Facelifting a třídní vědomí

18. 11. 2009 / Karel Dolejší

...Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé,
mladá je píseň, holubička čistá.
My všichni jsme mladí, ty lidský odpade,
mladý je každý kapitalista...

Vítězslav Nezval: STM 1950 (mírně upravená verze)

Alasdair MacIntyre v rané práci A Short History of Ethics analyzoval proces, jehož si už předtím svérázným způsobem povšiml Nietzsche: Totiž historický vznik obecně použitelných hodnotících predikátů jako je "dobrý" nebo "špatný". Že něco takového vůbec existuje a že se to aplikuje na základě zkoumání individuálních vlastností subjektu nám připadá vcelku samozřejmé - avšak nebylo tomu tak vždy, a nemusí to tak ani navždy zůstat. Zmíněnému stavu, na nějž jsme dnes dokonale navyklí, předcházela doba, kdy se hodnotící predikáty aplikovaly schematicky, výhradně podle sociálního postavení. Použití řeckého výrazu "agathós" (dobrý, krásný, ušlechtilý) v homérském Řecku původně vůbec nesouviselo s tím, jestli a v jaké míře má subjekt skutečně takové či onaké vlastnosti - důležité bylo pouze, zda má správný aristokratický původ. Podobně označení "kakós" (špatný, ošklivý, nízký) nesouviselo s tím, jak se konkrétní dotyčný skutečně projevuje a jaké má individuální vlastnosti, ale bylo udíleno kolektivně všem nečlenům šlechtické vrstvy. Teprve po dlouhém kulturním vývoji získaly zmíněné hodnotící výrazy určitou nezávislost na sociálním postavení. A v České republice právě udeřila hodina návratu zpět do homérských dob.

"Citlivá byznysmenka" Lenka Zlámalová v článku nazvaném Pokuta pro Topolánkovy ovce publikovaném na webu Lidových novin dospívá k přesvědčení, že 57% jejích spoluobčanů, které osobně vůbec nezná a nikdy je neviděla, jen se o nich z výzkumu dočetla, že na rozdíl od příznivců ODS vyjadřují nespokojenost s průběhem uplynulých dvaceti let, jsou lidé nízcí, stádní a oškliví. Pro lepší představu několik charakteristických citátů:

Ten dav na Národní byl jiný. Bylo tam výrazně víc krásných tváří. Nepřekvapí, že tam byli krásní mladí lidé. Bylo tam ale hlavně mnoho seniorů s krásnými tvářemi, odrážejícími zajímavé příběhy... Život prostě "dělá" ksicht... Národní pro mě byla dalším empirickým testem, že za svou tvář je každý přinejmenším od osmnácti sám zodpovědný. Přirovnání k ovcím je tvrdé. Ale když někdo jen pasivně čeká a ani za dvacet let nepochopil, že má šance, o jakých se zrovna v těchto krajích generacím ani nesnilo, je mu to vidět v tváři. A za ten výraz všude dostane zaslouženou pokutu za negativní auru.

A je vymalováno. To že je někdo ošklivý poznáme už na hony podle jeho politických názorů. Pokud je s politikou nespokojen, tedy nikoliv snad proto, že se politická třída chová arogantně, skutečné problémy země prakticky neřeší, se státním majetkem zachází jako s vlastním, kupuje si akademické tituly a tak dále; je to jednoduše způsobeno tím, že 57% lidí v ČR má holt "negativní auru", kvůli ní nepěkný obličej - a za ten je pak na vždy dokonale spravedlivém trhu oprávněně pokutována. (A můžeme ještě dodat: Proti homérskému Řecku mají polistopadoví zbohatlíci jednu velkou výhodu a pojistku - pokud jsou náhodou navzdory svým překrásným životům přitažliví asi jako Viktor Kožený či Václav Kočka, plastická chirurgie dokáže bez problémů uvést jejich vizáž do naprostého souladu se sociálním postavením. Za peníze je v Praze dům, tak proč ne ksicht...)

Když jsem žvást Zlámalové dočetl, vybavil se mi úryvek z díla jiné ženy - Leonory Carrington. Před sedmdesáti lety napsala:

V pokoji jsem vyndala šaty, které jsem měla připravené na večerní ples. Byly trochu dlouhé a hyena chodila špatně na vysokých podpadcích. Našla jsem rukavice, které měly zakrýt její chlupaté pracky, takhle se podobaly spíš mým rukám... Největší problém byl ovšem v tom, jakou masku použít na tvář. Snažily jsem se to vyřešit dlouhé hodiny, ale všechny mé návrhy zamítla. Nakonec řekla: "Myslím, že to mám. Máte služku?" "Ano," řekla jsem zaraženě. "Výborně. Zazvoníte tedy na ni, a když vejde do pokoje, vrhneme se na ni a strhneme jí tvář. Já pak budu večer nosit její obličej." (Začátečnice; překlad Michal Novotný).

17. listopad
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.11. 2009