Nebylo by lepší začít ve školství "na zelené louce"?

21. 1. 2011 / Michal Spáčil

Další kapitolou jsou národní předsudky. Pro p. Hoffa jsou všichni Američané blbci, protože nemají pořádné školy. Sapér Vodička by zajásal - stačí vyměnit Maďara za Američana a jede se dál! Co na tom, že v USA najdeme kromě špatných škol též světovou špičku. Vědecké úspěchy Asiatů s americkým pasem pak p. Hoff předkládá jako důkaz americké degenerace. To proto, že tkví v národnostních principech předminulého století a nechápe, že Američanem je ten, kdo má onen americký pas, a nikoliv pravnuk Otců poutníků. A vůbec, čím to je, že třeba v Čechách tradičně proklínané britské školství vychovává tolik pohodových a sebevědomých lidí, tak moc se lišících od ukňouraných Čechů?

Nebo dále. Pan Hoff si přečetl Harryho Pottera, kterému nerozuměl a nelíbil se mu, ne proto, aby se poučil o významném popkulturním fenoménu posledních let, ale proto, aby se vyhnul zesměšnění svými žáky za neznalost. To je přece naprosto absurdní motivace. Stejně jako holedbání, že přistihl žáka při neznalosti Černého šípu, knížky sice milé, ale s myšlenkovou hloubkou komixů o Spidermanovi. "Roztrhal jsem jeho image na kusy," chlubí se pan učitel. "V takových případech jsem byl nelítostný." Proč, proboha? K čemu je veřejná potupa studenta z pozice silnějšího? A k čemu to ještě po letech hrdě připomínat?

Přitom i nechuť k potterovské sérii může posloužit ke vzdělání. Upozornit na množství ukradených motivů, učitelský sbor okopírovaný z Kiplingova "Stopky a spol.", (jistě nejsem první, kdo si toho všiml), všudypřítomné odkazy na hmotnou kulturu z dob vrcholu britského impéria, copak to není zajímavé?

Nebo vyjmenovaná slova. Pan Hoff se dozvěděl o řediteli školy, který má pochyby o užitečnosti výuky vyjmenovaných slov. Pro českého učitele je všechno jasné: Ředitel je blb.

Naopak přece kdokoliv jiný si musí položit otázku, proč by tedy pan ředitel, který jistě vyjmenovaná slova a jejich význam pro český pravopis zná, pochyboval o jejich užitečnosti? (Pojednání o střelené petrifikaci českého pravopisu úřední cestou by vůbec vydalo na knihu.) Co jsou vlastně vyjmenovaná slova? Je to seznam historicky vzniklých výjimek, které je nutné se naučit zpaměti, stejnou metodou, jakou by se člověk učil telefonní seznam. Pokud by byla všechna "y" ve vyjmenovaných slovech změněna na měkká, nestalo by se, z hlediska komunikace, vůbec nic. Srozumitelnost by nebyla ztracena a odpadla by nutnost učit se dlouhý a ostatně beztak neúplný seznam. Místo něj se můžou žáci věnovat třeba základům finanční gramotnosti. Exekutora znalost vybraných slov zcela jistě neohromí.

Podle mého názoru je celé české základní školství vybudováno na iracionálních a špatných základech. Nikdy neopustilo 19. století, je pevnou součástí nikoliv éry komunismu, ale c. k. Rakouska a jeho nejsilnějším reziduem v dnešních časech. Připravuje děti na život, ale na život ve století páry. Obsahem vzdělání jsou mýty o stavbě Zlaté kapličky za peníze naházené malými českými lidmi do klobouku, romány, které v době národního obrození byly výbornou agitkou, ale dnes nejsou ničím než historickou kuriozitou. Seznam dat bez kontextu a beze smyslu, bez jakékoliv skutečné představy o tom, jak to dřív chodilo. Ústní zkoušení nazpaměť naučených hesel, bez možnosti pochopení jejich významu: "Krááál...se opíral o šlechtůůů"... Přírodní vědy vyučované v posledních ročnících ZŠ do nesmyslných a nefunkčních podrobností, bez skutečného pochopení jejich základů. Celá zbytečná výuka komplikovaného a dnes již nepoužitelného psacího písma, zdůvodňovaná jakýmsi mystickým rozvojem neupřesněných mozkových schopností. Onoho písma, bez nějž se například v UK docela dobře obejdou. Skript Comenius, který konečně posouvá věci správným směrem, budí rozhořčený odpor většiny pedagogické obce.

Naproti tomu ovšem dětem po skončení ZŠ chybí mnohé schopnosti důležité pro život. Všední svět si nežádá vyjmenovaná slova. Potřebuje povědomí o penězích, o právu, o mezilidských vztazích. Každý by měl být vzdělán natolik, aby se dokázal vyhnout manželství s psychopatem, alkoholikem, hysterkou, aby se nestal snadnou obětí splátkových firem, aby nevěřil reklamě a aby měl představu o tom, co život nabízí a čím by v něm chtěl být.

Čeští učitelé rádi mluví o "povinnostech žáka". Problém je v tom, že žáci se nikoho neprosili o to, aby mohli navštěvovat výuku. Vztah učitel - žák ZŠ je obrovsky zatížený tím, že zatímco učitel je ze svého svobodného rozhodnutí v práci, žák je ve škole na základě donucení. Pokud do školy nepůjde, skončí v děcáku a jeho rodiče v base. Jistě, děti si to takto neuvědomují, ale minimálně jejich rodiče to vědí velmi dobře. Tento výchozí tlak se nemůže na školní docházce neprojevit.

Každý, kdo pracuje hlavou, potvrdí, že myšlení bolí a že je to práce, a to nikoliv lehká. Děti za ni nedostávají zaplaceno, nemůžou ji podle svých schopností a potřeb změnit, nemůžou si ji ani naplánovat tak, jak jim vyhovuje. Nemají odbory a pokud dojde ke sporu školy a rodičů, stávají se rukojmími. Nemají žádnou ochranu před vyšinutým učitelem či učitelkou, kteří je mohou v hodinách deptat dle libosti. Základní škola je svého druhu legálním vězením, kde ovšem na rozdíl od vězení skutečného se vězňové nesmějí ani zmínit, že by byli nejraději, kdyby všichni bachaři i s panem ředitelem táhli k čertu. Nic z toho si běžně nepřipouštíme, ostatně, sami jsme základní školou prošli a nic tak hrozného se nám nestalo. Přesto si musíme tuto obrovskou nerovnost neustále připomínat, máme-li se smysluplně bavit o základním vzdělání a o tom, jak je učinit přínosným a snesitelným.

Přiznávám, že mě nenapadá žádný způsob, jak to udělat. Snad by bylo nejlepší zavřít krám a začít úplně znovu.

Vytisknout