ANTROPOLOGICKÁ STUDIE:

Západní Evropa je hodnotově harmonická, anglosaské země jsou agresivní, východní Evropa je hodnotově v chaosu

21. 1. 2011 / Jan Čulík

Dokazuje, že se hodnoty anglo-americké společnosti radikálně odlišují od hodnot západoevropských demokratických zemí a že hodnotový systém postkomunistických zemí se radikálně odlišuje od obojího: přesně řečeno, potácí se v rozporech a je v chaosu.

Svou typologii definuje Schwartz třemi bipolárními vztahy.

1. První z nich zkoumá hranice mezi osobností a skupinou. Do jaké míry jsou lidé autonomními celky anebo do jaké míry jsou integrováni do svých sociálních celků? Schwartz jako první kategorii definuje AUTONOMII oproti INTEGRACI.

V AUTONOMNÍCH kulturách jsou lidé považováni za autonomní, samostatné činitele. Očekává se, že budou pěstovat vlastní preference, pocity, myšlenky a schopnosti a budou nalézat smysl ve své jedinečnosti. INTELEKTUÁLNÍ AUTONOMIE povzbuzuje jednotlivce, aby nezávisle realizovali své originální myšlenky a intelektuální směry. EMOCIONÁLNÍ AUTONOMIE povzbuzuje jednotlivce, aby usilovali o emocionálně pozitivní individuální zážitky pro svůj vlastní prospěch. K individualistickým hodnotám patří potěšení, vzrušující a rozmanitý život.

V kulturách založených na INTEGRACI jsou lidé vnímáni jako entity, začleněné do kolektivní společnosti. Smysl života v nich vzniká prostřednictvím společenských vztahů, prostřednictvím identifikace se skupinou, sdílením společného způsobu života a prostřednictvím společného usilování o tytéž cíle. Integrované kultury zdůrazňují udržování státu quo a používají vynucovacích postupů proti činům které by mohly narušit skupinovou solidaritu nebo tradiční pořádek. Důležitými hodnotami v takovýchto společnostech je společenský pořádek, respekt vůči tradici, bezpečnost, poslušnost a moudrost.

2. Druhým problémem společnosti je jak zajistit odpovědné chování, které udržuje tmel společnosti. Lidé musejí být nuceni, aby se chovali tak, aby i jejich spoluobčané byli v pohodě a udržovali mezi sebou konstruktivní styky. V tomto případě jde o bipolaritu danou vztahem ROVNOSTÁŘSTVÍ-HIERARCHIČNOST.

Kulturní rovnostářství usiluje o to přesvědčit lidi, aby se navzájem uznávali jako morálně sobě rovní, jako jedinci, kteří sdílejí základní zájmy jako lidské bytosti. Lidé jsou socializováni, aby přijali za své princip spolupráce a aby se cítili odpovědni za situaci svých spoluobčanů. Od lidí se očekává, že budou jednat ve prospěch druhých a přijmou toto jednání za svou vlastní volbu. Důležitými hodnotami v těchto kulturách je rovnost, sociální spravedlnost, odpovědnost, pomoc a poctivost.

Alternativou v tomto bipolárním vztahu je kulturní hierarchie. Ta spoléhá na hierarchické systémy předem určených rolí -- ty zajišťují odpovědné chování. Hierarchický systém definuje nerovné rozdělení moci, rolí a zdrojů jako legitimní. Lidé jsou socializováni tak, aby považovali hierarchické rozdělení rolí za danou věc a aby plnili povinnosti a předpisy spojené s jejich rolemi. V hierarchických kulturách jsou velmi významnými hodnotami sociální moc, autorita, pokora a bohatství.

3. Třetím problémem společnosti je regulovat, jak lidé řídí svůj vztah k přírodě a k společenskému světu. Tato bipolarita je tvořena vztahem HARMONIE- OVLÁDÁNÍ.

Harmonický postoj vůči společnosti zdůrazňuje, že člověk se musí být schopen citlivě včlenit do takového světa, jaký je. Musí se ho snažit pochopit a ocenit, nesmí ho měnit, řídit, či vykořisťovat. Důležitými hodnotami v harmonických kulturách je svět v míru, soulad s přírodou a ochrana životního prostředí

Ovládání naproti tomu zdůrazňuje aktivní sebeprosazování se ve snaze ovládnout, řídit a měnit přírodní i společenské prostředí k dosažení skupinových či osobních cílů. V kulturách, zaměřených na ovládání, jsou důležité hodnoty jako ctižádost, úspěch, odvaha a schopnosti.

