Reformy, strategie a krize: jak dál?

22. 1. 2011 / Přemysl Mýša Pergler

Jak se připravují strategická rozhodnutí demokratickým přístupem

Tak například když Japonci kdysi nutně potřebovali rozhodnout o průmyslové a exportní politice, nejprve se sešli všichni ti, kterých se problém týkal. Napřed se dohodli, jak budou při přípravě návrhu postupovat. Přípravu a porovnání pozic řídil nezaujatě významný orgán MITI a nakonec po vyjednávání rozhodla politická sféra. Budoucnost ukázala, že Japonsko správně vybralo z dobře připravených a věcně porovnaných možností.

Jiná z mnoha ilustrací: Švédové zahájili důchodovou reformu procedurální dohodou zástupců všech, kterých se problém týkal. Na začátku viděl každý řešení jinde, později v některých bodech došlo k dohodě. Před rozhodnutím změnily volby politickou scénu. Protože ve věcných otázkách byly pozice jasné, během měsíců byl ve vyjednáváních návrh upraven pro novou situaci a získal v parlamentu osmdesátiprocentní podporu. Věcné řešení i demokratický čili systémový přístup k přípravě se osvědčily.

Jak se to dosud často dělá "u nás"

U nás většinou nešlo o demokratický, nýbrž o takzvaný silový přístup k přípravě podkladů: Nejprve se zahájení přípravy návrhu odkládá. Potom veřejná správa připraví jednu nebo několik variant podle vizí, které vybrala vláda. Ostatní jsou na začátku z přípravy vyloučeni a jsou pozváni až ke konzultacím a k připomínkám. V návrhu chybí odhady některých důležitých dopadů (například na podporu podnikání nebo na mladé chudé rodiny), vnějších vlivů (například nejistého vývoje světové ekonomiky), nezkreslené porovnání s jinými variantami řešení i souvislosti s jinými strategiemi. Odmítá se užití některé vyzkoušené metody a pak se oprávněně tvrdí, že spolupráce není možná. Odpůrci nechtějí svou pozici připravovat vůbec a jakýkoli předložený návrh paušálně označí za nepřijatelný. Činnosti týmů špičkových expertů a veřejné správy jsou vzájemně dezintegrované. Odborníci přestávají spolupracovat, protože improvizovaný proces je neefektivní a zkreslený. Je ovlivněn netransparentním bojem o moc mezi politiky, úřady a úředníky, s trvalým a neověřitelným podezřením z korupce. U návrhu, připraveného v izolaci, je dialog věcně neúčinný, ať probíhá ve sněmovně, v senátu, v médiích nebo ve vyjednávacích týmech. Všichni opakují své („dialog hluchých“), pohádají se a původní návrh se po malých změnách většinou protlačí silou. Odpůrci ztěžují vyjednávání, rozhodnutí a pak i realizaci v naději, že se po volbách pomstí.

Potřebujeme se přiblížit rostoucí demokratické praxi: napřed se všichni ti, kterých se problém týká, dohodnou na některém vyzkoušeném nezaujatém procesu; pak připraví a věcně porovnají své varianty, včetně odhadu významných dopadů; pak se vyjednává; pak nositel moci rozhodne; pak všichni společně realizují. Existuje několik spolehlivých způsobů, jak se demokratickému přístupu vyhnout: ze začátku vyloučit ze spolupráce některé ze zájemců a napřed zpracovat jen vládní návrh; nebo odmítnout spolupracovat na nezaujatém procesu přípravy, iniciovaném vládou; nebo pokusit se improvizovaně porovnat několik variant bez vyzkoušené a odsouhlasené metody a skončit hádkou a patem; nebo chtít řešit izolovaně krizi a reformu, jednotlivé reformy a strategie, vize a konkrétní rozhodnutí a tak. (Proces lze však podstatně urychlit, když se využijí materiály, připravené silově; nebo v krizové situaci.)

A proč se silová příprava vůbec užívá? Protože někdy je nejvhodnější k prosazení určité předem přijaté pozice. Ta může být k prospěchu nejen "kmotrům" a "dinosaurům", ale někdy také celé společnosti, když se občané nebo jejich zástupci ve svých názorech mýlí a demokraticky by připravili a prosadili chybné řešení. Silová příprava může být nutná, kde utajení je nařízené zákonem. Kompromisní, ale nikoli silový ani plně demokratický proces lze zavést u skoro hotového návrhu. Nic nenavrhnout a všechno kritizovat může být i v dočasném úzkém zájmu odpůrců každého návrhu. Na druhé straně se ukázalo, že demokratická příprava podkladů dlouhodobě prospívá společnosti, šetří čas (!) a snižuje konflikt. Proto se rozšiřuje.

Co je tedy "naše" volba

I u nás byl v posledních deseti létech demokratický přístup přípravy zpracován a vyzkoušen. Byly využity domácí a adaptovány zahraniční zkušenosti, aby si každý mohl informovaně vybrat, kdy chce postupovat demokraticky a kdy silově. Konzultovaly, diskutovaly, spolupracovaly nebo výsledky doporučovaly desítky odborníků a zájemců, včetně ministrů, náměstků ministrů a premiéra (ten však nepovažoval za vhodné zavedení poloúřednickou vládou). Stejně jako v cizině, během pilotních nasazení prakticky nebyly při přípravě mocenské konflikty, pouze rozdíly v názorech. Zakomplexované a účelové tvrzení, že u nás nelze na přípravě strategií a reforem spolupracovat, se ukázalo jako prokazatelně nepravdivé. Zpracovaný, vyzkoušený a opakovaně doporučený návrh demokratického přístupu k přípravě podkladů teď čeká. Je zaparkovaný v zemi nikoho mezi politickou, správní a občanskou sférou. Zatím dále improvizujeme, protlačujeme, hádáme se, aktualizujeme nebo odkládáme.

V  lednu 2011 předložila místopředsedkyně naší sněmovny významný návrh změn v zákonodárném procesu. Zdá se, že cíle návrhu jsou velmi podobné cílům demokratického strategického přístupu. Návrh zřejmě vznikl neodvisle a byl inspirován stejnými nedostatky, které nás vedou k odkladům, krizím a hrozbám politické nestability, ale neprošel dosud odborným a politickým hodnocením a testy. Je nejvyšší čas urychleně využít domácích a zahraničních iniciativ a hlavně přejít k reálným aplikacím, kde je to nutné a výhodné. Pravděpodobně bude možné získat na demokratickou přípravu finanční fondy. Bude to i příležitost ukázat, kdo z nositelů moci myslí své sliby vážně.

Druhou možností je pokračovat silovým přístupem, jako se to u nás a na mnoha jiných místech dělalo převážně dosud. Odborníci budou předpovídat podobné úspěchy jako dosud. Někteří občané a někteří politici budou očekávat rychlé výsledky. Autoři předem vybraných vizí ocení naději, že jejich pozice zvítězí. Lze také zkusit připravovat nejvýznamnější reformy jako dosud a změnu zaběhnutého procesu, která nikdy není lehká, odložit do budoucnosti. Pokud současnou silovou strategickou práci podporuje někdo, kdo s ní má v porovnatelné situaci úspěšné praktické zkušenosti, pomohlo by, kdyby své důvody zveřejnil. Nakonec ovšem průběh i výsledky posoudí voliči.

Autor je mezinárodní konzultant, spolupracoval mimo jiné s kanadskou vládou. Další informace dostupné na pp.pergler.org

Vytisknout