Mají náckové v ČR větší práva než parlamentní politická strana?

31. 5. 2009 / Karel Dolejší

Na rozdíl od práva, které v místně a časově fixovaném "rozhodnutí" uznává metafyzickou kategorii, skrze níž vznáší nárok na kritiku, nenaráží zkoumání policejní instituce na nic bytostného. Její násilí je beztvaré stejně jako její nikde neuchopitelný, všudypřítomný strašidelný zjev v životě civilizovaných států.

Benjamin, W.: Ke kritice násilí

Radko Mikula upozorňuje na úplně odlišný výklad prakticky totožné právní situace u různých politických subjektů ze strany Policie ČR: Zatímco v Litvínově došlo včera k zatčení demonstrantů, kteří rozvinuli protestní transparent na shromáždění ultrapravicové Dělnické strany, podobný protest proti mítinku ČSSD několik dnů předtím zůstal zcela bez policejní odezvy. Situace je ovšem ve skutečnosti ještě nerovnější: Dokonce i mnohem problematičtější výrazy nesouhlasu se sociálními demokraty v podobě létajících vajec zůstaly původně bez odezvy bezpečnostních orgánů. Policie ČR coby orgán vynucující právo tedy zřejmě dospěla k názoru, že náckové mají v tomto státě větší práva než parlamentní politická strana: Zatímco ČSSD musela na svých shromážděních snést i velmi nestandardní kritiku na hranici zdraví ohrožujícího násilí, demonstrace nácků nelze kritizovat ani naprosto pokojným způsobem.

Jestliže někde existují občané navzájem si rovní a vedle nich skupina "ještě rovnějších", kteří mají větší práva než všichni ostatní, má se zpravidla za to, že takto privilegovaní patří v dané společnosti k vládnoucí vrstvě. Nuže, jestli jsem něco nepřehlédl, pak Policie ČR vychází při posuzování právní situace z předpokladu, že Česká republika je rasově definovaným fašistickým státem.

Říci, že taková situace je důvodem ke znepokojení, by znamenalo uchýlit se k nemístnému eufemismu - ve skutečnosti jde jednoznačně o alarmující skandál. Nejen už skandál zakotvený v samotné povaze policejní instituce, která právo vždy současně vykládá i vynucuje, ale v konkrétním obsahu práva, jež je zde a nyní takto vynucováno. Očekává se zřejmě, že se občané bez odporu smíří s privilegováním ultrapravicové rasistické strany před všemi ostatními politickými subjekty a tak de facto přijmou úplné převrácení demokratického právního řádu.

Otázka tedy zní: Skutečně si tohle ještě chceme nechat líbit?

Extremismus | Milan Tobiáš a extremismus v řadách ozbrojených sborů
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.5. 2009