Jak objektivně měřit (ne)schopnost hnutí Ne základnám

21. 9. 2009 / Lukáš Kantor

Učitel public relations Jozef Bohumil Ftorek namítá, že Iniciativa Ne základnám nedokázala ovlivnit mezinárodní veřejnost. Úspěšný byl prý naopak starosta Trokavce Jan Neoral, neboť o jeho místním referendu informovaly BBC a Daily Telegraph. Nehodlám nikterak zpochybňovat Neoralovu dobrou práci s médii. Přistupuji v této polemice i na Ftorkovu metodologii, kdy měří úspěch výhradně výstupy v zahraničních médiích, třebaže nikdy nebyly hlavním smyslem činnosti Iniciativy Ne základnám, jenž musela kromě komunikace s novináři dělat i spoustu jiných věcí, navíc především ve vztahu k domácí české scéně, na kterou se – i s ohledem na své omezené možnosti – orientovala přednostně.

Vadí mi tedy „pouze“ to, že se ani pan Ftorek nenamáhal zjistit, jestli taky BBC náhodou nereferovala o nějaké akci Iniciativy Ne základnám. Kdyby si dal tu práci, mluvil by potom jinak. BBC totiž přinesla zprávu přinejmenším o protiradarové demonstraci během návštěvy George Bushe v roce 2007 ZDE, přičemž zmínku o tomto protestu (i s fotkou) zařadila dokonce do speciálního přehledu historických mezníků moderní České republiky. Inkriminované protiradarové vystoupení našlo odezvu i v tiskové agentuře Reuters ZDE či v respektovaném německém týdeníku Spiegel ZDE.

Veřejnost v zahraničí se dověděla i o manifestaci z roku 2008, kterou v samostatném článku pokryl celosvětově čtený International Herald Tribune ZDE. Pochod v Brdech z roku 2009 zaznamenal pro změnu známý anglicky psaný magazín Russia Profile ZDE.

Mluvčí Iniciativy Ne základnám pronikli i do směrodatných amerických deníků The New York Times ZDE a Washington Post ZDE. Různě rozsáhlé zmínky o Iniciativě a odporu proti radaru lze najít také v dalších mainstreamových médiích: amerických novinách The Christian Science Monitor ZDE, britském týdeníku New Statesman ZDE, britských regionálních novinách The Sunday Sun ZDE, rakouském deníku Der Standard ZDE, francouzském listu Le Figaro ZDE, francouzském rozhlase RFI ZDE, německé televizi ARD ZDE, německých novinách Neue Rheinische Zeitung ZDE a dokonce v australském listě The Sydney Morning Herold ZDE.

Tím ovšem zcela padá titulek Ftorkova článku o „neschopnosti“ Iniciativy

Ne základnám (pokud nadpis dodala redakce Britských listů, patří moje kritika jí), která se ve skutečnosti může vykázat srovnatelnými zahraničními mediálními výstupy, jakých docílil (právem) vychvalovaný Jan Neoral.

Jan Čulík kontruje, že ojedinělé zmínky v západním tisku nestačí. Iniciativa Ne základnám jich měla dosáhnout řádově desítky, možná stovky. Co na tom, že něco takového nedokázali ani (rovněž protiradaroví) Greenpeace, disponující přitom placenými zaměstnanci, již zavedeným jménem a pobočkami po celém světě. V Čulíkem předhazovaném Guardianu nereferují příliš často ani o jinak velmi silném hnutí No dal Molin odmítajícím rozšíření americké základny v italské Vicenze. A polská organizace Inicjatywa Stop Wojnie, bojující proti antiraketám, nepronikla do západních médií téměř vůbec.

Třeba je ale trochu chyba i na straně těchto médií, byť to Jan Čulík ani náznakem nepřipouští. Každopádně by však měl říct, s kým vlastně Ne základnám srovnává. Se svojí ideálně-typickou představou nebo s nějakými reálně existujícími vzory? Proč na Iniciativu uplatňuje tak přísný metr a odkud se bere jeho pozoruhodná jistota, že bylo vážně v silách hrstky nadšenců strhnout na sebe pozornost celého světa?

Autor je členem Iniciativy Ne základnám

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 21.9. 2009