Konečně dobrá zpráva:

ČR je horkým favoritem na vítězství v soutěži o nejpitomější penzijní reformu

20. 1. 2011 / Zdeněk Maštalíř

Tomáš Veritas: Soutěž vyhlásil Institut prof. Parkinsona ve spolupráci s nadací dr. Murphyho. Soutěž má jednoduchá pravidla: navržený způsob reformy musí naplňovat maximální možnou míru pitomosti ze všech myslitelných hledisek.

Na řešení důchodové krize se chystá mnoho zemí. Dá se tedy očekávat opravdu velká snůška pitomostí. Myslíte si, že máme v tak silné konkurenci nějakou šanci na úspěch?

Tomáš Veritas: Kdybychom nevěřili, že naše reforma bude nejpitomější se všech, do žádných reforem bychom se ani nepouštěli. Myslím, že vládní koalice disponuje dostatkem odborníků, jejichž účast v reformním týmu zaručuje dosažení maximálně možné úrovně pitomosti předloženého návrhu.

Na koho z vládní koalice se spoléháte nejvíce?

Tomáš Veritas: Měli jsme skutečně ohromné štěstí, že se panu Kalouskovi díky nevoli části KDU-ČSL nepodařilo v roce 2006 sestavit koalici s J. Paroubkem za tiché podpory komunistů. Pár let poté se jednoho rána probudil a zjistil, že je nejpravicovější politik v ČR a založil ve volbách tolik úspěšnou TOP09. Ačkoliv se jedná o novou stranu, jedná se o osvědčené politiky, kteří v prosazování pitomostí mají ohromné zkušenosti a dosáhli v této oblasti neuvěřitelných úspěchů, které nemůže nikdo popřít.

můžete být konkrétnější?

Tomáš Veritas: Tak jsou to především úspěchy, které tehdy teprve budoucí členové TOP 09 dosáhli ve svých řídících funkcích na ministerstvu obrany ať už je to nakupování nepoužitelných zbytečností za desítky miliard či naopak rozdávání armádního majetku s finanční prémií pro příjemce majetku navrch. Za hlavní úspěch ale pokládám nemalý podíl těchto politiků na solárním průšvihu. Je jen škoda, že ekonomové se dosud nedokázali shodnout, zda občané ČR zaplatí za energii, kterou nám slunce tak laskavě zdarma poskytuje, v následujících dvaceti letech

opravdu 800 mld., nebo zda to přece jen bude o něco méně.

To jsou opravdu ohromující úspěchy. Myslíte si však, že je reálné tak ohromný úspěch v pitomém nakládání s penězi občanů tohoto státu zopakovat? Lidé přeci jen začínají být v otázce využívání veřejných peněz poněkud citliví.

Tomáš Veritas: Tak především mnoho lidí dalo TOP 09 důvěru a právem očekávají, že jejich spoluobčané budou obráni o poslední pětník. Jsem v těsném kontaktu se špičkami této strany a jsem společně s nimi přesvědčen, že škody tentokrát půjdou do biliónů. To je však pouhá maličkost ve srovnání s dalšími škodami, které hodláme pomocí naší penzijní reformy napáchat.

Proboha Vy mě děsíte, co by mohlo napáchat větší škody, než ztráta bilionu korun?

Tomáš Veritas: Ztráta peněz se vždy nakonec dá nějak vyřešit. Uvědomte si, že produktivita práce v průmyslu i zemědělství je ve srovnání se dřívějškem mnohonásobně vyšší, takže vyvolat v dnešních vyspělých zemích skutečnou bídu pouhým rozhazováním veřejných peněz je bohužel velmi obtížné. Hlavním plodem penzijní reformy však nebude pouhá ztráta peněz, nýbrž především závažné a pravděpodobně nenapravitelné škody v demografické struktuře společnosti. Tím se také pomalu dostávám k hlavním bodům reformy, na které hodláme zacílit veškerou naši dostupnou pitomost.

Na co se tedy hodláte ve svém návrhu reformy soustředit?

