ANALÝZA PR PROCESU

Cílové skupiny iniciativy Ne základnám

21. 9. 2009 / Štěpán Kotrba

Cílová skupina první: čeští občané

Nejzranitelnější, nejbezmocnější, ale nejvíce heterogenní skupina. Pravicoví voliči si americký radar přáli. Středovým to bylo víceméně jedno. Levice byla rozpůlena - část voličů ČSSD vazby na USA pěstovali záměrně, druhé části to bylo jedno. Jen komunističtí voliči měli jasno. Sjednocující ve svém traumatizujícím účinku a klíčové slovo bylo OKUPACE. Trauma všech, starších 40 let. A tak se "DOČASNÝ POBYT AMERICKÝCH VOJSK" stal tím samým, čím se pro generaci osmašedesátníků stal dočasný pobyt ruských vojsk. Občan se stal virtuálním suverénem. Havlovi se obloukem vrátila Moc bezmocných. A mnoho občanům se emancipační myšlenka zalíbila. O vstupu "rusáků" rozhodnout nemohli a "jejich" politici je tenkrát zradili. Teď, podruhé, si tu příležitost nedají vzít.

Cílová skupina druhá: čeští politici

Promořenost politické scény proamerickou konzervativní propagandou má svá specifika, v jiných zemích nepoznaná - řada politiků je dodnes VDĚČNÁ za udržení své popularity i ekonomického statusu z dob disentu. Americké peníze tvořily dějiny "demokratického" Česka. Hesla jako SVOBODA, DEMOKRACIE, VOLBA - to byly kulturně mediální mýty normalizace, ovlivňující některé politiky i politiky/novináře dodnes. Dvě třetiny profesionálních českých politiků jsou ovšem lhostejná hovada, která se o občany zajímají jen jednou za čtyři roky. Zbytek období je zajímá jejich byznys, ke kterému dělá politika pouze kulisu. Jsou schopni vykšeftovat cokoliv za cokoliv s kýmkoliv. A je jedno, co to přinese druhým, jak to ovlivní zemi, její budoucnost. Jediné, co nesmí nikdy dostat náhubek, je byznys. Ta zbylá třetina je nešťastná, protože ví, že realitu změnit nelze. Nelze? Klíčem se stala arogance některých představitelů vlády, kteří spolu s Američany pohrdali sněmovnou a vyjednávali za jejími zády. V řeči práva se tomu říká VLASTIZRADA. A to bylo klíčové slovo, politikům hrozící voličskou defenestrací. Kdo zvolí zradu svých občanů, po volbách končí.

Cílová skupina třetí: námezdní vládní medializátoři

Jedno z potenciálně největších nebezpečí kampaně. Profesionální spin doktoři disponují rozsáhlým aparátem, klíčovými informacemi a nezanedbatelnými korupčními mechanismy. Ovládali oficiální informační toky. Měli důvěru médií. Ale... pracují za peníze a pro každého, kdo jim zaplatí. Pracují pro zbrojní firmy i tabákový průmysl. Vzhledem k utajování řady odborných informací a chaosem ve vládních řadách byl ministrem Vondrou přijat kamarád koordinátor - profesionální lobbista Tomáš Klvaňa. Všichni ostatní dostali zákaz se vyjadřovat. A tak se nevyjadřovali. Mlčelo ministerstvo zahraničí i ministerstvo obrany. Z Klvani se stal vzápětí terč. Vděčný terč v neodbornosti argumentace, vděčný v neschopnosti zodpovědět odborné dotazy pravdivě. Vděčný i v neschopnosti komunikace s protivníky, v nedostatku autority. Muž, který vládě za šestnáct milionů prohrál klíčovou politickou bitvu.

Cílová skupina čtvrtá: vládě loajální vojenští odborníci

Rozpor mezi americkými oficiálními vojenskými informacemi v angličtině a týmiž informacemi v češtině od české vlády a českého ministerstva obrany, spolu s neschopností oficiálních představitelů státu při vysvětlení rozporů dal odpověď všem, kteří se vyznali v radarové technologii. Vláda nenašla jediného vojenského či civilního univerzitního odborníka, který by byl ochoten riskovat odbornou pověst tvrzeními, které by ho mohli odborně znemožnit do konce života, notabene by ho moly zavést na lavici obviněných z trestného činu. Role se nakonec ujal odborník bývalý, dnes už dlouho důchodce - bez informací o aktuálním stavu technologie už nejméně dvacet let. Sekundoval mu - z titulu funkce hlavní civilní hygienik a hlavní armádní hygienik. To bylo vše. Tristní stav, když byly přeci všechny informace, vládou prezentované, korektní...

