O "spravedlivém boji" Frakce hnědé armády

29. 5. 2009 / Karel Dolejší

"Zřejmě mají pro mladé lidi programy jen diktatury - demokracie je ponechává sobě samým na pospas... Diktatury přetahovaly na svou stranu vždycky nejdřív mladé lidi, kteří ztratili smysl života."
Wiesenthal, S.: Spravedlnost, nikoli pomstu. Sfinga, Ostrava 1994. S. 392.

Někdy si myslívám, že Boris Cvek je jistojistě reinkarnací Leonida Ijliče Brežněva. Tuhle vám rozkliknu stránku Britských listů a co nevidím - Cvek náramně vychvaluje jakéhosi Dolejšího za rozmyslný přístup k otázce příčiny protiparoubkovské vejcometné kampaně. Přitom bych řekl, že vychvalovaný toho zase tak moc neudělal - některá pořád dokola omílaná tvrzení mu zřejmě nedávala smysl, a tak z vlastní, byť úzké, zkušenostní základny zkusil odvodit jiné vysvětlení než to, že vrhače na Paroubka štve ODS. Nastínil možnost, že existuje víc lidí než ty co sám osobně zná, kteří předsedu ČSSD jako člověka prostě a jednoduše nesnášejí, a že se teď z ne zcela jasného popudu dali nějak dohromady. O tom, co tyto lidi ausgerechnet na Paroubkovi štve, nenapsal ale vlastně nic, protože jich je koneckonců čtyřicet tisíc a hloubkové rozhovory s nimi jednotlivě nedělal. Kromě toho si ale taky možná myslí, že dokonce ani v tomto případě není Paroubkova osoba z poloviny tak důležitá, jak by si její provozovatel rád nalhával. Prostě části spoluobčanů něco symbolizuje - řekněme například politický řád vnímaný jako cosi, co ztratilo věrohodný smysl. Pokud někomu něco symbolizujeme, můžeme toho zasluhovat, ale zrovna tak k tomu přijít jako slepý k houslím. Život mívá ke křesťanské moralitě s přesným bilancováním hříchů a zásluh dosti daleko, nechová se zrovna jako pečlivý účetní.

No - a pak to celé Cvek pochválí v článku, kde se věcně vzato nerozebírá téměř nic jiného než Cvekovy čistě soukromé výhrady vůči "komunistickému" Paroubkovi, které nicméně autor neváhá podsunout celé mladé generaci. Text končí lacinou paralelou s poválečným Německem a jeho problematickou denacifikací, z kteréhožto idylického zátiší byla ještě před nasvícením nenápadně amputována například kauza Rote Armee Fraktion (RAF), ale i dalších vlastivědných okrašlovacích spolků, s jejichž pomocí se zvídavá mládež pokoušela v křesťansky pokorném zahloubání odhalit něco více z minulosti svých otců. Jasně, Dolejší nechtěl určitě nic jiného než říci, že vrhači vajec a dalších předmětů vypadávajících z nejrůznějších otvorů jsou vedeni chvályhodným historickopoznávacím zájmem - a potvrdit Cvekovu harmonizační retuš. Takovému "přátelskému objetí" tedy říkám dostat dvojitého Leonida...

Co se mě týče, nemyslím, že je Paroubek komunistickým zločincem. Kdyby jím byl, už to na něj političtí protivníci dávno vytáhli u soudu. Nepovažuji za zcela vyloučené, že coby ředitel RAJe míval řekněme dosti liberální vztah k majetku v socialistickém vlastnictví, a nikterak nestojím o to, aby byl zase premiérem; ale ve srovnání s lidmi, kteří nedávno uznáním Kosova pomáhali destabilizovat Balkán na další generaci, bych ho přece jen váhal označit za zločince, protože by to znamenalo úplně ztratit perspektivu. Bylo by to skoro jako napodobovat zaostalý národ, který nejdřív jednoho vládce div nelynčoval kvůli manželské nevěře, aby hned tomu následujícímu bez významnějšího odporu dovolil přivést zemi do záhuby.

Na rozdíl od Cveka nevidím žádný důvod vysmívat se těm, kdo se obávají ohrožení demokracie. Ani ne tak kvůli vejcím vrhaným na nesympatického politika, jako kvůli možnosti, že až příště uslyším slovo "politická kultura", budu muset pro jistotu sáhnout po revolveru.

Extremismus | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.5. 2009