Tomáš Veritas: Reformu pojmeme opravdu komplexně, náporu pitomosti neunikne ani ten poslední detail. Poznáte to již na maličkostech. Jistě například víte, že jsme pravicová koalice a proto ze všeho nejvíc vyznáváme především svobodu jednotlivce a víru v jeho individuální schopnosti.

Jak se tedy tato víra ve svobodu a schopnosti každého jednotlivce projeví na Vaší reformě?

Tomáš Veritas: Pokud se vše povede, tak Vy jako svobodný a schopný jedinec své peníze povinně odevzdáte do rukou soukromých fondů a stát ani kdokoliv jiný nebude ručit ani za jedinou korunu, kterou do fondu na příkaz státu vrazíte. No není to nádherné?

No to je skutečně lákavá představa, takto svobodně se mohla nejspíš cítit nevolnice poskytující pánovi právo první noci.

Tomáš Veritas: Nebuďte tak citlivý, účelem tohoto opatření není ukázat nevolníkovi pardon, chci říci svobodnému občanovi, kde je jeho místo, nýbrž naplnit základní podmínku pro úspěch v této soutěži.

A tou základní podmínkou je?

Tomáš Veritas: To je snad jasné, musíme bezpodmínečně zaručit, že budoucí důchodce o všechny své vložené prostředky přijde. A věřte mi, že to není lehký úkol, když si uvědomíte, jak moc peněz bude ve fondech nashromážděno. Nicméně protože nás pravicové ekonomy mimo víru ve schopnosti jedince charakterizuje také víra ve funkčnost volného trhu, nebylo těžké najít řešení. Ale vezměme to popořádku. Už jen tím, že peníze bude spravovat někdo jiný než jejich vlastník, jsou hluboké ztráty zaručeny. Všichni přeci známe heslo "Z cizího krev neteče" Jak všichni víme, chybějící vlastník je hlavní příčinou nízké produktivity socialistické ekonomiky. My jsme však přišli na to, že socialismus měl ve své nehospodárnosti slabiny a ty jsme se rozhodli odstranit.

chcete říct, že jste objevili systém, který je ještě méně produktivní než socialismus?

Tomáš Veritas: My jsme ho neobjevili, jen jsme si všimli, že tu je a rozhodli jsme se využít jeho schopností. Všichni jsme si dlouho mysleli, že evropskou ekonomiku ruinuje sociální politika a najednou po krachu Irska jsme si konečně všimli, že stát lze zruinovat mnohem rychleji, než dlouholetými sociálními výdaji, vždyť bankéři dokázali Irsko položit během pár měsíců.

Čím si toto velké vítězství pitomosti vysvětlujete?

Tomáš Veritas: Z hlediska mrhání penězi měl socialismus jednu zásadní slabinu. Sice nikoho nemotivoval k zisku, ale zároveň bohužel ani nikoho nemotivoval ke ztrátě. Ztráta v konečném důsledku znamenala pokles životní úrovně, neboť alespoň v ČSSR se ztráta neřešila zadlužením státu. Tuto slabinu dnešní bankéři odstranili, ať provedou s penězi klientů sebehloupější operaci, vždy za tento obchod dostanou provizi. Pokud bankéř potřebuje získat pro svoji soukromou potřebu najednou vyšší finanční částku, jediné co potřebuje udělat, je provést opravdu kolosální pitomost. Pokud sedí dost vysoko, snese se k zemi na zlatém padáku, který mu při troše skromnosti musí vydržet na dalších 300 let. Navíc pokud je banka dost velká, může se spolehnout, že stát dorovná jakkoliv obrovské ztráty. Neexistuje tedy sebemenší motivace zacházet s penězi klientů opatrně. Rozhodnutí sebrat peníze občanům a poskytnout je bankéřům je tedy logickým důsledkem naší snahy tyto prostředky promrhat.

Zdá se tedy, že spolehnout se při řešení důchodové krize na bankovní sektor je ta správná cesta. Jste si však jistý, že se podaří promrhat opravdu všechny peníze? Hlasy volající po zostřeném bankovním dozoru jsou stále silnější.