Cílová skupina pátá: vládě loajální novináři

Novináři mainstreamových médií jsou ve své většině pravicoví liberálové s humanitním vzděláním. Určitá, přesně ohraničená část je ve zvýšené míře loajální ministerstvu obrany a v redakcích patří za "odborné" žurnalisty, aniž ve skutečnosti disponují kvalifikací pro takovéto označení. Vládou vyřčené píárové teze pro ně byly nicméně svaté. Podporovali přece autoritu moci, vládním informacím bezmezně věřili. S nedostatkem informací si však poradit nedokázali. Informace nebylo od koho ověřit. Loajalita tak přešla do groteskní podoby obhajování neobhajitelného. Uvěřitelnost těchto píárových blábolů nebyla ničím podložena. Nebyla to žurnalistika a tento smutný fakt byli schopni rozeznat i jejich kolegové v redakcích.

Toto jsou všechny cílové skupiny, které bylo třeba v počátcích kauzy brát v úvahu. Vzhledem k tomu, že se jednalo od počátku o bilaterální jednání mezi USA a Českou republikou, moc rozhodnout neležela nikdy mimo území těchto dvou států.

Pozice USA

Vláda George Bushe byla ve vleku krajně radikálních představitelů zbrojního a ropného průmyslu. Nepodléhala nikdy mediálním kampaním - ani v těch nejvypjatějších okamžicích rozporů mezi veřejným míněním a názorem vlády. Medializace v USA by byla mimořádně obtížná, ne li nemožná. Narážela by na loajalitu mainstreamových médií a tendenci přebírat vládní propagandu opřenou o autoritativní dezinformace ministerstva zahraničí, vykonstruované v CIA a DIA (45 minutová hrozba z Iráku, bakteriologické zbraně ap.). Propaganda opřená o traumatický zážitek 11. 9. 2001 působila na americké novináře jako pohled kobry.

Pozice ČR

Od samého počátku bylo jasné, že se jedná o utajené jednání proamerické části vojáků a politiků exekutivy , účastnících se jednání výborů NATO v Bruselu. Výbor pro obranu Parlamentu ani vedení a odborné skupiny jednotlivých politických stran nebyly informovány. Vláda nebyla oficiální cestou kontaktována, jediný kontakt Bezpečnostní rady státu provedl soukromou cestou politik ODS a s jeho dopisem bylo naloženo jako se soukromou korespondencí, nikoliv jako s oficiální žádostí velení NATO či politické reprezentace USA. Vojenský přidělenec české ambasády ve Washingtonu informován byl. A byl to on, který tyto informace vyřkl veřejně. Důsledkem byla neplánovaná medializace, na kterou nebyli organizátoři jednání s USA ani představitelé vlády ČSSD připraveni. V oakžiku zveřejnění prvních informací došlo uvnitř ČSSD k prudkému konfliktu mezi ministrem obrany a politickým vedením strany. A to byl také počátek krachu mediální prezentace stavby amerického radaru v Brdech. Od toho okamžiku byla vláda v mediální defenzivě, podporované argumentační nepřesvědčivostí a neschopností racionálního zdůvodnění takovéto vojenské instalace. V momentu nástupu vlády ODS, jejíž poslanec inicioval "nabídku" Američanům a která po jmenování zahájila oficiální jednání s vládou USA, už byla převažující část veřejnosti jednoznačně proti tomuto návrhu.

