Vážení přátelé,

Plánovaná radarová základna Spojených států na území České republiky je naším společným problémem již dva a půl roku. Jak už to tak bývá, jednání o tomto projektu probíhala několik let utajeně a ani já, jakožto poslankyně Parlamentu České republiky, jsem neměla možnost se o tomto plánu dozvědět před létem 2006, kdy vyšla celá problematika najevo.

Tato skutečnost je o to více skandální, když uvážíme historii České republiky, především to, že si nikdo nedokázal představit, že bychom po dvaceti letech od odchodu sovětských vojáků měli hostit další cizí vojska. Kdyby kdokoliv z lidí, kteří kolem roku 1989 ujišťovali československé občany o tom, že přichází čas demokracie, čas kdy lidé budou o závažných věcech rozhodovat spolu a že skončil čas závislosti na velmocích, kdyby tito samí lidé přišli s nápadem pozvat na naše území znovu cizí armádu, jistě by se se zlou potázali. A ani po dvaceti letech jim valná většina občanů tento plán neschvaluje.

Chtěla bych důrazně upozornit na fakt, že žádná z politických stran se ve volbách v roce 2006 občanů na schválení cizí vojenské základny neptala. Nikdo z nás poslankyň a poslanců tedy nemá právo rozhodovat o této věci, aniž by bylo vypsáno referendum.

Já osobně jsem nikdy za svého působení v Parlamentu nehlasovala pro vyslání našich vojsk do zahraničí, aby tam po boku spojenců takzvaně bojovali za demokracii a nebudu hlasovat ani pro jakoukoliv cizí vojenskou přítomnost v ČR.

Jelikož se v České republice hodně zabývám právy dětí a žen, často navštěvuji školy. Těžko se mi těm nejmenším odpovídá na otázku: „A jak je možné, že se ve světě utrácí tak obrovské peníze za vývoj nových atomových bomb, když všichni říkají, že je nechtějí použít...?“

Jakožto žena, matka dvou dětí a člověk, který vždy uvažoval o tom, jak lidem život ulehčit, jsem si jistá že každé další výdaje na zbrojení a války jsou zbytečné a povedou jen k dalším konfliktům a zbytečnému vraždění. Jen si představme, kdyby všechny ty miliardy, které dnes na zbraně utrácí náš takzvaně civilizovaný svět, byly investovány do stavby nových škol, řešení nedostatku pitné vody nebo rekonstrukce míst, které byly zničeny našimi bombami. To je svět, o který bychom měli usilovat a to je směr kterým by se měl každý politik vydat.

Děkuji vám za to, že jste pro nás mírově uvažující politiky oporou a věřím, že společně se dočkáme dne, kdy vojenská síla nebude vítězit nad solidaritou a zdravým rozumem.