"České historické lži" Tomáše Krystlíka

28. 5. 2009 / Adam Votruba

Nevím např., odkud pochází jeho údaj o 444 tisících lidech zmizelých při odsunu Němců z ČSR, když i pravicová sudetoněmecká sdružení uvádí počty obětí odsunu podstatně nižší. Podle sudetoněmeckých sdružení se toto číslo pohybuje mezi 240-270 tisíci lidí, což samo o sobě je číslo přehnané a neodpovídající skutečnosti. Česko-německá komise historiků, která se touto otázkou podrobně zabývala, dospěla k závěru, že počet obětí na životech byl 15-30 tisíc osob a že vyšší čísla jsou přehnaná. (Nepochybuji o tom, že je to číslo alarmující, je nicméně podstatně odlišné od čísla uvedeného v článku.) Krystlík tak může na jiném místě tvrdit, že Edvard Beneš je zodpovědný za zabití statisíců lidí a označit ho za masového vraha. Edvard Beneš může být ovšem nanejvýš zodpovědný za to, že nedokázal obětem na životech zabránit.

Další mylnou tezí je, že Češi nebyli z území odstoupených roku 1938 vyháněni. Nebyli sice vyháněni na základě centrálního plánu a např. v obcích s českou většinou zůstávali, nicméně řada jiných musela odejít za velmi ponižujících podmínek, někteří byli odvlečeni do Německa a po několik týdnů drženi jako rukojmí. Teze o vzestupu životní úrovně a rozmachu české kultury za okupace snad nestojí ani za komentář. Tomáš Krystlík označuje český odboj za směšný, s čímž těžko polemizovat, neboť jestli někomu něco připadá směšné, záleží čistě na jeho specifickém smyslu pro humor. Nicméně R. Heydrichovi nebo K. H. Frankovi asi český odboj směšný nepřipadal.

Na srovnání Čechů s ostatními národy je nejlépe vidět účelový výběr faktů. Češi byli prý šovinisté a nacionalisté od 19. století, ale o německém nacionalismu zde nepadne ani slovo. Zato se zdůrazňuje, jak hezky se ke svým Němcům zachovali Maďaři a Rumuni, kteří jich ovšem měli podstatně méně a neměli problém s jejich loajalitou vůči státu. Srovnání s Poláky je těžší oříšek a tak to autor článku přejde nicneříkající větou, že v Polsku se odehrál transfer Němců většinou spořádaně. Samozřejmě nehodlám obhajovat zločiny poukazem na to, že to dělali i jiní, ale panu Krystlíkovi nejde v tomto případě o odsouzení zločinů, on se snaží dokázat, že Češi jsou horší než ostatní národy.

Nevím, jestli je pan Krystlík skutečně přesvědčen o svých tvrzeních nebo jestli záměrně lže a snaží se tak provokovat. Každopádně jeho postoje se velmi podobají názorům pravicových sudetoněmeckých sdružení, jejichž interpretace válečných události se dodnes neliší od té nacionálně-socialistické. Od nich asi čerpá Krystlík mnohé své "pravdivé historické informace". U vyhnaných Sudetských Němců je určitá zahořklost vůči českému národu pochopitelná, přesto však nezachází do takových extrémů jako Tomáš Krystlík. Možná by si mohl pan Krystlík přečíst i práce jiných německých historiků (např. H. G. Haasise nebo R. Jaworského), pokud české vědě historické nevěří, a rozšířit tak svůj obzor.

V závěru se autor odvolává ještě na článek Přemysla Janýra o české nenávisti vůči Romům, který je podobného druhu jako jeho vlastní text. Pan Janýr opět dezinterpretuje historická fakta a jejich vytržením z kontextu se mj. pokouší navodit dojem, že Češi byli již dávno lační po vyvraždění svých Romů, ale tento jejich neblahý konec stihla na krátký čas oddálit německá okupace českých zemí.

Sám jsem přesvědčen, že je potřeba se oběma problémům postavit čelem. Domnívám se na příklad, že je ostudné, že dosud nebyly vyšetřeny zločiny divokého odsunu a odškodněny jeho oběti. Nicméně v českém prostředí se o sudetoněmecké otázce diskutuje a informace o zločinech divokého odsunu jsou standardní součástí dějepisných učebnic, což ovšem autor článku nereflektuje. Také postoj české společnosti k Romům by se měl samozřejmě radikálně změnit. Bohužel články toho typu, jaké píšou Tomáš Krystlík nebo Přemysl Janýr, věci naprosto nemohou pomoci. Byl bych rád, kdyby se čtenáři nenechali podobnými výtvory otrávit a snažili se o obou zmíněných problémech přemýšlet nezaujatě.

Vytisknout