Nářky nad PISA -- pokolikáté?

20. 1. 2011 / Michal Giboda

Možná že jedním z důvodů je i to, že nejen žáci, ale i výzkumníci, úředníci a učitelé jsou postiženi čtenářskou negramotností nebo nedostatkem dovedností. O jaké dovednosti jde: 1) získávat z textu informace, 2) zpracovat je, 3) zhodnotit informace a podrobit je kritickému myšlení. (Informace je surovinou, která se stane produktem až tvým činem.) Při hodnocení čtenářské gramotnosti nejde ani tak o správnost výběru informace z různých textů (informační letáky, nabídky práce, návody, články z novin, z blogu apod.), ale o schopnost svůj názor obhájit, vyargumentovat a podložit dalšími fakty. To naše děti neumějí podobně jako děti z dalších postkomunistických států (J. Palečková).

Když jsme stanovili příznaky nemoci, pokusme se stanovit diagnózu s následnou léčbou. PISA zjistila, že ve čtenářské dovednosti excelovaly děti z anglicky mluvících států. Co nám ten fakt sděluje? Že mluvený jazyk souvisí se čtenářskou dovedností? Když angličtina pomáhá dětem v porozumění textu a jeho vyhodnocení, jsou děti z postkomunistických států handicapované svou mateřštinou? Obyvateli téměř všech postkomunistických zemí jsou Slované s výraznou jazykovou jednotou. Že by jazyk, jímž mluvíme, a jeho struktura byly tím determinujícím faktorem kvality čtenářské gramotnosti?

Britský časopis The Economist vede se svými čtenáři internetovou debatu na různá témata. Jedním z nich také bylo: Naše redakce si myslí, že jazyk, jímž mluvíme, formuje naše myšlení. Diskusi vždy uvádějí dva experti, z nichž jeden tvrzení redakce The Economist podporuje, a druhý mu oponuje. Čtenáři vedou s redakcí kvalifikovanou, až expertní diskusi a volí ANO, nebo NE. (Ve zmíněné anketě 78% volilo ANO, 22% NE.) Lera Boroditský podporuje tvrzení redakce a fakt, že jazyk ovlivňuje naše myšlení, nepovažuje za nic výjimečného, ale za samozřejmý proces, jak lidský mozek funguje. Podle něj jazyk může významně ovlivňovat zpracování podnětu, například při vidění barev. Výsledkem je, že uživatelé angličtiny, ruštiny, korejštiny a řečtiny vnímají rozdíly barev diferencovaně. U lidí s narušenou schopností řeči je funkce jazyka při rozlišování barev eliminována. Je to jeden z důkazů, že jazyk sám o sobě hraje kauzální roli v rozhodování. Různé jazyky podněcují kognitivní schopnosti různě a výsledkem je, že jejich uživatelé myslí rozdílně. Jazyk ovlivňuje vnímání a hodnocení druhých (lidí). Když u osob mluvících hebrejsky i arabsky zkoumali skryté etnické předpojatosti vůči jinému etniku, prokázali Arabové příznivější vztah k Židům, pokud otázka byla položena v hebrejštině, a odmítavější, pokud stejná otázka byla vyslovena v arabštině. Jazyk ovlivňuje naší percepci času, příčinné souvislosti, události, podněty nebo emoce. Když narazíme na nové myšlenky nebo je tvoříme, buď je popíšeme novou kombinací starých slov, anebo je lehce adoptujeme, vypůjčíme si je či vytvoříme nová slova, vhodný obrat nebo výraz. A právě v tom, jak všichni víme, je angličtina velice kreativní. Bývalý člen Federálního shromáždění Jan Kobylka se jako člen zahraničního výboru po dva roky účastnil zasedání Rady Evropy, kde mohl pozorovat jazykové rozdílnosti při přijímání a zdůvodňování některých zákonů. Řekl, že když vystoupil Brit, problém jasně pojmenoval, navrhl několik řešení a to vše s důvtipem. Vystoupení Němce bylo podobné, ale bez vtipu, a ostatní mluvili dlouze, obsah byl obalen do prázdných frází a po vtipu ani stopy. Stejně mluví šéfové zahraničních firem o naších manažerech: schází jim schopnost vystihnout podstatu problému a sdělit ho ve zkratce. Jenomže ... výsledky Poláků v posledním průzkumu PISA popírají nedostatečnost slovanských jazyků pro porozumění textu. I když se polský vzdělávací systém od našeho tolik neliší, Poláci zaznamenali velkou změnu k lepšímu. Reformovali výukové postupy provázené decentralizací a zvyšováním autonomie škol v tom, jak výuku realizovat. Připomíná to geneticky podmíněná onemocnění -- geny odpovědné za danou nemoc jsou sice součástí genomu ohrožené osoby, ale pokud je příslušný podnět neaktivuje, nemoc nepropukne!

