Občanská společnost v éře sociálních sítí

29. 5. 2009 / Petr Valenta

Nechci se znovu vyjadřovat k vaječnému fenoménu posledních dní. Bylo o tom na stránkách tohoto listu napsáno mnoho a koneckonců i já jsem si již vlastní polívčičku přihřál. Nad jednou věcí bych se ale ještě rád pozastavil.

V souvislosti s vaječnou revoltou posledních dní, jsme svědky bezprecedentní mobilizace mladé generace, která je jinak k politice velmi nedůvěřivá a vlažná. Rychlost a efektivnost, s jakou se tito lidé dokázali zorganizovat a spojit za společným cílem, odpovídá přesně charakteru internetové sítě na které iniciativa vznikla. Politici by si měli povšimnout, že sociální sítě typu Facebook nejsou jen tlachárnou o tom, kdo co s kým a kde, ale že mají ohromný potenciál ve velmi krátké době zorganizovat množství, jinak velmi rozdílných, lidí, ke společné aktivitě, byť vedené třeba jen velmi dílčím a krátkodobým cílem. Vaječná iniciativa se dá chápat také jako odpověď generace sítě na zkostnatělé a rigidní struktury politických stran a byrokratického aparátu vůbec, které nemohou, už jen z důvodu této své inhibovanosti, nabízet žádné podněty ani řešení odpovídající potřebám a požadavkům těch, kteří se pohybují v bezhraničním vesmíru kyberprostoru stejně jistě, jako v přirozeném světě. Generace dnešních osmnáctiletých je konfrontována s otevřeností, demokratičností a flexibilitou internetu na jedné straně a na straně druhé omezeními státního aparátu a jeho byrokratické mašinerie, která je z hlediska saturace všemožných potřeb (sociálních, intelektuálních i potřeby sebeaktualizace) oproti tomu zoufale neefektivní.

Jsme tu zřejmě svědky prvních náznaků toho, jak se bude v budoucnu pomocí internetu politicky angažovat občanská veřejnost. Není třeba vytvářet složité struktury a hnutí s komplexní filozofií, hierarchickým systémem a centralizovaným vedením. Ty by se málo lišily od současných politických stran, které jsou z hlediska požadavků generace sítě málo užitečné. Důraz na efektivitu si žádá vytváření aktivních skupin s působností omezenou pouze dosažením vytčeného cíle. Cíle musejí být formulovány tak, aby byly přijatelné pro všechny účastníky těchto skupin, tedy co nejkonkrétnější, a musí být reálné dosáhnout jich v určitém přiměřeném čase. Pluralita a rozmanitost potřeb a názorů není na škodu, ale je naopak výhodou. A je realitou kyberprostoru, kde otázky rasy, pohlaví, sociálního statusu a světového názoru, které působí ve společnosti jako separační činitelé, nehrají roli. Prostřednictvím sítě se může mnoho, jinak rozdílných, lidí zorganizovat ke společné akci, třeba zabránit stavbě hypermarketu uprostřed městské zeleně a jakmile bude cíle dosaženo, spojit se s jinými lidmi v jiné iniciativě.

Politici musí pochopit, s kým to vlastně mluví. Mladí lidé, pohybující se běžně v kyberprostoru, přenášejí jeho charakteristické normy a standardy do svého přirozeného světa, kde se je pokouší uplatňovat. Jsou zvyklí na otevřenost, jasnost a srozumitelnost v komunikaci. Nespokojí se s mlhavými sliby, světlými zítřky a nutností počkat si, až nynější rozhodnutí přinesou v budoucnu ovoce. Chtějí řešit problémy, které je zajímají, teď a tady a dokáží si za tím účelem vytvářet (nebo využívat stávající) platformy, na jejichž základě se mohou k hledání tohoto řešení spojit. Ovšem na bázi dobrovolnosti a rovnosti, s možností kdykoliv svou aktivitu ve skupině ukončit (nebo také ne). A do jisté míry i anonymity, prostě proto, že v ohnisku zájmu je dosažení cíle, nikoliv kádrování. Takováto forma společenské organizace je velmi efektivní protože nevyžaduje velké náklady, které s sebou nese byrokratický aparát. Veškeré zázemí existuje v kyberprostoru, reálná aktivita směřuje však do přirozeného světa. Je také více imunní proti korupci a tlakům nejrůznějších lobby už jen pro to, že v ní neexistuje hierarchická struktura vůdců, kteří by mohli ostatním něco přikazovat, a také proto, že se tyto platformy zaměřují na příliš krátkodobé a dílčí cíle, než aby bylo možné prostřednictvím nich dosáhnout významnějších privilegií či výhod.

Vajíčkové útoky posledních dní, které jsou z mnoha stran vnímány jako útok na demokracii a svobodu politického názoru, mohou tedy paradoxně odhalovat tendence mladých lidí vytvářet iniciativy, které jsou svojí formou a svým charakterem skutečně demokratické. Pokud by jejich cílem nebylo násilí, ale upřímná snaha hledat řešení legitimních problémů, pak by se nám dostalo zajímavé lekce občanské angažovanosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.5. 2009