Tomáš Veritas: S dozorem bych si nedělal starosti. Jak se nedávno ukázalo, v téhle zemi zmizí přes veškerý dozor z každé státní investice 20% a jediný člověk, kterého to stálo místo, je ten blázen, který na to upozornil. S bankovním dozorem to bude fungovat naprosto stejně. Navíc ztrátu peněz pojišťují i další mechanismy.

Jaké mechanizmy to jsou?

Tomáš Veritas: Tak především je to inflace. Se svými penězi se první klienti penzijních fondů mají setkat za dlouhých 25 let. A bude to opravdu smutné setkání. Pokud se podíváte na vývoj cen v Německu, které všichni považujeme za ekonomicky velmi stabilní zemi, tak dnešní Mnichovan ve srovnání s Mnichovanem před třiceti lety platí 2,66 x vyšší nájemné, 2,98x dražší elektřinu a 5,29x vyšší poplatky za svoz odpadu. Pokud do své úvahy o budoucí inflaci zahrneme roztáčející se kolotoč záchranných balíčků v řádech stamiliard EUR, můžeme pokládat téměř za jisté, že dnešní Euro či koruna bude mít za třicet let nějakou hodnotu tak možná pro sběratele numizmatika. Ale jak již jsem zmínil, nejvyšší jistotu ztráty vložených peněz nám poskytuje naše víra v tržní mechanizmy.

Co přesně máte na mysli?

Tomáš Veritas: Jak jistě víte, cenu zboží určuje nabídka a poptávka. Jestliže se tedy po dobu dvaceti pěti let budeme nacházet v podstatě pouze ve fázi nákupu aktiv pro všechny budoucí důchodce, jaký si myslíte, že to bude mít vliv na cenu těchto aktiv?

Odpověď: Jejich cena asi poroste a budou drahé?

Tomáš Veritas: Ano máte pravdu a paradoxně se proto po celou tuto dobu budou fondy moci chlubit, tím, jak hodnota jejich aktiv roste. Co si však myslíte, že se stane, až se Evropa i Česko stane zemí důchodců a fondy budou muset svá aktiva nabídnout k prodeji, aby mohly vyplácet důchody? Tušíte správně, převis nabídky bude tak vysoký, že hodnota těchto aktiv díky vzniklé panice klesne prakticky na nulu. Vždyť nakonec, kdo by ta aktiva kupoval, když v té době má dle našeho plánu být Evropa i Česko na vymření?

No dobře, v tom případě nemusí fond svá aktiva prodávat, ale může důchodce živit z výnosů těchto aktiv.

Tomáš Veritas: Teď jste mě pobavil. Za prvé v držení fondů budou především dluhopisy a ty nebude mít kdo splácet. V principu je přeci úplně jedno, zda má ekonomicky aktivní třicátník živit důchodce tím, že bude splácet jejich dluhopisy nebo jestli má dávat peníze do průběžného systému o kterém tvrdíme, že je neudržitelný. A za druhé pokud tvrdíme, že za třicet let bude roční deficit na důchodovém účtu okolo 100-120 mld, musely by být roční výnosy fondů 10% nad inflací, aby bylo možné tento schodek pokrýt. To je absolutní nesmysl i ve zdravě fungující ekonomice, natož v době, kdy ekonomika bude kolabovat díky slabé kupní síle přestárlého obyvatelstva. Ne, jsme si opravdu naprosto jistí, že pitomost navrženého systému je dokonalá a že většina penzistů z fondu nedostane ani vindru.

Dobře, ale sám jste řekl, že ztráta těchto peněz je pouze základní podmínkou účasti v soutěži. Jaké parametry podle Vás budou rozhodovat o vítězi soutěže?

Tomáš Veritas: Myslíme si, že rozhodující bude, jakým způsobem dokážeme prohloubit příčiny současné populační krize a jak tuto krizi dokážeme urychlit. A troufám si tvrdit, že z tohoto hlediska budeme jednoznačnými vítězi, protože víme něco, co většina ostatních soutěžících vůbec netuší. Ostatně jaké jsou příčiny populační krize dle Vašeho názoru?

