Tady se buď někdo zbláznil, nebo je to ještě horší?

20. 11. 2009 / Jindřich Bešťák

V rámci oslav 20. výročí událostí 17. listopadu 1989 jsem v Radiožurnálu vyslechl část debaty redaktora s p. Jaklem, mluvčím prezidenta republiky a jeho oponentem p. Urbanem. Ačkoli jsem v těchto dnech slyšel leccos, tak tohle mě opravdu nadzvedlo. Pan Jakl tam prohlásil, a nyní necituji slovo od slova, ale nepochybný smysl jednoho z jeho výroků byl tento: "Když jsme se po 20 letech zbavili socialismu, tak se nám sem dostává zpět skrze Evropskou unii".

Nehodlám nijak komentovat nebetyčnou obludnost tohoto slovního výplodu, pokud si jen zběžně porovnáme celkovou politickou situaci před rokem 1989 s dnešní. Inkriminovaný výrok však zapadá, asi tak jako lidský exkrement do příslušného odpadního otvoru, do kontextu toho, co se u nás kolem "Listopadu" v mediální a politické sféře událo. Není mi však zcela jasné, zda je p. Jakl pouze hlásnou troubou utrženou ze řetězu služebního vztahu k prezidentu republiky, nebo "nedejbože" (což také nelze vyloučit) je hrubou palicí prezidentského majestátu. Obojí musí vzbuzovat velice, ale opravdu velice vážné otázky o smyslu, resp. nebezpečném nesmyslu toho, co se zde nyní děje a co je vůbec možné.

V kontrastu s uvedeným si dovoluji uvést některé vybrané myšlenky Václava Bělohradského, které jsem si bez svolení autora vypůjčil z jeho textu uveřejněného v dnešním Salonu -- literní a kulturní příloze Práva k dvacátému výročí VLSR -- "Od reálného socialismu k reálnému kapitalismu".

Na první straně je zvýrazněna věta: "Nejnebezpečnějším rysem polistopadového vývoje je to, že politika je spiknutí proti veřejnosti spíše, než jednání ve jménu veřejnosti". Dále říká, že ve svém mediálním fungování antikomunismus účinně překrývá skutečné hrozby -- rychle rostoucí nerovnost, dopady globalizace, ekologickou krizi, ideologii bezohlednosti, jak ji představuje ODS, srůstání ekonomické, politické a mediální moci. Žijeme v postdemokracii, hlásá řada politických filosofů.

Jedna ze stěžejních myšlenek je tato: "Komunismus byl život v jedné veřejné lži, ale v pluralitě veřejných pravd" -"Globální kapitalismus naopak stojí na veřejné pravdě a soukromých lžích". Uvedené výroky jsou pochopitelně vyargumentovány a je třeba číst celý text. Nicméně v závěru V. Bělohradský říká -- "Dvacet let po roce 1989 je otázka jasná: Systém je znovu založen na lži, jen ji teď máme blíže k tělu, protože se přesunula do našich soukromých životů -- jak žít v pravdě dnes"? "Jasná je i odpověď: Musíme začít bořit berlínskou zeď mezi demokracií a ekonomikou. Dnes, zítra už bude nepřekonatelná".

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 20.11. 2009