Vysílání k 17. listopadu: Kam občas otázky v ČT vedou?

18. 11. 2009 / Miloš Dokulil

Samozřejmě, že Václav Moravec je špičkový český televizní moderátor. Pochybuji, že mu někdo bude upírat poctivost v přípravě na témata jednotlivých týdnů. Nejednou má ve známém diskusním nedělním programu ČT1 výjimečné osobnosti a klade jim zajímavé otázky. Jenže nestalo se poprvé, že si přímo do studia pozve víc než maximálně dva lidi na jedno téma. Jakoby ve stínu 17. listopadu si zrovna 15. 11. pozval tři významné osobnosti a ještě cítil potřebu propojit k nim navíc -- aspoň ze záznamu -- neméně proslulou osobnost čtvrtou. Poněvadž zřejmě chtěl pokrýt větší množství témat. A pak, až na malé výjimky, vůbec se nepodařilo navodit u debatního stolu diskusní atmosféru.

Nabízela se zde určitě nejedna lepší cesta, než byla ta zvolená. (I když po bitvě má každý "frajtr" rozum generála, že ano?) --- Možná by bývalo stačilo vypíchnout vhodné náměty z natočeného rozhovoru s M. Albrightovou a pozvat k dialogu s těmi náměty maximálně dva hosty "na živo". A tématicky se držet buďto jen významu těch událostí z konce roku 1989, anebo třeba problematiky stávajícího a příštího postavení ČR v rámci EU (v navázání na "Lisabon" nebo -- že by? -- Listinu práv a svobod). Stačilo by to určitě na víc než jen na ty celkem plánované dvě hodiny (připočítáme-li k tomu ČT 24). Při dané konstelaci to nakonec pak dopadlo tak, že moderátor začal ke každému dalšímu bodu svého programu vyvolávat jednotlivé účastníky, a to málem jako ve škole. Dokonce ne zcela vhodně (křestním jménem a příjmením, jako kdyby neexistoval jiný, adekvátnější způsob oslovení, má-li se někdo ujmout slova). Tím nápadněji pak vystupovalo do popředí to, že tu nešlo o žádnou tématickou diskusi, nýbrž jen o toporně do řady sestavené monology.

Kolem stolu seděli prezident Havel, francouzský komentátor Rupnik a proslulý polský šéfredaktor Michnik. Místo aby spolu tyto pozoruhodné osobnosti živě diskutovaly, jejich vzácná současná přítomnost na jednom místě byla zcela zbytečná, když každý z těch tří mužů jakoby jenom pouze odpovídal na zadanou otázku. A ty otázky navíc byly tématicky roztříštěné, jako mozaika. Takže lze pochybovat o tom, zda ten pořad byl vůbec pro diváky přínosem.

Optimální je zřejmě dialog. Pak buďto si moderátor pozve jen dva účastníky a zkusí mezi nimi pouze vyváženě moderovat. A cíleně jen k tématu (je-li tak košaté, jako potenciální -- či aktuální -- význam "sametové revoluce"). Anebo se role "ďáblova advokáta" ujme sám a pozve si jen jednoho účastníka "na besedu". --- Anebo je před volbami či po volbách, a pak moderátor jenom prezentuje jednotlivé předáky politických stran, a tam se pochopitelně nemůže omezit jen na případného vítěze takových voleb. A divák ví, že mu budou představeny ikony; s rozmanitými gesty či mimikou, někdo jako před svatbou s národem, jiný zas jakoby nad jeho rakví...

Zřejmě by stálo za úvahu nechytat v tématickém rybníce všechny možné druhy ryb na jeden zátah. A významným osobnostem umožnit, aby nám divákům mohly říci z více možných úhlů, oč v té či oné zapeklité otázce asi -- podle jejich názoru -- běží. Je přece jen poněkud málo, je-li pouze na nějakou zajímavou či dokonce palčivou otázku poukázáno, anebo je-li prezentováno jen jedno hledisko na ni. Při tradičně poctivém moderátorově přístupu k prezentaci tohoto oblíbeného nedělního programu nepochybuji, že se snad jindy budeme moci těšit...

Sdělovací prostředky | 17. listopad
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.11. 2009