Odpověď: Dnešní ženy mají daleko větší možnosti, než dříve. Cestují a budují kariéru. O děti nemají zájem.

Tomáš Veritas: no vidíte, to je oblíbený omyl. Takové ženy ve slušivých kostýmcích, řídící vlastní firmy, se masově vyskytují pouze v seriálech typu Vékávečka, ve skutečném životě ženy většinou krátce po škole končí v nějakém nudném zaměstnání, kde se musí chovat jako roboti konající veškerou činnost dle robotického programu sepsaném v jazyce ISO 9001.

Tak jaké jsou podle Vás ty pravé příčiny demografické krize?

Tomáš Veritas: No to je jednoduché. Jsou to peníze. Představte si, že máte vzdělání, zařazujete se do střední třídy a s manželkou měsíčně bez problémů dáte dohromady 50 000 netto. Váš průměrný přijem na osobu je 25000 kč a takový život již je celkem příjemný. Pokud si pořídíte dvě děti, žijete z jednoho platu a navíc musíte splácet hypotéku, protože váš původní byt je samozřejmě malý, najednou není váš rodinný příjem 25000 na osobu, ale po odečtení hypotéky klidně 5x menší a takový propad je na Vaší životní úrovni zatraceně poznat, v podstatě se blížíte částce, za kterou byste žil, pokud byste za zdroj obživy zvolil sociální dávky.

Chcete říct, že pokud se rozhodnete pracovat a zároveň mít více dětí, jste na tom v podstatě stejně jako lidé žijící trvale ze sociálních dávek?

Tomáš Veritas: Ne tak úplně. Příjemce dávek si může na černo přivydělat. Vy ne, ale za to musíte platit auto a benzín, abyste mohl cestovat do zaměstnání a navíc hodně investujete do Vašich dětí, protože jste stále ještě přesvědčen, že vzdělání je pro budoucnost důležité. Tyto prostředky byste mohl ušetřit. Pokud tedy chcete následovat základní instinkt, kterým příroda vybavila všechny živé organismy tzn. mít co nejpočetnější potomstvo, uděláte skutečně lépe, pokud přestanete pracovat. V takovém případě se naopak s každým narozeným dítětem Vaše životní úroveň zvýší.

Čím si tedy vysvětlujete, že se stále rodí děti i v ekonomicky aktivních rodinách?

Tomáš Veritas: Tak za prvé, u mnoha žen je mateřská touha tak vysoká, že jim nestačí pořídit si psa. A za druhé to byla nezodpovědná podpora rodin s dětmi zavedená socialistickými vládami pod vedením ČSSD.

Nejedná se v tomto případě spíše o Husákova vnoučata, než o důsledek rodinné politiky?

Tomáš Veritas: To je oblíbený omyl, ve kterém naše obyvatele rádi utvrzujeme, abychom dokázali nutnost důchodové reformy. Skutečnost je ovšem taková, že nejvíce Husákových dětí se narodilo v roce 1974 a s ohledem na průměrný věk rodiček měl tedy graf porodnosti kulminovat znovu v roce 2002, ale on v té době naopak stagnoval. Z toho je vidět jak zhoubný je vliv peněz na demografický vývoj. Stačí přidat na mateřské tři nebo čtyři tisíce a narodí se o 23 % dětí víc a to i přesto, že potenciálních rodiček mezitím podstatně ubylo. Teď si představte, jakou paseku by v porodnosti způsobilo např. zavedení progresivních daňových úlev tj. např. na jedno dítě daňová úleva 1500kč/měsíc, na dvě děti 6000kč/měsíc atd.

Zdroj dat: ZDE

Jak jste tento Váš poznatek promítli do návrhu reformy?

Tomáš Veritas: Pokud má reforma současnou populační krizi ještě prohloubit, musí finančně postihnout především rodiny s dětmi. Peníze, které pošleme do soukromých fondů budou v současném průběžném systému chybět. Tyto chybějící peníze musí dodat daňoví poplatníci a zbývalo jen najít cestu, jak peníze získat od vícečetných rodin.

