Bez biflování to někdy nejde, ale mělo by se omezit na minimum

21. 1. 2011 / Alice Valkarová

Nechápala jsem, proč si učitelka nedá raději trochu práce a nevypráví dětem nějaké zajímavé příběhy z dějin -- a že jich není nouze, možná, že by to bylo i pro ni zajímavější. Děti by sice nevěděly, že v 2. století nebo kdy nastal někde rozvoj hrnčířství, ale odnesly by si z hodin dějepisu alespoň něco. Na druhé straně si ale nedovedu představit, jak se může tzv. biflování (ať už to nazveme jakkoliv) vyloučit zcela. Podobně jako V. Wagner se i já domnívám, že bez znalosti základních pojmů to třeba v matematice nebo i jinde v přírodních vědách prostě nejde. Bez toho, aby se děti naučily Pythagorovu větu, asi těžko mohou řešit pravoúhlý trojúhelník.

Je mi líto J. Čulíka, že má takové špatné vzpomínky na svá středoškolská léta. Já jsem navštěvovala střední školu v Ostravě a mám na ta léta vesměs vzpomínky pozitivní. S výjimkou ruštiny, kde jsme měli opravdu neschopnou učitelku, si na žádné nesmyslné biflování nepamatuji. To už jsem se musela více učit, ne-li biflovat, na Matematicko-fyzikální fakultě, kde to bez toho, abychom se naučili definice a věty a zapamatovali si alespoň zhruba důkazy těch vět, v matematické analýze nešlo. Nedovedu si taky představit, jak by se dala bez "biflování" vystudovat medicína. Jsem-li správně informována, pak se studenti musí naučit všechny kosti nazpaměť. Nevím, jak by také lékař začal léčit, kdyby neměl alespoň obecné povědomí o nemocech, s kterými se může ve své praxi setkat. Ale ty příznaky nemocí, jejich názvy a metody léčení se přece musí nějak naučit! Proto si myslím, že jako většinou je rozumný jakýsi kompromis, bezduché diktování a zapisování si něčeho, čemu nerozumím a co mně nezajímá, nemá asi smysl. Na druhé straně to bez toho, chcete-li biflování -- asi leckde nejde. A mám-li být opravdu, ale opravdu ošklivá, tak se ptám, jak to, že výzkumy PISA dopadaly na začátku devadesátých let pro nás tak dobře, zatímco teď, poté, co se školství reformuje dvacet let směrem k tzv. progresivním směrům výuky, to jde s námi od desíti k pěti?

Vytisknout