Co nám říká energetická náročnost výroby?

19. 11. 2009 / Jan Hošek, Jan Keller

Doufám, že jsem zvolil dostatečně absurdní příklad, aby i lidem s čistě humanitním vzděláním bylo naprosto jasné, že někde se do našeho uvažování patrně vloudila chybička. A skutečně, máme zde onen klasický problém při srovnávání jablek s hruškami. Energetická náročnost ekonomiky (nikoliv výroby) je číslo, které dostaneme vydělením celkové spotřeby energie v ekonomice hodnotou hrubého domácího produktu (oboje za určité období). Proto nám toto číslo nemůže poskytnout žádné vodítko ohledně efektivnosti (plýtvavosti) či modernosti dané ekonomiky. Na druhé straně můžeme celkem správně dojít k závěru, že produkce v ČR je energeticky náročnější, než produkce v průměrné zemi eurozóny. Z velké části je tento fakt způsoben dvěma faktory: strukturou produkce a její cenovou hladinou.

Pokusím se vysvětlit opět na příkladu. K vytvoření stejné přidané hodnoty v bankovním průmyslu se spotřebuje logicky mnohem méně energie než např. v automobilovém průmyslu. Obecně platí (zatím), že v zemích eurozóny mají (energeticky nenáročné) služby daleko větší váhu při tvorbě hrubého domácího produktu, než (většinou energeticky náročná) produkce zboží. Po pádu železné opony začal proces přesouvání energeticky náročných výrob ze "západu" směrem na "východ", tedy do bývalých socialistických zemí, případně ještě dále do Číny. Tím se rozdíl v energetické náročnosti ekonomik ještě prohloubil. Část takto energeticky náročného zboží se pak samozřejmě zpět dováží do zemí eurozóny, takže co se týče energetické náročnosti spotřeby, bude situace naprosto opačná.

U cenového vlivu je třeba si nejprve uvědomit, že cenová hladina srovnatelné produkce je stále ještě v ČR v průměru na 68 % průměru eurozóny. Jak se to promítá do "energetické náročnosti"? Podívejme se opět na reálný příklad. Takový průměrný český holič ostříhá jednoho zákazníka zhruba za stejnou dobu jako jeho kolega v eurozóně, spotřebuje i přibližně stejné množství energie. Cena této služby je však v ČR podstatně nižší, a tedy nižší je i příspěvek onoho holiče k hrubému domácímu produktu. Zmenší se nám tudíž jmenovatel zlomku, sloužícího pro výpočet energetické náročnosti, a samotná energetická náročnost ve výsledku v ČR opět roste. (Tento problém by se značně zmírnil, pokud by se spotřeba energie porovnávala s HDP upraveným dle parity kupní síly). Cenový vliv se může projevovat i v případě, že část energeticky náročné výroby zůstává na "západě". Představme si automobilku, která vyrábí typicky na "západě" své dražší modely a lidová vozítka naopak v ČR. Přitom spotřeba energie na výrobu luxusního auta není o mnoho vyšší než u modelu nižší třídy. I zde je energetická náročnost, vztažená k přidané hodnotě v ČR vyšší, aniž by to cokoliv vypovídalo o efektivitě a modernosti výroby.

Doufám, že se mi podařilo (alespoň částečně) vysvětlit jednu ekonomickou "záhadu", která záhadou při hlubším pohledu na čísla nikdy nebyla a být nemůže. Další "záhadu", kterou je údajně stejná výkonnost české ekonomiky jako před 20 lety (v porovnání se zeměmi eurozóny), jsem shodou okolností řešil již před čtyřmi měsíci ZDE.

Jan Keller: Nevím, proč se pan Hošek rozčiluje. Měl jsem na mysli právě to, že naše ekonomika zůstává montovnou, místo aby výrazněji zvýšila podíl produkce zboží a služeb, při jejichž výrobě se na jednotku produkce spotřebovává méně energie. Souvisí to s podporou vědy a vzdělání a s orientací exportu.

Jan Hošek: Já se zas tak moc nerozčiluju ;-)) Argument o montovnách jsem více méně očekával, ale nechtělo se mi to v mé poznámce řešit.

