Když se u nás chlapi poperou aneb Vidle nejsou program

29. 5. 2009 / Karel Dolejší

Martin Groh argumentuje, že v ČR není možno zákonnou cestou dosáhnout politické změny a respektování vlastního názoru ze strany politiků. Jestliže "vypořádat se se škůdci země a jejího lidu nelze", tedy prý nelze než "vzít do rukou hole, vidle, lopaty a vyjít do ulic".

V této souvislosti se ovšem vynořuje hned několik otázek: Mohou chaoti vrhající vejce na Paroubka tímto "projevením názoru" dosáhnout vůbec nějaké změny? Pokud vůbec, tedy sázím deset ku jedné, že to bude ta či ona podoba utažení šroubů, protože o podstatě moci zjevně nevědí nic, a jen proto mohou dráždit hada bosou nohou.

Zadruhé: Co ti lidé vůbec chtějí? Aby šel Paroubek sedět? Nejsem si vlastně jist, že jejich úvahy překračují horizont několika dnů, ale dejme tomu, že by chtěli zrovna tohle. Co by ale přišlo potom, co by toho dosáhli, v nově nastoleném panství libovůle lidí, kteří neváhají sáhnout po vidlích? Nemuselo by to trvat dlouho - a třeba právě pan Groh by pocítil přesvědčivost jejich argumentů mezi šestým a sedmým žebrem. Řešení otázek jako zahraničně politická orientace v době oslabování USA, nová hospodářská politika, energetická bezpečnost, potřeba najít nový koncept sociální politiky atd. by v diskusi vedené vidlemi a baseballovými pálkami probíhalo zajisté mnohem racionálněji a svobodněji než dnes...

Dokážu pochopit, že jsou lidé s politikou hluboce nespokojeni. Já jsem s ní nespokojen nějakých deset dvanáct let, a ještě před tím jsem si na vlastní kůži ověřil, kam to vede, když se člověk pokouší opravdu něco změnit. Jenomže vidle nejsou program - a stará marxistická floskule, že násilí je porodní bábou každé nové společnosti, ošidně svádí k tomu, abychom z přítomnosti báby usuzovali na porod.

Zatímco portfolio služeb báby je ve skutečnosti mnohem širší - a patří do něj mimo jiné i opatření zajišťující, aby k porodu vůbec nedošlo.

Extremismus | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.5. 2009