Svoboda shromažďování a projevu jen pro některé?

27. 5. 2009 / Tomáš Gawron

I díky soustředění mainstreamových médií na počty hozených, vychytaných a trefených vajíček, či sledování kdo komu v davu jako první zatahal za rukáv, dostává jeden ze základních kamenů demokracie v České republice zásadní trhliny. Nebyla to Dělnická strana s Edelmanovou, která, když se držela zákonem stanoveného rámce (zejména co se propagace rasismu týče), byla, jak se v právním státě sluší, pravidelně chráněna policií, ani srazy komunistů na prvního máje, jejichž notorické narušitele už všichni znají, a pak policisté mohou jen poblíž čekat, až se tito lidé protizákonným způsobem projeví, aby jejich jednání zamezili; jsou to až předvolební akce ČSSD, jejichž sabotáž se stala denním koloritem.

Nesmělé snahy policistů, kteří bezradně z davu vytahují jednotlivce, až když se něco semele, a pak novinářům říkají, že vlastně ani nevědí, proč toho člověka odvážejí (nezbývá než doufat, že to ví alespoň jejich nadřízený na stanici), pak ještě více pobuřují odpůrce levicové politiky (či osoby Paroubka), kteří v naprosté naivitě věří, že nečiní nic špatného (příčí se mi myslet, že je za jejich jednáním zlý úmysl útočit na demokracii).

K základům zastupitelské demokracie patří možnost svobodného výběru kandidátů v rámci jejich svobodné politické soutěže. Dá se předpokládat, že podobné ustanovení, jakožto důsledek svých mezinárodních závazků, má ve svém právním řádu i Lukašenkova tyranie. V čem se doposud oba státy lišily, byla možnost využití těchto ustanovení v praxi. V ČR mají účastníci politické soutěže rovný přístup k médiím (neuchýlí-li se ke genocidiální rétorice), rovnou možnost prezentace své vize, a rovné postavení před zákonem, i vůči sobě navzájem. Akce narušující setkání ČSSD s voliči však navozují spíše atmosféru z ulic Běloruska, kde jsou velmi podobným způsobem narušovány demonstrace opozice.

Současná právní úprava dává každému možnost pokojně se shromažďovat, a také v rámci pokojného shromáždění využívat svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod. Zákonodárci nebyli naivní, a počítali i s existencí lidí, kteří mají s rovností před zákonem, a s faktem, že i jejich názoroví odpůrci mají práva a svobody, tak trochu problém. Proto má svolavatel shromáždění povinnost činit opatření, aby shromáždění nebylo narušováno, nestačí-li na to, pak má povinnost požádat o pomoc úřad nebo příslušný útvar policie.

V rámci pokojného shromáždění požívá shromažďovací právo a právo svobody projevu osob na něm se účastnících větší zákonné ochrany, než právo jeho ideových odpůrců. Je zřejmé, že Paroubek nemůže vykonávat právo svobody projevu, když na něj křičí skupina lidí, stejně jako by své právo svobody projevu příliš efektivně nemohl vykonávat Topolánek, kdyby současně z megafonu hřímal Rath. Stejně tak neustálé ohrožování vejci (narozdíl od situace, kdy by šlo o ojedinělý incident) zásadním způsobem neútočí ani tak na Paroubka (ten si je jednoduše setře), jako spíše na jednu ze základních politických svobod obecně, stavějíc odpůrce politiky ČSSD nikoliv na úroveň slušných, diskutujících, republiku ctících občanů, ale blíže úroveni podpalovačů Reichstagu v roce 1933.

Je tragické, že české školství nedokáže zajistit základní gramotnost svých absolventů tak, aby si uvědomili, že svoboda projevu není žádnou svobodou, když je někomu upírána. Že nejen křik, ale i plakáty, či nápisy na tričku, jsou součástí svobody projevu, a jako takové, byť v sebemírnější formě, mohou založit narušení shromažďovacího práva politických oponentů (překvapilo mne, když jsem se setkal s názorem, že když se přece s nápisem na tričku vetřou mezi příznivce ČSSD, a jinak nebudou rušit, tak přece o nic nejde).

Copak není dost prostoru v ulicích obklopujících místa shromáždění, kde by se dali - slušně, smysluplně a věcně - oslovit lidé přicházející na mítink? Copak ve městě není dost ploch, že se musí uchylovat k přelepování plakátů uprostřed pokojného shromáždění sociálních demokratů? Je opravdu nejvyšším výplodem intelektuálního pochodu, jehož jsou odpůrci Paroubka schopni, házení vejcí?

Apeluji na všechny, kdo se chystají vyjádřit svůj odpor, aby se zamysleli, zda-li svým jednáním chtějí dát najevo, že je štve Paroubek, nebo zda-li je štvou základní práva a svobody, jichž Paroubek, stejně jako všichni občané, požívá.

V tomto kontextu totiž začíná být od nápřahu ruky k hodu vejcem, k napřažení ruky k nacistickému pozdravu, až příliš blízko. A to jsou vejce, ve srovnání s dalšími formami narušování shromáždění, ještě tím menším problémem. Z Minsku je to do Prahy 989 kilometrů; v posledních týdnech se to ale zdá o něco blíž.

Na okraj pro neznalé přidávám několik ustanovení z právního řádu ČR v aktuálním znění:

Listina základních práv a svobod

2/1993

Čl.1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Čl.2

(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Čl.3

(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Čl.19

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

Zákon o právu shromažďovacím 84/1990

§ 1

(1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat.

(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

§ 6 Oprávnění a povinnosti svolavatele

(3) Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.

(4) Svolavatel vydává přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění.

(5) Svolavatel je povinen

c) řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění uvedeného v oznámení;

d) dávat závazné pokyny pořadatelům;

e) dbát o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován;

(6) Nepodaří-li se svolavateli při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění. Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.

§ 7 Povinnosti účastníků shromáždění

(1) Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů podle § 6 a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění.

(3) Účastníci shromáždění nesmějí mít u sebe střelné zbraně nebo výbušniny. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím.

§ 14 Přestupek proti právu shromažďovacímu

(2) Přestupku se dále dopustí ten, kdo

a) neuposlechne pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti;

b) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v tom brání;

c) jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím;

d) jako účastník shromáždění má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci,

e) neoprávněně vnikne do shromáždění;

f) nepřístojným chováním brání účastníkům ve splnění účelu shromáždění;

g) brání účastníkům, aby se pokojně rozešli,

h) neoprávněně úmyslně zabrání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.

(3) Za přestupek podle odstavce 2 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 5 000 Kč, za přestupek podle odstavce 2 písm. c) a d) lze uložit pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 písm. e) až g) pokutu do 7 000 Kč.

Trestní zákon 140/1961

§ 202 Výtržnictví

(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.

§ 238a Porušování svobody sdružování a shromažďování

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy omezuje ve výkonu jeho sdružovacího nebo shromažďovacího práva, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Kdo se v souvislosti se shromážděním, které podléhá oznamovací povinnosti, násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí protiví pořádkovým opatřením svolavatele nebo určených pořadatelů takového shromáždění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

(Doporučuji si tato, a nejen tato, ustanovení vytisknout policistům, aby příště, až si je najde televizní kamera, neodpovídali, že vlastně ani nevědí, proč ty lidi zatýkají)

Poznámka na okraj: Jsem jediný, koho zvedá ze židle všeobecná lustrace občanů, které se policie údajně na osobách přicházejících na mítinky ČSSD dopouští? Očekávání nutnosti pozdějšího zárkroku proti výtržníkům to přece nemůže ospravedlnit.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.5. 2009