Nejzajímavější událostí těchto dní je, podle F. W. Engdahla (FWE), příkladně jednotný a rozhodný odpor německé kancléřky, ministra financí a celé količní vlády proti lepení záchranného eurobalíku v americkém stylu.

Dnes a denně hrozivé titulky o denním 7-10% propadu burz posilují mezi obyčejnými lidmi vážné obavy z budoucnosti. Ve stínu paniky zatím některé státní zákroky záchraně bank Hypo Real Estate, Dexia a Fortis dávají tušit obrysy účinné evropské odpovědi na krizi "made in USA."

Podle FWE je k dispozici dost důkazů pro to domnívat se, že americký ministr financí Paulson není tak hloupý, jak by se snad zdálo, a jeho tahy jsou promyšlenou součástí dlouhodobé strategie. Události, kterých jsme svědky v EU to potvrzují. "Je to otevřená válka mezi USA a Evropou o budoucí podobu evropského bankovnictví", vyjádřil se v soukromém rozhovoru s FWE vysoce postavený evropský bankéř. Jeho názor je, že nynější společná Berlusconi + Sarkozyho iniciativa k navršení 300mld. "eurobalíku" k záchraně bank v nesnázích, by jen nahrála Paulsonovu plánu tyto banky oslabit a zároveň obratně zhodnotit deriváty amerického původu (ABS).

Jak FWE dokumentuje v chystané knize Power of Money: The Rise and Decline of the American Century , titáni z Wall Streetu přinejmenším od roku 1835 a nejnápadněji v roce 1929 (J P Morgan) opakovaně úmyslně šířili paniku v bankovnictví s cíem posílit svoji dominanci. Soukromé banky opakovaně využívaly paniky k přímému působení na washingtonskou politiku, jmenovitě k ustanovení Federální banky (Fed) jako soukromého podniku v r. 1913 a posílení jejich kontroly nad průmyslem (US Steel, Caterpillar, Westinghouse aj.)

Stručně řečeno, panika je jejich osvědčeným prostředkem k upevňování moci. Bankovní giganti v držení úzké soukromé skupiny jsou srdcem americké nadvlády a nyní se musí o totéž pokusit v globálním měřítku, aby ji udrželi. Stejní lidé, kteří ovládají tyto klíčové banky, stáli u zrodu Rady pro zahraniční vztahy v r. 1919 (pokládané za klíčovou neveřejnou nadstranickou americkou vlivovou organizaci, líheň téměř všech pozdějších amerických prezidentů, pozn. překl.)

Je stále zřejmější, že lidé jako Henry Paulson, který než se stal ministrem financí, byl mimochodem jedním z nejagresivnějších zastánců tzv. derivátové revoluce (prosazení finančních produktů typu ABS na trh), jsou poháněni motivy přesahujícími pouhou chamtivost. Tito lidé, podobně jako bývalý šéf Fedu Greenspan, sledují určitou strategii. Byli si dobře vědomi toho, že jednoho dne se pyramida bilionů dolarů z pochybných a vysoce rizikových "cenných" papírů sesype a proto se snažili jimi zamořit svět a zatáhnout co nejvíc velkých bank, zvláště evropských, do své medové pasti.

Fungovalo to ... až do určité chvíle.

Ta chvíle nastala shodou okolností 3. října, v den sjednocení Německa.

Z jednání za zavřenými dveřmi za účasti šéfa Bundesbanky , Spolkového bankovního dohledu (BaFin) a zástupců koaliční vlády vzešlo rozhodnutí vydat záchranný balík 50 mld. Euro ve prospěch Hypo Real Estate (HRE) .

Vůči americkému způsobu "sanace finančního systému" jsou zde ovšem pronikavé rozdíly: Nejenže 60% této ohromné sumy pokryjí německé soukromé banky a stát přispěje 40%. Pozornost si zaslouží další detaily tohoto ujednání, a sice: stát v nejhorším případě riskuje ztrátu 5,7 mld. Euro, nikoli 30 mld., jak by se zdálo na první pohled. Stále se zde jedná o reálné peníze, nikoli bianko šek jako 700 mld. vymámených pod nátlakem několika dní burzovního propadu z amerického Kongresu. Rovněž neprodlené odstranění šéfa HRE je v ostrém kontrastu s poměry na Wall Street, kde ti největší defraudanti zůstávají na svých místech a zahrnováni nemravnými bonusy. Mimochodem, do problémů se HRE zřítila vinou výstřelků dceřinné irské pobočky DEPFA, banky působící v poměrech extrémní deregulace a nízkého zdanění nemajících v Evropě obdoby.

