Moskva pohrozila, že se Polsko kvůli svému rozhodnutí stane cílem ruských odvetných opatření. Vláda ve Varšavě se cítila natolik ohrožena, že trvala na získání baterie raket Patriot a výcvikové jednotky. Ve světle nedávných událostí na Kavkaze je snadné uvěřit ruským varováním.

Jakmile bude "třetí základna" operační, stane se nejspíše primárním cílem ruských sil v případě konfliktu s NATO, případně teroristů za jakýchkoliv okolností. Protože půjde o statickou instalaci s antiraketami umístěnými v betonových silech, "třetí základna" bude relativně zranitelná. Dokonce i Írán by mohl zaútočit, kdyby první vlnu raket použil k neutralizaci obrany. (Brdský radar ovšem v případě jakéhokoliv útoku nebudou chránit dokonce ani sila -- KD.)

Ve svatém nadšení pro ideu stability a bezpečnosti ve Východní Evropě a bývalém SSSR se NATO rozšířilo o nové členy, včetně tří baltských států. Je ironií, že na posledním summitu se dokonce uvažovalo u členství Gruzie a Ukrajiny.

Nyní plánovači NATO a USA pochybují o tom, zda dokážou dostát závazkům vůči nejvzdálenějším členům Aliance, pokud je Moskva ohrozí.

Konflikt v Gruzii ukázal, jak je důležité, aby nová administrativa pohlédla na strategickou protiraketovou obranu z nového úhlu. "Třetí základna" staví na dvou předpokladech: Že Rusko není nepřítel a a že můžeme předpovědět místo, z nějž hrozí odpálení rakety. Rozmístění systémo PRO v Polsku a České republice dává smysl pouze ve spojení s těmito předpoklady.

Nyní ovšem musí být obojí zpochybněno. Na Rusko již nelze hledět jako na přítele Západu, dokonce i pokud není nepřítelem. Může se Rusko pokusit zasáhnout proti základně i v mírové době? V případě propuknutí nepřátelství s Ruskem se fixní instalace jistě může stát primárním cílem ruských raket, leteckých útoků nebo třeba speciální operace.

NATO teď navíc musí uvažovat o možnosti hrozby raketového útoku proti Evropě a USA z jiných oblastí než z Íránu, proti němuž je základna optimalizována. Pokud by Gruzie byla v NATO, základny by jí neochránila ani před útoky z Íránu, ani z Ruska. To samé platí o Pobaltí, které je již v NATO.

Vzhledem k měnícímu se bezpečnostnímu prostředí by příští administrativa měla znovu promyslet přístup ke strategické obraně, která v budoucnu musí být schopna reagovat na potenciální hrozby objevující se rychle a z nečekaných směrů. Nová situace vyžaduje nové kapacity.

Systémy příští generace mohou získat tyto kapacity díky využití technologií vzniklých po vypovězení Smlouvy o protiraketové obraně (ABM). Jednou z nich jsou orbitální a mobilní senzory schopné sledovat raketu a její hlavice od startu až po dopad na cíl. Protože tento systém bude předávat data rovnou naváděcím systémům raket, výrazně zlepší jejich přesnost a účinný dosah.

Jiným vylepšením je mobilní pozemní antiraketa dlouhého doletu. MDA takovou raketu -- Kinetic Energy Interceptor - právě testuje. Může být umístěna v kontinentálních USA nebo v připravených regionálních lokalitách.

Budoucí systémy díky ústupu od budování pevných instalací získají schopnost reagovat na měnící se hrozbu. Tyto systémy navíc nebudou vyžadovat trvalou přítomnost v zámoří ani nebudou snadno zjistitelné, pokud dojde k jejich rozmístění. (Zvýraznil KD.) Mobilní pozemní obrana bude navíc i obtížnějším terčem pro teroristy.

"Třetí základna" je možná začátek; ale nemůže to být konec. Bude třeba dalších dodatečných kapacit čelících novým hrozbám a zajišťujícím obranu amerických spojenců před útoky balistických raket. Ty mohou také v případě větší než očekávané hrozby rychle posílit statické základny.

Dealing With the Russian Threat: What Georgia Reveals About Missile Defenses for Europe ZDE