V ekonomii (a patrně nejen tam) existuje vždy jedno "first best" řešení, ale bohužel z oblasti utopie, pak jedno nebo několik "second best" a pak spousta podřadných řešení. Když někdo dnes říká, že ČR má problémy díky tomu, že jsme "montovna" Evropy, tak plácá nesmysly (většinou z ideologických důvodů).

Montovny jsou totiž to "second best", ale reálné řešení, které nikdo nenařídil, to prostě tržně vzniklo z důvodu tradice a vhodného lidského kapitálu na našem území (přiznávám, že daňové pobídky měly rovněž svůj vliv).

Kdyby tu nebyly montovny, tak by tu místo nich asi nebylo nic a dnešní nezaměstnanost bychom si užívali již delší dobu. Samozřejmě že Hi Tech pracoviště a vědecké ústavy jsou vítány, ale to samo o sobě ekonomiku neuživí, ani tu naši, ani tu americkou a žádnou.

O Americe to tvrdím již dlouho a asi dochází na má slova. Myslím, že montovny nepřebírají vědeckým pracovištím žádnou pracovní sílu, takže nic nebrání tomu, aby se zde výzkumné ústavy množily jako houby po dešti.

Chápu (a souhlasím s tím), že voláte po větší podpoře pro vědu, ale čistě pragmaticky, pokud má stát podporovat armádu nezaměstnaných vědců nebo raději nezaměstnaných dělníků, tak bude určitě levnější ta armáda nezaměstnaných vědců. Nota bene, když už se u nás něco užitečného vymyslí, tak se to stejně většinou realizuje v zahraničí a hlavní ekonomický prospěch z toho má někdo jiný. Neprůhlednost přidělování peněz na granty radši ani nebudu řešit.

Tím, že se montoven zbavíme, se nám ještě vůbec nemusí zvýšit životní úroveň. V Německu se montoven zbavili a přestala jim růst mzda, neboť východní pracovní síla jim začala být reálnou konkurencí. V USA se z původně dobře placených dělníků v automobilovém průmyslu stala třída, která se prací sotva uživí. A ne všichni, kteří ztratili práci u Forda, mohou jít přednášet na univerzitu nebo se nechat zaměstnat u Goldman Sachs. Až si v ČR "odpracujeme" své a platy nám vzrostou na průměr EU, montovny půjdou automaticky dál na východ, ale vůbec to neznamená, že tady pak na tom budeme v průměru líp.

Jan Keller: Vidím v těch montovnách začarovaný kruh. Zvyšují naši závislost na zahraničních rozhodnutích, která nemůžeme ani v nejmenším ovlivnit. Je samozřejmě otázka, zda stát naší velikosti by mohl při jiné struktuře ekonomiky ovlivnit více. Zvyšují zranitelnost našeho exportu svojí jednostranností v dobách krizí. Tady na severu Moravy klekají subdodavatelé automobilek a jeden z největších nárůstu nezaměstnanosti působí momentálně právě oni.

Pracovní podmínky jsou v montovnách otřesné. O tom, jak to vypadá v Nošovicích ve firmě Hyundai, vyšla celá reportáž a i mnou, poměrně otrlým člověkem, to otřáslo.

No a hlavně je to bezvýchodné. Dokud budeme laciní a oni budou mít daňové prázdniny, zůstanou. Problém je, že se těm dělníkům, kterým platí tady v Nošovicích něco málo přes deset tisíc (těm nejlepším snad 14 000), musí doplácet ze státní pokladny, do které firma při daňových prázninách nepřispívá.

Já osobně bych svými daněmi raději sponzoroval nějakého českého vědce než majitele asijské firmy. A to nejsem přehnaný vlastenec.

A v okamžiku, kdy by měli platy zvednout, anebo daně začít platit, tak pláchnou. To nevidím jako perspektivní orientaci ekonomiky země, o které jsem při veškeré skepsi přesvědčen, že má potenciál větší. Mějte se hezky, někdy to dodiskutujeme.