Pozice iniciativy Ne základnám

Občanská společnost vstoupila do kauzy praktiky dva roky po jejím počátku. Jejími partnery byli někteří politici levicových stran (ČSSD a KSČM, ale i levicové části Strany zelených) politologové, vojenští odborníci, vojáci ve výslužbě, vojenští odborníci, kteří věděli, že informace vlády a MDA jsou falešné, ale i široká veřejnost. Pokusy hnutí tuto kauzu internacionalizovat neměly valný účinek. Polská aktivita neměla patřičnou společenskou podporu v Polsku, italská iniciativa (Vicenze) nedokázala českou společnost zaujmout. Stejně tak nikoho nezajímaly pokusy mezinárodních mírových iniciativ v Británii a USA zapojit se do diskuze. Mírové hnutí v USA je už dvacet let odtrženo od americké politické reality a je pouze folklórem místní občanské společnosti. Kauza byla od začátku iniciativou směřována jako konflikt českých občanů s českými politiky, kteří jednali nelegitimně za zády parlamentu a občanů proti zájmům státu , řízeni zájmy představitelů cizí moci. Delegitimizace moci se soustředila na pravou část politického spektra a výrazně se politizovala po volbách 2006 a nástupu vlády ODS, opírající se dvěma hlasy o přeběhlíky a politickou korupci. Odpovědí byl zájem BIS, vojenské kontrarozvědky a pokusy o provokace i řízenou skandalizaci představitelů hnutí, spojenců a sympatizantů. Nepovedlo se. Výkonnost české tajné služby je taková, že nedokázala efektivně intrikovat proti několika desítkám amatérů.

Zahraniční medializace kroků iniciativy Ne základnám postrádala od samého počátku jakýkoliv smysl. Cílem muselo být získat shodu názorů většiny české veřejnosti s minimem přímých akcí a takto získaný souhlas využít jako tlak na rozhodující české politické síly k zablokování podpisu dohod v českém Parlamentu (pravicový Senát nemělo smysl přesvědčovat). KSČM svou pozici jako jediné neměnilo. Tlak na ČSSD přinesl ovoce po půl roce, kdy si i vedení strany v čele s Paroubkem uvědomilo, že nemůže obhajovat kroky bývalého ministra obrany Tvrdíka a že Bushova administrativa nemá zájem na pádu pravicové vlády Mirka Topolánka. V tu chvíli už bylo proti radaru Z RŮZNÝCH DŮVODŮ na 70% veřejnosti, jak periodicky potvrzovaly průzkumy veřejného mínění. Tento stav se neměnil ani po dva roky trvající "informační" kampani vládních píáristů a poloviny politických stran.

Důležitým mezinárodním prvkem bylo pouze odtržení české pobočky Greenpeace od provládní politiky Strany zelených a její maximálně intenzivní zapojení jako do mediální diskuze, tak do přímých akcí na kótě 718 v Brdech. To přineslo velký vnitrostranický tlak do vedení SZ, který vedl k intenzivnějšímu odporu většiny členské základny, odporu zahraniční a zbrojní odborné skupiny, vzniku emancipačních křídel a změně stanoviska části poslanců SZ. Díky tomu nebylo možné prohlasovat ratifikaci podepsaných smluv v Poslanecké sněmovně a jednání se zablokovalo. Stejně tak bylo velkou pomocí Greenpeace zorganizování návštěvy zbrojních expertů připravující se Obamovy administrativy v Česku. Díky tomuto kroku získala pozice Ne základnám dvojí "nezávislé" akademické potvrzení, že Bushova administrativa i česká vláda občanům i politikům v Česku lhaly. Od toho okamžiku bylo možné ofenzivně útočit na pozice českých mainstreamových médií včetně veřejnoprávní ČT, které ze setrvačnosti stále podporovaly umělou argumentační konstrukci MDA, ODS a Klvaňova týmu.

Opakuji: cílem aktivit iniciativy Ne základnám NIKDY NEBYLO internacionalizovat diskuzi o smyslu amerického radaru - už jen proto, že britská vláda New Labour jako spojenec USA ve "válce proti terorismu" i MI6 s plány MDA souhlasily, evropská část NATO byla vůči bilaterálnímu jednání diplomaticky zdrženlivá a měšťácká veřejnost ve "staré" západní Evropě neměla zájem se vměšovat do - z jejich pohledu standardních - vztahů USA a ČR. Stejně tak se nevměšovala do existence základen na území "nových zemí", ani do redukce americké vojenské přítomnosti v Evropě (SRN, Itálie). Z tohoto úhlu pohledu by vydávání anglických stanovisek a snaha o medializaci v mezinárodních médiích byla kontraproduktivní vůči hlavnímu cíli iniciativy: uchopit a aktivně směrovat diskuzi v České republice. S omezenými lidskými, technickými i finančními silami několika desítek mladých aktivistů bez podpory politických sil, ekonomického a mediálního zázemí nemá smysl vést boj na více frontách. Mnoho psů by mohla být nakonec zajícova smrt. Klíčového cíle - zablokování smluv a jejich nerealizace se nakonec podařilo dosáhnout.

David vyhrál svůj boj proti Goliášovi. Poprvé.

Vytisknout