Paleontolog polemizuje s Lovelockem - výsledkem je spor o metanarativ, nikoliv věda:

"Hypotéza Médeia" aneb Mytologizovaná biologie

28. 5. 2009 / Karel Dolejší

Zatímco podle Lovelocka je neviditelná ruka Gaiy čímsi nekonečně moudřejším než jakýkoliv lidský pokus účelně zasáhnout do stability ekosystémů, u Warda je tomu zcela opačně. Biosféra podle přesvědčení amerického paleontologa samovolně směřuje k autodestrukci, takže bez lidského zásahu musí zákonitě dojít k nejhoršímu. Příroda prý jedná šíleně, podniká snad ještě riskantnější experimenty než finanční guruové na Wall Street, a fakticky tedy jen čeká na okamžik, kdy inteligentní lidstvo konečně převezme její uvědomělé řízení. Zatímco pro Lovelocka jsou spontánní přírodní procesy ve skutečnosti vždy racionální a účelné (byť se lidem vždy nedaří je chápat), pro Warda je přírodní spontaneita totéž co iracionální proces směřující ke katastrofě. Opravdu těžko říci, proč by měl normálně myslící člověk realitu zjednodušovat po Lovelockově vzoru, neskrývá-li za racionální výklad náboženskou potřebu uctívání; ale už vůbec není jasné, z jakého důvodu bychom měli přijmout Wardovo stanovisko, které představuje prostě jen polemický protitah. Z Wardova pohledu je skutečně zvláštní a sotva pochopitelné, že příroda mohla celé miliardy let existovat bez člověka, aniž se sama zničila; a jeho představa, že lidstvo, které nedokáže účinně regulovat ani vlastní finanční systém, je povoláno převzít řízení celé (mnohem složitější) biosféry, pak působí vskutku coby náramná taškařice.

Podle Warda v dějinách Země probíhalo snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře a tento skleníkový plyn byl ukládán do biomasy, hornin, a dokonce jej absorbovaly oceány. Z důvodů, které by snad poodhalilo přezkoumání portfolia sponzorů této studie, Ward proces prezentuje jako v zásadě jednoduchý a jednosměrný. Samovolný pokles koncentrace CO2 bude podle něj pokračovat až do chvíle, kdy dosáhne 10 ppm; tato koncentraci už žádná rostlina nepřežije a proces se brátí, načež během 20 milionů let skončí úplnou likvidací biosféry v důsledku poklesu koncentrace atmosférického kyslíku.

Ward se na základě studia několika vln masového vymírání domnívá, že naše planeta je pro život nepříliš příznivá a život sám hlavní příčinou této situace. Právě aktivity živých organismů a jejich pokračující vývoj prý vedou k tomu, že se ze Země postupně stává neobyvatelné místo. Pokud Zemi ponecháme sobě samé, vyhubí nás. Musíme tedy začít přírodní procesy uvědoměle řídit. Ward osobně spoléhá na biotechnologie, díky nimž by výrobu potravin a energie měly údajně převzít mikrobi.

Záminku k přirovnání Země právě k Médei, která podle tradice zabila své syny Mermera a Phera, představuje studium patnácti vln masového vymírání. Například:

- vznik organismů produkujících kyslík prý dvakrát uvrhl planetu do doby ledové, když koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře klesla příliš hluboko

- vznik mnohobuněčných organismů vedl k vyhubení většiny stromatolitů, baktérií žijících v mořských usazeninách; vznikla složitější forma života, ale poklesla celková masa živé hmoty

- vznik lesů před 400 miliony let údajně narušil podpovrchové horniny a zrychlil jejich erozi; uvolněné prvky na sebe vázaly oxid uhličitý, což způsobilo dobu ledovou

Jedním z klíčových Wardových tvrzení je, že bychom nyní nadbytečný oxid uhličitý měli ukládat, neboť se nám brzy bude hodit. Nyní se koncentrace tohoto skleníkového plynu pohybuje kolem 380 ppm, podle Warda však existuje dlouhodobá "přirozená" tendence k poklesu někam na na hranici 10 ppm. Proč se tato tendence dosud nikdy nematerializovala a co (například kromě dob ledových omezujících radikálně objem a přírůstek živé hmoty) tomu v minulosti zabránilo - to by byla otázka mířící do slabého místa Wardovy teorie. Zdá se totiž, že přinejmenším donedávna přece jen musely existovat nějaké přírodní zpětnovazební procesy, které vyčerpání zásob atmosférického CO2 bránily. Nebyla to sice "moudrá a inteligentní" opatření hypotetické makrobytosti, ale nějaká - byť možná drastická a "havarijní" - forma seberegulaceevidentně fungovat musela.

Zjevně polemické je Wardovo tvrzení, že i kdyby všichni lidé naráz zmizeli, planeta se "sama neuzdraví", protože naopak potřebuje lidskou pomoc, která je možná jedinou skutečnou "gaianskou" silou. Nebýt Lovelocka, nebylo by třeba nic takového psát.

Wardovy knihy se jistě výběrově chopí klimaskeptikové, jimž celkový racionálně konstruktivistický přístup autora nebude po chuti, použijí však jednotlivá tvrzení. A firmy podnikající v oblasti technologie Carbon Capture and Storage (CCS), jakož i producenti fosilních paliv, patrně nechají Warda téměř blahořečit.

Jestliže tvrzení zastánců "hypotézy" Gaia, že se planeta sama dokonale reguluje, vyvolává jisté pochybnosti, pak s Wardovým opačným tvrzením je tomu úplně stejně. Podle všeho absolutizovaný sklon živé přírody omezovat koncentraci atmosférického CO2 je nicméně možno a záhodno vědeckými prostředky prozkoumat - kdežto spor o to, zda je planeta spíše moudrou matkou nebo zhrzenou milenkou, která kromě sokyně vraždí i vlastní děti, nemá s vědou nic společného a uplatní se ještě tak nejspíše coby konverzační námět pro husy obojího pohlaví.

Vytisknout