„Museli jsme jim dát všechno, i uniformy a boty,“ vzpomíná jeden veterán, který se na celé akci podílel. Podařilo se však dosáhnout cíle a oblast Pankisi byla vyčištěna.

„Tento program skončil na jaře 2004,“ píše dále autor. „Pak Gruzie, která chtěla podpořit své nové vojenské vazby se Spojenými státy, navrhla, že některé z těchto jednotek vyšle do Iráku jako součást koalice.“ Od července 2005 pak Spojené státy vycvičily další tři gruzínské brigády a vyzbrojily je americkou technikou. Podle standardů Pentagonu to byl jen naprostý základ. Jeden francouzský diplomat v Tbilisi se vyjádřil, že se jednalo o ekvivalent asi měsíčního základního výcviku běžných francouzských nováčků – ani vzdáleně nic takového, co by bylo použitelné proti Rusku. Podle podplukovníka Roberta Hamiltona, který donedávna výcvikový program v Gruzii vedl, si Američané dokonce záměrně dávali pozor, aby se vyhnuli čemukoliv, co by Rusko mohlo považovat za provokaci. Hamilton např. tvrdí, že nikdy necvičili gruzínské vojáky v konvenčních dovednostech typu používání tanků, dělostřelectva nebo bitevních vrtulníků.

„Gruzie se pochopitelně snažila i sama. S rostoucí ekonomikou rostl i vojenský rozpočet, ze 30 mil. USD v roce 2003 na 750 mil. USD v loňském roce. Nakoupila staré, ale použitelné sovětské tanky T-72 z Ukrajiny a houfnice z České republiky.“ Proběhlo sice jakési cvičení, ale to bylo ve stylu sovětských manévrů ze starých časů. Podle předběžného hodnocení americké armády byl minulý měsíc při ruské invazi výkon gruzínských tanků a dělostřelectva ze sovětské éry vyhodnocen jako „primitivní“.

„Nyní Gruzínci již mluví o budování novější, lepší a větší armády, která by je ochránila před ruskou agresí. Říkají, že by mělo jít o koordinované úsilí Západu, a někteří američtí vojenští představitelé potvrzují, že jsou připraveni s Gruzií jednat o tom, jak by mohla být obnovena její armáda. Viceprezident Cheney nedávno v Tbilisi sice hovořil o tom, že „Amerika pomůže Gruzii obnovit a znovu získat postavení jedné z nejrychleji rostoucích ekonomik světa,“ ale jakékoliv konkretizaci v otázce vojenské pomoci se pečlivě vyhnul.

Vojenská obnova Gruzie vyvolává závažné otázky. Technicky by šlo poměrně jednoduše vybavit gruzínské ozbrojené síly tak, aby to bylo zřetelně pro účely obrany. Naznačil to již Hamilton ve svém referátu pro CSSI: „Součástí požadovaných schopností jsou bezpečné systémy velení a řízení, integrovaná protivzdušná obrana, robustní systém námořní obrany, zaměřovací radarové systémy proti dělostřelectvu a vysoce účinné zbraně použitelné proti obrněné technice.“ Jinými slovy šlo by o zbraně, které by mohly způsobit velké ztráty tankům, válečným lodím, letounům a dělostřelectvu při akci proti Gruzii, ale ne těžkou techniku umožňující Gruzii výpad proti svým sousedům.

„Jakékoliv vojenské úsilí těchto dimenzí však bude v první řadě narážet na politický problém potenciální ruské reakce“ píše dále Barry v jedné z nejzajímavějších pasáží článku. „Další problém je, jak bude reagovat 10 středoevropských a balkánských států, které do NATO vstoupily nedávno. Téměř s jistotou budou očekávat vojenskou pomoc podobného kalibru, jakou Spojené státy nabídnou Gruzii. Poněkud opožděně nyní NATO musí řešit otázku, jak bránit své nové členy. Jistý vysoce postavený americký generál, který dříve působil ve vrcholné funkci v NATO a nyní byl ochoten hovořit, říká, že příslib zakládající smlouvy NATO, závazek obsažený v Článku 5, že útok na jednoho člena bude považován za útok na všechny, byl v letech 1999 až 2004, kdy Aliance vítala nové členy, v podstatě ignorován. Generál Charles Wald, který byl počátkem tohoto desetiletí zástupcem velitele amerických sil v Evropě, to potvrzuje: „Přístup byl, že čím víc nás bude, tím bude veseleji. Co by bylo, kdyby opravdu mělo dojít na článek 5, NATO příliš neřešilo.“

NATO dokonce své spojence zrazovalo od příliš ambiciózních vojenských plánů. Rumunsko a Bulharsko chtěly vybudovat moderní letectvo – nakoupit stovky špičkových letounů. „Bylo jim řečeno, aby to nedělaly,“ říká Wald. „Dostalo se jim doporučení, aby se soustředily na „specifický“ příspěvek. Což znamenalo protiteroristické a protipovstalecké jednotky pro operace mimo Evropu.

„Takže Gruzie představuje pro Spojené státy a Evropu mučivé politické dilema. Pokud gruzínská armáda potřebuje přestavbu, co armády nových členů NATO? Žádosti již začínají přicházet. Bezprostředně po Gruzii Polsko podepsalo dohodu se Spojenými státy o umístění protiraketové obrany na svém území. Cena, kterou Polsko požadovalo – a administrativa souhlasila – byla, že na polské půdě bude umístěna americká protiletadlová obrana s personálem.“ Následovat pravděpodobně bude Estonsko, které toho dosud mnoho nežádalo. A zdá se ostatně, že NATO bude muset vůbec revidovat své závazky vůči svým členům z Pobaltí.

„Po osmi letech, kdy se Spojené státy soustředily na globální válku proti teroru, nyní gruzínský debakl jako by obrátil pozornost Západu zpět na tradičnější hrozby na evropském kontinentě – a na cenu politické naivity. Může se také stát, alespoň v dlouhodobé perspektivě, že proti Rusku nakonec bude stát více armád, než kolik by odpovídalo reálným důvodům k obavám,“ uzavírá Barry.

John Barry, Neewsweek: Georgian Army, American Made ZDE