A teď se ptejme: Kde a jaké jsou podněty akcelerující motivaci ke změnám ve výuce, že podnítí studenty k větší angažovanosti ve všech předmětech (zvláště v češtině) natolik, že se nebudou bát klást otázky (nejsou hloupé otázky, ale pouze ti, kteří se neptají) a diskutovat, a učitelé je nebudou potírat a zesměšňovat i při napohled nepřiměřené otázce atd. Učme žáky už od první třídy vystupovat před třídou a zbavovat se strachu z přednesu, studenty učme psát referáty a učitele diskutovat jejich obsah ve třídě. Při opravě psaného zadání učme studenty vážit slova, poznávat jejich emoční náboj, schopnost naladit čtenáře na pozitivní či negativní notu. Hledat nové kombinace slov -- například dějiny umění nebo umění v dějinách -- a chtít po studentech, aby pozorovali, jak slovní spojení mění směřování jejich myšlení, v čem je obohacuje apod.

Identifikujme, co je třeba udělat, aby škola poskytla kvalitu vzdělání, jakou vyžaduje 21. století. Kde se kvalita lidského kapitálu formuje? Kde jinde než ve škole a modeluje ji zejména učitel (rodinu neopomíjíme). (M. Giboda, Kde jinde než v škole a kdo jiný než učitel. Britské listy, 9.9.2005.) Strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do roku 2020 doporučuje zlepšit kreativitu a inovace ve škole. V Čechách si oba pojmy často pletou, a to i špičkoví politici (osobní zkušenost!). Definujme si je: kreativita předkládá, přináší, poskytuje hrubý intelektuální materiál -- myšlenky, koncepty, odhalování problému a nové objevy, které se mohou proměnit v nové teorie, přístupy, prostředky, nástroje, produkty a služby, jež se v budoucnu mohou stát základem inovací, zatímco inovace je osvojení si a transformace objevů a produktů kreativity. Evropská komise definuje inovaci jako obnovu a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. (M. Giboda, Škola žádá kreativitu. Neviditelný pes, 28. června 2008; M. Giboda, Inovace nebo kreativita? Ateliér, č. 9 | 2007.) Proto by se ředitelé škol měli ptát svých zaměstnanců, ale i žáků a studentů, jaké klima vládne v jejich škole co do rozvoje a aplikace kreativity? Zde je několik okruhů otázek pro takový průzkum: Výzvy -- Jak inspirativní, emocionálně silné a jak potenciální je vaše pracoviště? Svoboda -- Jakou máte svobodu ve volbě jak dělat svou práci? Čas na myšlení -- Máte dost času na to, abyste dříve, než začnete něco dělat, mohli o tom přemýšlet? Podpora nových myšlenek -- Máte dostatek zdrojů na to, abyste dali šanci novým myšlenkám? (Neobvyklé nápady jsou vítány; mohou poskytnout lepší řešení než ty běžné.) Důvěra a otevřenost -- Cítí se u vás lidé natolik volně, že mohou otevřeně říkat, co si myslí? Hravost a humor -- Je atmosféra na vašem pracovišti uvolněná natolik, že dělat si "srandu" je v pořádku? Konflikty -- Jak dalece u vás vládnou konfliktní vztahy, nebo dokonce "válčení"? Debaty -- Do jaké míry jsou lidé ochotni diskutovat o určitých věcech? Podstoupit riziko -- Odpouští se, když dojde k nezdaru při zkoušení nových věcí? Ptejte se lidí, jestli se cítí