LIBEREC:

Studenti jsou léta emocionálně manipulováni

19. 11. 2009

Dobrý den pane Čulíku,

rád bych se pokusil zodpovědět váš dotaz, proč studenti libereckého Gymnázia oslavovali právě takovýmto způsobem.

Předně, dle mého názoru nelze rozlišovat formu oslav na stalinské, nacistické, nebo demokratické. Jsem ochoten uvěřit, že ta oslava byla skutečně spontánní a že vznikla ryze z popudu samotných studentů.

Že se ve výsledku svou nekritičností a naivitou prolíná s charakterem předlistopadových strojených oslav třeba VŘSR, není způsobené "stalinským myšlením", ale pouze nekritičností a naivitou studentů, kteří celý svůj dosavadní život žijí pod tlakem černobílého učení, že komunismus a všechno s ním spojené je špatné, zlé, ošklivé a zavrženíhodné, a to co jej nahradilo je dobré a obdivuhodné, píše Josef Kotrc.

Takovéto učení, definované ideologickým rámcem státní moci, má za cíl vytěsňovat rozumovou složku a nahrazovat ji emocemi, které jsou více vyhraněné a umožňují snazší ovládnutí mysli. V podstatě je spektrum nálad založených na emocích zúženo na ostře pozitivní, nebo ostře negativní, oproti postojům vytvářených rozumem, kde je spektrum velmi široké, a kde individuální začlenění sestává z množství poznaných informací v celé jejich škále. K upevňování záměru řízení emocí, ať už pozitivních či negativních, jsou rituály veřejných oslav přímo stvořené. Vždy je jen předem nadefinováno, má-li dav jásat, nebo truchlit a lomit rukama.

Těmto mladým lidem jsou odmala vnucovány emoce, stejně jako v nás byla vytvářena láska k Sovětskému svazu a socialistickému zřízení.

Jsem proto přesvědčen, že skutečně a opravdově cítí silné pozitivní emoce k lidem představovaným jim jako hrdinové nejušlechtilejších mravů, kteří ke konci roku 1989 nezištně, ze své vyvěrající lásky k lidem svrhli zlou hydru, pod jejímiž okovy nevýslovně trpěl český a slovenský národ.

Tomu pak odpovídá i způsob jejich vyjádření se k tématu, který se může jevit směšný a neadekvátní.

Zatím na to mají ve svém věku nárok, ale s postupně přibývající informovaností, schopností začleňování do souvislostí a se střízlivěním z emočního opojení k racionalitě, bude zajisté vyzrávat k objektivitě i jejich vnímání událostí ve světě.

P.S. Přiznám se, že kdysi dávno pro mě byl Lenin také něco jako Ježíšek a VŘSR počátkem dějin.

Oslava 17. listopadu na gymnáziu v Liberci
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 19.11. 2009