Kimovo jaderné strašidlo a horor v Pákistánu

28. 5. 2009 / Daniel Veselý

Svět odsoudil jaderný test KLDR, mezinárodní společenství je pobouřeno... atd. Kdo je onen svět, ptám se? "Ještě nedávno velká část světa uvěřila spolu s prezidentem Obamou, že dobrá vůle překoná každý problém, ... Barack Obama přišel s příslibem, který se opíral o přesvědčení, že každý mezinárodní problém má smírné řešení, " říká v reakci na tuto událost publicista Jan Fingerland. Komentátor Milan Slezák na webu Hospodářských novin píše: "Ale jak jinak na KLDR? Komu by se po iráckých zkušenostech chtělo zavelet k invazi! Když by navíc na její úvod zřejmě přišly o život statisíce obyvatel jihokorejské metropole Soulu, která je v pohodlném dostřelu osmnácti tisíc severokorejských dalekonosných děl." Ukázka nelíčeného strachu a údivu poctivě placených žurnalistů -- ždibec intelektuálního sekernictví.

Zdroj: ZDE ZDE

"Akce Severní Koreje ohrožují lid Severovýchodní Asie a představují nestoudné porušení mezinárodního práva...," hřímá Barack Obama a dodává, že to tak nenechá. Pokud jsou tyto akce porušením mezinárodního práva, pak co tedy mělo znamenat 1.054 jaderných pokusů uskutečněných řečníkovou vlastí -- notabene zemí, jež jediná v historii tyto zbraně použila opakovaně proti civilistům a jejíž předáci opakovaně hrozili, že je znovu použijí? Je třeba pochopit, proč se k těmto pokusům uchyluje země, která byla po několik dekád vystavena výhrůžkám a nukleárním hlavicím namířeným z jižní strany poloostrova, a nedaleko jejíchž břehů se dosud nacházejí americké jaderné ponorky.

Zdroj: ZDE

Další sankce uvalené na KLDR "světem" či " mezinárodní komunitou" nikam nepovedou, byrokratickou elitou nijak neotřesou a těžko přivedou vyhladovělý stalinistický skanzen "k rozumu". Proč čeští komentátoři nechápou "iracionální" nebo "sebevražedné" chování této nešťastné země, již jsme z naší komunity vyštvali, a přeměnili tak paranoiu jejích vůdců v realitu?

České mediální mrskačství se vůbec nenamáhá zaobírat se natolik závažnou a aktuální humanitární pohromou, jakou je probíhající konflikt v Pákistánu. Prezident Obama má tolik drzosti, když se ohání mezinárodním právem a není označen za toho, kdo značným dílem přispěl k rozdmýchání tragédie v této nukleární arzenál vlastnící zemi.

Brad Adams z Human Rights Watch sdělil, že tento měsíc opustilo údolí Svát a další inkriminované oblasti 2.4 milionu osob, ale až 200.000 dalších zůstává uvězněno uprostřed konfliktní zóny. "Pákistánská vláda si nemůže dovolit nechat místní populaci bez jídla, pitné vody a léků coby taktickou zbraň k porážce Talibanu," uvedl Adams.

Zdroj: ZDE

Brazilský novinář a analytik Pepe Escobar míní, že "Velká hra" Washingtonu v pákistánském Balúčistánu spočívající v "balkanizaci" celé země je vedle kontroly nad plynovodem TAPI, jenž obchází Írán a Rusko, také o přírodním bohatství, klíčovém přístavu Gwadar a největších zásobárnách zlata a mědi na světě. Pákistánský novinář Abd Al-Ghazar Aziz Escobarovi řekl, že americké bezpilotní útoky vzaly v Balúčistánu život 15.000 lidem. Tento počet se zdá být nadsazený, nicméně se více komentátorů i osob z Pentagonu a CIA shodlo na tom, že tyto útoky k probíhající tragédii vrchovatou měrou přispěly.

Zdroj: ZDE

Ještě dříve, než pohroma nastala porušila pákistánská vláda na nátlak Washingtonu příměří uzavřené s Talibanem a zahájila vojenské operace ve stylu spálené země, a to s výmluvou, že jediným cílem útoku je zlikvidovat talibanské bojovníky. Odborná asistentka antropologie a sociálních studií na Univerzitě State Island v New Yorku Saadia Toor je však toho názoru, že Taliban ve skutečnosti pro pákistánskou armádu závažnou hrozbu nepředstavuje -- tou je Indie, tj. další nukleární arzenál vlastnící stát, notabene v přímém sousedství. "Pákistánská armáda ví, že je Taliban částečně jejím vlastním produktem a že jeho pacifikace by se dala bez velké ofenzivy zvládnout. Důvody, proč stojí americká vláda za pákistánskou operací a jaké jsou její trvalé ambice v zemi brilantně vylíčil Tom Hayden v listu The Nation v článku Understanding the Long War. V kostce jde o strategickou válku týkající se kontroly nad nalezišti ropy a zemního plynu v rozsáhlém regionu mezi Spojenými státy, Ruskem, Čínou a Indií. Vojenský průmyslový komplex má navíc zájem vést tu válku nepřetržitě, " konstatuje Toor.

Zdroj: ZDE ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 28.5. 2009