respektováni, oceněni, podporováni, a jak se cítí, když jsou kritizováni a bezdůvodně hlídáni. Co s jedinci, kteří jsou původci "infekcí" negativních emocí, jež mohou "nakazit" celou skupinu a kolektiv postupně rozkládat. Harmonická, pozitivně naladěná skupina vedená vstřícným, společensky přátelským a emočně pozitivním ředitelem dosahuje lepších výsledků. Na základě vlastních zkušeností i zkušeností jiných mám právo tvrdit, že je co napravovat. Náš syn po dlouhodobém pobytu mimo republiku nastoupil do soukromé školy se "stigmatem" klást otázky. Po soustavném umravňování a nepřející atmosféře ve třídě jsme skončili u psychologa a posléze u psychiatra. Ředitel prestižního gymnázia mi vyprávěl příběh jedné studentky ze zahraničí, která se zhroutila u tabule poté, co na ni učitel zařval. Jiná rodina se vrátila domů po dlouhodobém pobytu v USA a jejich syn, ve Státech veselý a úspěšný student, se po nástupu do školy v Čechách zhoršil ve všech předmětech (už slyším, jak mi oponenti spílají, že nároky v USA a u nás jsou rozdílné), stal se apatický, byl u psychologa a rodina uvažuje, že se vrátí zpět. A co mi říkali čeští gymnazisté na mou připomínku, proč jsou tak pasivní v mezinárodním prostředí: Kde se to máme naučit? Doma se probírají jenom špatné zprávy, na ulici je všude agresivita a ve třídě? Učitelé z nás dělají blbce, samá kritika a žádná pochvala a po písemce se oznámí známky bez rozboru textu. (Vyslovuji čest výjimkám!)

V dnešním složitém světě kreativita, schopnost laterálního myšlení, průřezové schopnosti, zručnost a přizpůsobivost i mezioborové znalosti budou zřejmě daleko více hodnoceny než obrovské speciální vzdělání. To platí nejen o studentech, ale i učitelích. Učme i stávající kurikulum více kreativně.

Bronislav Kleskeň, partner poradenské společnosti McKinsey & Company, tvrdí, že Česko pokulhává v řízení kvality výuky na základních a středních školách. Na základě více než stovky rozhovorů s řediteli a učiteli na školách různého druhu i s regionálními řídícími pracovníky byl překvapen častým pocitem bezmoci, jak kvalitu výuky ovlivnit. I školu je třeba řídit jako kterýkoli jiný podnik. Taková je osvědčená strategie řešení problémů, aplikovatelná i ve škole: Ověřte si, že mluvíte o problému (příčině), a ne o symptomech problému; vymezte hranice problému, a když se ukáže, že je veliký, rozložte ho na menší časti, shrňte jeho podstatu do krátké informace, nejlépe dvěma slovy označujícími problém, z nichž nakonec vyberte to lepší. Podle časopisu EURO ze dne 6. září 2010, kde se odvolávají na analýzu společnosti McKinsey & Company, může vědomostní ústup Českou republiku přijít pěkně draho -- může znamenat roční ztrátu až jedenácti procent HDP v roce 2050, rovnající se 400 miliardám korun v dnešním světě!

Svět nečeká na naše zdlouhavé rozhodování a žáky ani učitele nezajímá, z jaké partaje je ministr školství, který posune vnímání důležitosti vzdělání z periferie do epicentra. A řeči, konference a výzkumné ústavy? Moudré pořekadlo praví: Nemluv, ale ukaž!

Vytisknout