Zpráva o stavu země po dvaceti letech

29. 5. 2009 / Robert Bartoš

Tak máme dvacet let od slavného sametu, vážení. Osvobodil nás od režimu, který sázel na průmyslovou civilizaci, plundroval planetu, vše řídil z jednoho centra, lidem lhal, lidi zavíral, lidi mučil, lidi vraždil, dobýval sféry vlivu. Práci dal každému, střechu nad hlavou a kus chleba taky. Justice podléhala rozhodnutí státní moci. V nudných, nehybných médiích šířil jednu jedině platnou a pravdivou ideologii o prospěšnosti společenského vlastnictví a fanaticky štval proti veškeré kritice zvenčí. Média uměle rozpoltila společnost na dobré kluky a zlé kluky -- komunisty a antisocialistické živly. Za nepřítele platil americký kapitalismus. Lidé této propagandě nevěřili, protože byla prováděna hloupě a průhledně.

Jelikož nebyl rozvinut zábavní průmysl a ani neexistoval internet, lidé se snažili ve volném čase vzdělávat četbou. Televize měla dva kanály a nepřinášela ani reklamy, ani sex, ani sitcomy a svými vážnými filmy a inscenacemi nutila k zamyšlení. Veřejný diskurs neexistoval. Lidé o veřejných věcech diskutovali v hospodách, disidenti v bytech. Konzumovalo se méně, zboží bylo málo a špatné kvality. Cestovalo se běžně do "lido-demo", na Západ omezeně. Hospodářská kriminalita se trestala tvrději než zabití. Pouliční kriminality a prostituce bylo málo. Kdo nechtěl pracovat, nemohl. Každý měl na pohřeb rodinného příslušníka. Bylo tak jisté žít v tom systému, že se z té jistoty lidem dělalo mdlo. Tato mdloba přešla až do naprosté apatie.

Vyměnili jsme ho. Máme systém, který je postaven na průmyslové civilizaci, plundruje planetu, vše řídí z několika center, která spolupracují jako by bylo jen jedno, lidem lže, lidi zavírá, lidi v cizině mučí a vraždí, dobývá sféry vlivu. Práci má jenom pro někoho, střechu nad hlavou a chleba zajistí jen někomu. Ustavili jsme demokratické instituce, ale v hlavách vládne totalitní myšlení. Státní zastupitelství podléhá ministerstvu spravedlnosti. Veřejný diskurs kromě internetu z hlavních médií až na pár výjimek zmizel. Mainstreamová média propagují jedinou platnou neoliberální ideologii o blahodárném vlivu privatizace a fanaticky štvou proti kritice zvenčí. Správní kluci jsou modří a zlí kluci jsou oranžoví. Velká část lidí této propagandě věří, protože je prováděna mazaně a zamlženě. Za nepřítele platí západoevropský „socialismus“.

Televize má desítky kanálů, chrlí reklamy, přetéká sexem, sitcomy a thrillery. Vycházejí tisíce báječných knih, ale lidé čtou většinou brak. Zábavní průmysl je velmi vyspělý, takže je mysl lidí odpoutána od přemýšlení o souvislostech a soustřeďuje se jenom na kýč. Lidé o prospěchu celku nepřemýšlejí. Maximálně o vlastním konzumu. 80 % lidí nedosahuje průměrného platu. Jezdí se pokud možno do co nejodlehlejších míst, aby bylo možno šokovat známé. Mnozí nemají na zaplacení pohřbu rodinného příslušníka. Obrovská hospodářská kriminalita se trestá u malých deliktů, gigantické trestné činy zůstávají nepotrestány. Prostituce a pouliční krádeže bují. Nastala krize, lidé jsou propouštěni z práce a nemají na zaplacení úvěrů, které si nabrali pod tlakem propagandy finančních ústavů. Ne každý, kdo chce pracovat, může. U vyloučených a vylučovaných ze společnosti se začíná projevovat nejistota, až se z ní lidem dělá mdlo. Tato mdloba přechází ve frustraci.

Mladíci, kterým byl pravicovými médii ukázán zloduch, si včera vybili svůj frust na hovořícím politikovi. Asi ani nevěděli proč zrovna na něm a na této straně. Ale je to přece prča zaházet si na někoho vejce. Navíc má bradavici a je to prej komunista. Jejich fanatismus byl podle očité svědkyně tak běsný, že být tam kameny, házeli se stejnou prudkostí místo vajíček kameny.

Až příště ukáže na nepřítele kromě médií nějaký "vůdce" přímo na náměstí, tak třeba dojde na ty kameny. Kdo ví, kam se to řítí. Přijde nový sameťák, anebo snad drsňák?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.5. 2009