Vejcem proti strachu

29. 5. 2009 / Petr Valenta

Chtěl bych se však ještě zamyslet nad důvody současné obliby mládeže v metání vajec do tváří politických špiček našeho státu. Souhlasím s Karlem Dolejším, že nejde ani tak o politicky organizovanou kampaň jako spíše o manifestaci víceméně osobní nenávisti k Jiřímu Paroubkovi. Jaký je však zdroj této nenávisti, to zatím nikdo z vaječných útočníků neobjasnil (snad kromě velmi nejisté proklamace, že Paroubek lže). Tato nenávist se z hlediska samotných útočníků jeví jako iracionální. Většinou jde, soudě podle obrázků z médií o mladé lidi, kteří možná teprve nedávno dosáhli hranice plnoletosti. Představuji si, že dokončují střední školy, doposud bydleli u rodičů, byli jimi hmotně zajištěni a z přivýdělků z prázdninových brigád požívali radovánek světského života. Co jim ten Paroubek proboha udělal? Odpověď mě napadla, když jsem procházel kolem billboardu na němž je šéf sociálních demokratů zachycen v jakési podivné grimase, opocený a se zarudlýma očima.

Bububu, milé děti, jestli budete, zlobit přijde si pro vás Paroubek! A děti dostali strach. Nevědí sice z čeho, ale vědí z koho. A věří, že jejich povinností je se bránit.

Negativní diskurz naší politiky, který postupně vytlačil jakoukoliv věcnou argumentaci a který se minimálně od roku 2006 vyhrocuje před každými volbami do otevřených útoků, polarizuje společnost na ty dobré a ty zlé. Kdo nejde s námi, jde proti nám, a kdo nepřijímá naše stanoviska, je zrádcem národa. Politická kultura napříč všemi parlamentními stranami se dnes zredukovala pouze na vyvolávání strachu jedněch z těch druhých a naopak. A strach bývá velmi často zdrojem nenávisti.

Domnívám se, že to je záměr a že existuje tichá shoda všech zúčastněných na tomto surrealistickém představení. Nikdo z oněch "elit" totiž ve skutečnosti žádné myšlenky, názory nebo řešení, které by společnosti mohl nabídnout, nemá. Aby si toho voliči nevšimli, je důležité hlavně hlasitě poukazovat na nedostatky těch druhých. A to pokud možno způsobem, který jitří emoce a kalí mysl. Strach a nenávist používají mocní k prosazování svých zájmů po staletí. Strach paralyzuje myšlení a nenávist mobilizuje k akci.

Ti kteří si zachovali čistou mysl vidí, že lidská bytost se v myšlení mocných zredukovala na loutku bez vlastního rozumu, reagující pouze na úrovni první signální soustavy na základě pocitu libosti či nelibosti. To je ovšem nesmírně ponižující.

Možné důvody vaječné revolty proti ČSSD jsou tedy v zásadě dva. Buďto funguje politická strategie podmíněného reflexu (Paroubek -- vmetení vejce do tváře) a přinejmenším někteří příslušníci českého národa slouží (třeba nevědomky) jako bezduchý nástroj prosazování politického zájmu některé momentálně znesvářené strany, nebo si oni vrhači uvědomili ponížení, kterému se jim dostává od našich vrcholných politiků a rozhodli se ukázat, že jsou schopni vlastní akce. V takovém případě by ale byli také schopni poskytnout nějaké racionální vysvětlení pro svou vášeň, to nám však stále dluží, a zcela určitě by nyní přišli na řadu také představitelé ostatních stran. V současné době se ale zdá pravděpodobnější, že narušitelé mítinků jsou vedeni ne zcela racionálně reflektovatelnými emocemi strachu a nenávisti, které jim podsouvá dnešní politicko-mediální diskurz. Pokud je to tak, pak by to znamenalo, že se jednání politiků vymklo jim samým z rukou a obrací se proti nim. Není ovšem důvod k radosti. Tahání za nitky strachu a nenávisti se nakonec nikdy nevyplatí ani loutkaři ani jeho obecenstvu. A protože žádný z loutkařů nedokáže jinak, hrozí představení skončit naprostou katastrofou.

Vytisknout