Také v Británii ohlásil premiér Brown obrat následující německý příklad. Po nákladné a nesmyslné jarní záchraně banky Northern Rock nyní následuje 50 mld. liber záchranných půjček od Bank of England. Vláda vykoupí kontrolní balík akcií v Royal Bank of Scotland, Barclays a 6 dalších bankách a poskytne 250 mld. garančních půjček na refinancování dluhu, z toho 200 mld. poskytne soukromá Bank of England. Znamená to, že britská vláda raději částečně znárodní nejdůležitější britské mezinárodní banky než by jako Paulson vykupovala špatné úvěry. Za těchto okolností mají britští daňoví poplatníci naději, že až krize časem přejde a obchod se vrátí do normálních kolejí, bude moci vláda svůj podíl v bankách opět se ziskem prodat. Brownova vláda si očividně uvědomila, že neomezené garance jako v případě Northern Rock jen zvedly stavidla potopě, aniž by cokoli řešily.

(Pozn. JČ: V případě banky Northern Rock se Engdahl zjevně mýlí. Neomezené státní garance bance Northern Rock vedly k tomu, že banka velmi rychle regenerovala; stala se terčem obrovského zájmu nových vkladatelů, natolik, že musela v minulých dnech další vkladatele odmítnout. Jak uvedl tento týden Gordon Brown, banka Northern Rock už vrátila státu polovinu na jaře zapůjčených finančních prostředků, dříve, než bylo plánováno.)

Politika nového znárodnění je naprosto odlišná od ideologického "volnotržního" přístupu ala Paulson, který nakupuje bezcenné papíry vybraných bank, místo aby tyto banky rekapitalizoval a umožnil jim plnit svou funkci.

Vidíme zde tdy dva zcela protichůdné postupy v řešení rozvíjející se krize. Paulsonův plán je součástí projektu stvoření 3 světových finančních kolosů -- Citigroup, JP Morgan Chase a , samozřejmě Goldman Sachs, Paulsonova mateřského domu. Díky úspěšně rozpoutané panice nyní vydojil z daňových poplatníků 700 mld. dolarů a v nejbližších letech se pokusí vyrabovat evropské banky.

Pokud evropští ministři financí přistoupí ke strategii částečného znárodnění bank příliš velkých na to, aby mohly padnout, mají tyto ústavy v dlouhodobém horizontu šanci ustát útoky ze zámoří.

Dramatický výprodej akcií na evropských a asijských burzách je ve skutečnosti podružný a mnohem méně kritický problém. Z dostupných informací vyplývá, že výprodej je tlačen hlavně americkými hedge fondy zoufalými ze sesuvu americké ekonomiky a Paulsonův plán s tím nemá nic společného.

Fungující bankovní a mezibankovní systém je věc daleko významnější. Debakl s papíry formátu ABS byl spuštěn v New Yorku. Nicméně, jeho důsledky musí být izolovány a životaschopné evropské banky zachráněny ve veřejném zájmu, nikoli v zájmu Paulsonových kamarádů jako v USA. Koordinované snižování úrokových sazeb v režii Evropské centrální banky, na které se upíná pozornost, problém řešit nemůže: banky si nezačnou navzájem půjčovat, dokud nebude zaručena jejich solventnost.

Zahájeným částečným znárodňováním klíčových bank v EU a odmítnutím Sarkozy -- Berlusconiho plánu pokládají evropské vlády -- pozoruhodně v čele s Německem- zdravý základ do časů, které přijdou po nastávající krizi. Ale nepředbíhejme. Asijské banky, těžce popálené Wall Streetem manipulovanou Asijskou krizí z let 1997 -- 98 jsou současnému amarickému problému vystaveny velmi málo. Evropské banky jsou zasaženy jinak, ale zatím žádná natolik, jako americké bankovnictví.

Tolik Engdahl.

P.S: Americký ministr financí Paulson ve středu večer naznačil, že americká vláda uvažuje o tom, že zakoupí akcie v mnoha amerických bankách, a tak je tím částečně znárodní

Engdahlův článek pro Britské listy shrnul Michal Vimmer.