Na základě empirického výzkumu definuje pak Schwartz sedm kulturních orientací, každá z nichž je charakteristická pro určitou část světa: 1. Západoevropské národy, 2. Anglosaské národy, 3. Východoevropské národy, 4. Latinskoamerické národy, 5. Jihoasijské národy, 6. Konfuciánské národy a 7. Národy v subsaharské Africe. Charakteristiky těchto regionálních kulturních orientací, které Schwartz dotazníkovým výzkumem zjistil, jsou nesmírně zajímavé:

1. Západoevropské národy. Z průzkumu vyplynulo, že západoevropská kultura zdůrazňuje rovnostářství, autonomii a harmonii, a to více než všechny ostatní regiony světa. Západoevropská kultura skoro vůbec nepřijímá zásady hierarchičnosti, ovládání a integrace. Je to charakteristický kulturní profil pro region demokratických sociálních států, kde vládne silná starost o životní prostředí.

2. Anglosaské země se od západoevropských států kulturně silně odlišují. Kultura anglosaského světa je ve srovnání s ostatním světem velmi silně založena na principu ovládání. Intelektuální autonomie a rovnostářství využívá kultura anglosaského světa jen průměrně. Americký materiál zdůrazňuje ovládání ještě více a autonomii a rovnostářství ještě méně než ostatní anglosaský materiál. Toto je kulturní orientace, která je asertivní, pragmatická, podnikatelská a vykořisťovatelská.

3. Východoevropská kultura silně zdůrazňuje harmonii a odmítá princip ovládání. V diskusi s ostatními autory usuzuje Schwartz, že jde o dopad přizpůsobení se životu v totalitním komunistickém režimu. Je to přizpůsobivá orientace, jejímž cílem bylo uznat, že je důležité vyhýbat se problémům a nechovat se iniciativně. Východoevropská kultura je však vnitřně nedůsledná a rozporná, je to chaos. Východoevropské kultury odmítají rovnostářství i hierarchičnost, ale zdůrazňují význam intelektuální autonomie. To může znamenat, že lidé ve východní Evropě odmítli rétoriku i sociální organizaci za komunistického režimu, ale zdůrazňovali svou intelektuální nezávislost. -- Východoevropský profil (výzkum je z let 1989-1995) je rozporným a protikladným kulturním profilem. Normálně se očekává že pokud kultura přijímá princip ovládání, bude přijímat i princip hierarchičnosti, jenže některé východoevropské kultury sice odmítají princip ovládání, ale zároveň přijímají princip hierarchičnosti. Ty kultury, které přijímají rovnostářství, by měly odmítat princip hierarchičnosti; avšak některé východoevropské kultury -- zdánlivě nelogicky - přijímají jak princip rovnostářství, tak princip hierarchičnosti. Východoevropský kulturní model je tedy charakterizován vnitřními rozpory a nedůslednostmi.

4. Lationskoamerické národy jsou ve všech třech kategoriích průměrné. Latinskoamerická kultura se obyčejně charakterizuje jako kolektivistická a ve srovnání se Západní Evropou tak tomu skutečně je.

5. Jihoasijské národy jsou silně charakterizovány hierarchičností a integrovaností. Lidé v nich plní své povinnosti v rámci hierarchického systému -- plní očekávání od lidí, kteří mají významnější roli či autoritu. Očekává se, že lidé na nižších úrovních společenského žebříčku se budou chovat pokorně a poslušně.

6. Konfuciánské národy jsou charakterizovány pragmatickou, podnikatelskou orientací, ale dávají velký důraz na hierarchičnost společnosti a na odmítání rovnostářství. Tento region zdůrazňuje integrovanost společnosti - silnější je integrovanost pouze v jihoasijském a v africkém regionu.

7. Kultura v subsaharské Africe také zdůrazňuje především princip ovládání. Je to zřejmě dáno úsilím těchto národů dostat se z chudoby. To legitimizuje úsilí měnit a vykořisťovat životní prostředí. Africká kultura také zdůrazňuje integraci společnosti a nacházení smyslu života prostřednictvím kolektivních vztahů a ochrany skupinové solidarity a sociálního pořádku.

Vytisknout