeteče.

Vytisknout