Podařilo se tuto cestu nalézt?

Tomáš Veritas: Bylo to poměrně jednoduché. Jíst musí všichni, čím víc dětí máte, tím více jídla nakupujete. Navíc některé rodiny s dětmi si po zaplacení nákladů na bydlení a jídlo ani žádné další nákupy nemohou dovolit. Chceme tedy použít metodu, která se osvědčila již při poslední daňové reformě a sice zdvojnásobení DPH na jídlo a léky.

to je tedy opravdu chytré, pardon, chci říci pitomé, gratuluji.

Tomáš Veritas: Děkuji. Tento návrh má z hlediska pitomosti i další výhody.

A můžete nám prozradit jaké?

Tomáš Veritas: Tak především náklady na reformu penzí tak ponesou zejména ti, kteří za kolaps průběžného důchodového systému nemohou, tedy rodiny s dětmi a současní důchodci. Předpokládáme, že výběrová komise si této obrovské nespravedlnosti všimne a náš návrh ocení. Za druhé, pokud občanům seberete bilión korun, aby bankéři mohli pokračovat v sázení, tyto peníze budou někde chybět a to zákonitě postihne hospodářství země. Navíc v ekonomice nebudou chybět jen peníze, které lidem sebereme. Počítáme rovněž s tím, že vzhledem k vysoké DPH spousta lidí začne nakupovat v zahraničí. Ztráty utrží zcela jistě maloobchod a stát na DPH vybere mnohem méně, než kolik ukazují teoretické výpočty. To je ovšem teprve začátek, hlavní plody reformy se dostaví teprve mnohem později.

Kam tedy reforma směřuje?

Tomáš Veritas: dojde ke střetu následků naší penzijní reformy a následků naší populační politiky. Naše populační politika by se jednoduše dala shrnout do hesla: "Ani jedno dítě do pracující rodiny". Pokud porodné poskytujeme jen sociálně slabým, postupně odbouráme mateřskou, snažíme se snížit již tak směšné daňové úlevy na dítě, zavádíme školné, je logické, že děti se budou rodit opravdu převážně jen v sociálně slabých rodinách. Vzhledem k tomu, že státní školství zejména díky nevymahatelné kázni rychle směřuje ke stavu: "co dítě sami nenaučíte, to umět nebude", budeme zde v budoucnosti mít kromě mnoha důchodců i mnoho mladých, kteří nebudou schopni nebo ochotni uplatnit se na trhu práce. To přinese sociální a následně bezpečnostní problémy, takže si občané nakonec sami vyžádají zavedení policejního státu se všudy přítomnými kamerami a nejspíš nakonec každý občan obdrží i čip pro kompletní monitorování pohybu. Až se pak občané začnou konečně ptát, jak je možné, že přes veškerý lidský pokrok, nejsou peníze téměř na nic, budeme moci veškeré pokusy o změnu systému zadusit hned v zárodku.

Vidím, že Váš návrh má v soutěži velkou šanci uspět. Z každé části návrhu pitomost doslova kape. Dovolte mi poslední otázku. Stojí vítězství v soutěži o nejpitomější penzijní reformu za škody, které tato reforma naší zemi způsobí?

Tomáš Veritas: Vítězství v soutěži velmi potěší, ale není naší jedinou odměnou. Peníze, které občané v reformě ztratí, někdo jiný získá. A vězte, že pro nás není větší odměna, než pohled do rozzářených očí miliardáře, který právě získal další miliardu.

Upozornění: tento rozhovor je samozřejmě literární fikce. Neexistuje žádný pan Veritas a i když diskutovaný návrh existuje , neexistuje sebemenší důvod se domnívat, že by si někdo z autorů návrhu či někdo z poslanců, kteří ho budou schvalovat, uvědomoval míru jeho pitomosti .

ZDE je možná diskuse k článku. A ZDE jsou kontakty na Vaše poslance. Vy, Vaši příbuzní i Vaši přátelé můžete svým poslancům sdělit, co si o navržené reformě myslíte. Pokud to neuděláte, tak si později na nic nestěžujte.

Vytisknout