Konec KDU-ČSL?

30. 5. 2009 / Boris Cvek

Vzpomínám si na to, jaký to pro mne byl šok, když Miroslav Kalousek svrhl Svobodu na ostravském sjezdu v roce 2003. Kalousek byl pro mne absolutně nepřijatelný (s ohledem na svou minulost), dnes však rozumím jeho tehdejšímu zvolení jako snaze KDU-ČSL položit důraz na pravici a podbízet se ODS.

Lidovci se pod vedením Cyrila Svobody staly sice po volbách 2002 fungující součástí Špidlovy vlády, ale očekávání od "Čtyřkoalice" (uskupení KDU-ČSL, Unie Svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance) ještě půl roku před volbami byla mnohem vyšší (až 30% hlasů).

Právě nízký volební výsledek pohrobka "Čtyřkoalice", totiž tzv. Koalice (KDU-ČSL a US-DEU, nejpravicovější strana ODA byla eliminována právě tlakem levicového vedení KDU-ČSL), byl překvapivý a byl velkým zklamáním i pro ČSSD, která tak s KDU-ČSL a US-DEU mohla vytvořit jen velmi slabou, nestabilní vládu.

Nestabilita vládnutí nahrávala opoziční ODS, zbavivší se své největší zátěže, totiž Václava Klause, jenž byl hlavní příčinou prohry ODS v roce 2002. Růst popularity ODS, nestabilita vlády a spory uvnitř ČSSD (ústící do pádu Vladimíra Špidly a nástupu Stanislava Grosse, který z ČSSD udělal věc k smíchu pro takřka celý národ) celkem logicky vedly lidovce k tomu, aby se zase stali křesťanskými demokraty, čili pravicově orientovanou stranou, a k tomu jim posloužila volba Kalouska do funkce předsedy.

Kalousek také odmítal vstoupit do Špidlovy levostředé vlády a převzít za ni osobní odpovědnost. Vše se chystalo na nástup ODS, kdyby ovšem Jiří Paroubek nenahradil Stanislava Grosse.

Volební pat po volbách 2006 a hrozba návratu k velké koalici ODS-ČSSD (přes veškerou vypjatou atmosféru na politické scéně to byla varianta reálná a ODS a ČSSD o ní jednaly) vedly k tomu, že pro pravicovou vládu dosazený antikomunista Kalousek zkusil poslední zoufalý čin, totiž vytvořit menšinovou vládu s ČSSD, podporovanou komunisty (čili vládu asi výrazně levicovější, než byla vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU).

Inu, člověk míní, Pán Bůh mění. Dnes si myslím, že musel vědět, že mu to neprojde, že tím chtěl spíše zdiskreditovat levici ve vlastní straně a Paroubkovu ČSSD jako partnera pro křesťanské demokraty (na rozdíl od lidovců). Je otázkou, zda tehdy vůbec počítal s tím, že ho to bude stát i funkci předsedy strany.

V každém případě svým husarským kouskem poškodil důvěryhodnost KDU-ČSL navenek a umožnil nástup Jiřího Čunka, který měl představovat pokus o to, jak udělat z křesťanských demokratů stranu jednotnou, nad-pravolevou. Čunek, muž lidu, bez myšlenky, bez rétorických schopností, muž koketující s rasismem a držící svou korupční aférou za rukojmí celou Topolánkovu druhou vládu, byl tou nejhorší možnou volbou.

Měl sice v KDU-ČSL vždy zastání (dnes např. v rozhovoru pro ČT24 ho hájila i Věra Luxová), nicméně na vsetínském sjezdu dnes - jako předseda ucházející se o znovuzvolení - dostal jen asi 20% hlasů, což je zdrcující odmítnutí. Čunek, na druhou stranu, nemohl nikdy stranu spojit, protože je prostě nespojitelná.

Nemohl konkurovat Kalouskovi, kterému se nakonec, díky přeběhlíkům, podařilo usednout ve většinové pravostředové vládě, a to na klíčovém postu ministra financí. Kalousek a jeho křesťansko-demokratický, pravicový proud vyhráli. Ale nestabilita vlády, nepopulární témata (třeba téma amerického radaru, kde určitě sám Cyril Svoboda byl proti Paroubkovi a s Topolánkem), rozpory v ODS atd., to vše vedlo - jako po volbách v roce 2002 - k nástupu opozice, nyní ČSSD. A KDU-ČSL včas reaguje a přepíná dnešním dnem na levou lidoveckou notu se znovuzvolením Svobody do čela strany.

JIří Čunek na vsetínském sjezdu ve svém prvním, asi hodinu a půl trvajícím, bilančním projevu tvrdě kritizoval situaci uvnitř KDU-ČSL po svém nástupu, plamenně mluvil o morálce, o pravém politickém středu, který je prý NAD levicí a pravicí, protože je křesťanský (jako středový volič a křesťansky orientovaný člověk jsem to poslouchal s velkou nechutí, protože právě křesťansky postavený POLITICKÝ program není středový, ale je vyhraněný, není otevřený vůči náboženské pluralitě, míchá politiku s náboženstvím a jako pohrobek 19. století smrdí klerikalismem).

Zároveň ale Čunek koktal a vařil z vody, jak je to u něj běžné. KDU-ČSL se zejména díky němu stala stranou na hranici volitelnosti a on ve svém projevu neprokázal ani trochu sebereflexe (rozjímání svých selhání, vin a hříchů je přitom jedna z hlavních křesťanských ctností a povinností).

Miroslav Kalousek (a možná i další lidé) z KDU-ČSL odchází. Zřejmě nechce, aby volební zisk KDU-ČSL patřil pouze lidovcům, když on už se tak úspěšně cítil tím křesťanským demokratem. Nechce bojovat za lidovce, být jejich tváří. Svoboda ani trochu Kalouskova odchodu nelituje i za cenu, že odejde více lidí. Jeho strana bude tedy ta lidová, Kalouskova nová strana bude ta křesťansko-demokratická (konzervativní ve smyslu CDU či rakouských lidovců). Z obou stran by se tak mohly stát přívěsky k ČSSD (lidovci) a ODS (křesťanští demokraté), protože bez velkých stran by se sotva mohly dostat do Sněmovny. Skončí se tak dějiny Československé strany lidové, sahající až do 19. století. Pro křesťany by to nemělo být překvapivé, protože všechno pozemské je smrtelné a ta strana jako polistopadový pokus o zbavení se dědictví Národní fronty a hledání nové, západní identity od počátku byla na smrtelném loži.

Na druhou stranu, nutno přiznat, konec KDU-ČSL očekávám už hodně dlouho, a ona stále funguje.

Vytisknout