Nemusí-li mít pravdu Valach, proč by ji měl mít Kotrba?

21. 9. 2009 / Jiří Baťa

Štěpán Kotrba se velmi razantně opřel do Milana Valacha, když zcela jednoznačně odmítnul jeho "utopické" politické cíle, avšak již ve svém titulku to sděluje mnohem decentněji a dává tím přímé demokracii šanci, když říká, že " o přímou demokracii zatím není zájem". To zatím znamená hodně, přesto se dál ve svém článku vyjadřuje tak skepticky o lidu českém, až mne mrazí. To není zrovna nejlepší mínění o svých spoluobčanech, byť mu neupírám právo je vidět tak, jak je vidí.

Chtěl bych však oponovat Kotrbovi v tvrzení, že Valach se mýlí, když se domnívá, že kolektivní odpor proti americké základně znamená automaticky hlavní cíl "prosazení zákona o obecném referendu". Domnívám se, že tomu tak není, protože v daný čas to byl aktuální prostředek jak vyzvat občany k iniciování prosazení referenda v Parlamentu ČR tím více, že tento požadavek měly či mají i některé politické strany. A nešlo zdaleka jen o radar, protože snaha o prosazení obecného referenda má širší význam, který ovšem, jak se dále autor zmiňuje, v morálních hodnotách Čechů předem vylučuje, aby byl použitelný v jejich prospěch, protože "ti nikdy nebyli a nikdy nebudou notoričtí petenti, ani notoričtí demonstranti." Ale copak k tomu, aby se ve společnosti prosadil nový, lepší společenský řád je nutné trvale, tedy notoricky jen demonstrovat?

Pokud je nebo bude potřeba prosadit vůli lidu, kterou v daný okamžik představující politická moc odmítá, ba ani nechce o ní slyšet, prvek demonstrací je jednak zákonný, tím více opodstatněný. Myslí-li si Kotrba, že Češi nejsou notoričtí (jak v čem), pak má snad i pravdu, ale sklon k demonstracím mají určitě. Bylo již málo demonstrací, které uspořádaly určité skupiny obyvatel, zaměstnanců, pracovníků? Což aktivita odborů např. v sektoru dopravy (ale i jinde) není důkazem použití demonstrací k prosazení svých požadavků a cílů? Proč podceňuje občany, jakoby se neuměli postavit k odporu? Jenom proto, že se to v daný moment kloubí s aktuálními událostmi s radarem a hodnocením aktivity hnutí NE základnám, které, jak někteří tvrdí, neobstálo?

V této věci ovšem kvituji pozitivní postoj Kotrby vůči tomuto hnutí, když oponuje Valachovi a Janu Čulíkovi kladným hodnocením činnosti hnutí NE základnám, což je i můj názor. Buď jak buď, neznám jiné hnutí, které by tak celoplošně, i když ne masově, zato dlouhodobě a vytrvale vyvolávalo potřebu nesouhlasu a odporu proti radaru v Česku. Že to nepřekročilo rámec republiky, že byla nedostatečná aktivita směrem do zahraničí, má jistě své důvody. O nich by však měli hovořit zasvěcení představitelé hnutí NE základnám.

Rovněž nemohu souhlasit s názorem Š. Kotrby, že Čechy (věřím, že tím myslí i Moraváky), " nezajímá dodržování lidských práv ani ve vedlejším městě, ani na druhém konci světa. Nebudou podporovat boj proti velrybářům, ani kdyby v TV Nova dávali "Zachraňte Willyho". Dokonce i jejich snaha účastnit se voleb klesá. V podstatě jsou s liberálním kapitalistickým systémem spokojeni. Chtějí jen klid na svou práci, své koníčky a svou rodinu, na politické a občanské aktivity (i v místě bydliště) většinově kašlou. Taková je realita. S mnohým sice verbálně nesouhlasí, ale činem svět měnit nebudou."

To je pravda jen poloviční. I kdyby byla úplná, nebylo by dobré zamyslet se, proč tomu tak je? To není proto, že Češi (a Moraváci) jsou takoví, že je to pro ně typické, to má svůj důvod, časový a věřím že přechodný. Doba cca 40 let zanechala v lidech jisté následky, které u starší generace přetrvávají, někteří mladší se jim podvolují, pokud ovšem nemají to štěstí, že jsou zaměstnaní a mají víc než dobré příjmy. S těmi se jen těžko dá hovořit o problémech méně spokojených 75% občanů, chtít po nich, aby podpořili nezaměstnané, či jinak ohrožené v zaměstnání a spolu s nimi se postavili a demonstrovali proti drancujícímu kapitalismu. V žádném případě to však není tím, že by byli obecně a "v  podstatě" spokojeni s liberálním kapitalistickým systémem, jenom mu neumějí a někdy i proto nechtějí čelit. Ta virtuální spokojenost přetrvá do doby, než nastane totální kolaps ekonomiky a hospodářství, tedy krize v podobě let třicátých. K tomu je ovšem (doufám) daleko, jestli k tomu vůbec dojde, ovšem vyloučit to nelze. Současný stav a vývoj světové krize zase není tak uspokojivý k nabytí dojmu, že jsme již za vodou.

Že upadá zájem o volby? A čemu se divit, když politická scéna je plná kotrmelců, rošád, podrazů, slibů, když převládá lobbying, podvody, lži, tunelování, korupce? To neustálé strašení návratem neexistujícího komunismu má snad lidi vehnat do volebních místností? Ba ne, byť Kotrba vidí přímou demokracii skrze černé brýle, byť je to z jeho pohledu utopie (jeho vizi mu neberu) nelze popřít, že myšlenka je to správná, dokonce reálná (systém PD již funguje v jiných státech, např. Švýcarsku, ba dokonce i v některých státech USA!). Jen je třeba být trochu euforický, nad věcí, věřit, že při jisté trpělivosti, osobní angažovanosti, získáváním příznivců a sympatizantů lze tuto myšlenku realizovat. Je však nutné přiznat, že k tomu chybí mnohé, především však finance. Technologie současné propagace je na úrovni, která se bez potřebných financí obejít nedá. A bez důsledné, působivé a účinné propagace se v dnešní době sebelepší myšlenky šíří jen ztěžka.

Proto fandím a držím palce všem, kteří o lepší, spravedlivější společnost budou i nadále usilovat ( a nemyslím tím žádný komunismus, protože to je blbost). Jsem snad fantasta a přiznám se, že i aktivní příznivec PD, ale proč nevěřit, či alespoň si nepřát něco lepšího, dokonalejšího? Proč nepřát svým dětem, vnukům, pravnukům lepší společnost, než máme nyní? Či ta dnešní má být už vrcholem všeho? Na tomto že by měl už člověk zakrnět? Že by se na tomto systému měl vývoj lidstva již zastavit? Tak tomu snad nevěří ani Štěpán Kotrba!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 21.9. 2009