1. Kdo to začal?

Samozřejmě že se lze opakovaně tázat, kdo ten rusko-gruzínský konflikt začal; ať už přímo fakticky, anebo nepřímo vojensko-strategicky. A kdo to vlastně vyprovokoval. Vinu lze klást vždycky podle vlastní náklonnosti nebo argumentační potřeby. Co se přitom beztrestně mezinárodně-politicky (mravně a lidsky) stalo, může zůstat zcela mimo jakékoli uvážení. Také to může být kamsi odloženo do ústraní, neboť své priority může vidět každý obrazem či slovy informovaný jedinec někde úplně jinde. Stěží lze ovšem přehlížet, že jedna velmoc (Rusko) zcela beztrestně použila zbraní na území sousedního státu (Gruzie), i když se tak mělo dít údajně na obranu jeho obyvatelstva (v Jižní Osetii) před ozbrojeným zásahem vlastních -- gruzínských -- vojenských sil (konkrétně v Cchinvali, jiho-osetském hlavním městě).

2. Krize nebo spása?

Bývá populární a nadmíru vděčné spekulovat v obdobných případech, nad již rozlitým mlékem, "komu to (a jak) poslouží". Na hranicích s velmocenským Ruskem okatě šilhala malá Gruzie po bližších kontaktech se Západem (EU, NATO). Přesto se Gruzii nepodařilo udržet historické hranice státu a zabránit už léta trvající izolaci části historicky vlastního území... Nad tímto aktem hrubé síly spojené se vstupem ruských vojenských sil na území gruzínského státu sice mnohde propuklo zděšení, jinde beznaděj, ale nedošlo k žádným okamžitě účinným krokům (a stěží mohlo dojít) k zastavení tohoto "vstoupení vojsk" na cizí území; tato formálně nekorektní internacionální pomoc se valila dál do nitra zvenčí napadené země. "Západ" zrovna tak hned dal nepřehlédnutelně najevo jen to, že pro územní integritu Gruzie zatím nepohne prstem; nebo že k tomu automaticky nemá účinné prostředky. Snad méně drsně: ne že by to bylo demokraticky smýšlejícím politikům jedno, ale přece nelze kvůli 4,5 milionům obyvatel hned vyvolávat světovou krizi?! Anebo šlo "jen" o 70 tisíc Jihoosetů (zčásti s ruskými pasy)?!

3. Kdy (a jak) konflikt začal?

Ta -- také vojensko-politická a mravní -- krize začala 7. srpna a propukla naplno 8. srpna; se spoustou mrtvých a uprchlíků hned od počátku. Týž den začala olympiáda. Ty antické řecké olympiády byly kulturním svátkem a pořádaly se jen tehdy, když byl mezi řeckými obcemi mír. Toho 8. srpna, na slavnostním zahájení olympiády, byli přítomni jak prezident USA Bush, tak premiér Ruska Putin. Čínský prezident Hu Jintao zprostředkoval setkání těchto dvou klíčových politiků k možnému urovnání gruzínské krize. Putin měl podle svého mluvčího na této schůzce prohlásit, že "spousta dobrovolníků v oblasti se seskupila a je velmi obtížné zabránit jim v účasti; probíhá tam skutečná válka".

Samozřejmě že se na mezinárodním politickém jevišti ozvaly hlasy o nutnosti sankcí vůči Rusku za tuto zjevnou agresi. Bylo zjevné, že bude obtížné volit sankce natolik účinné, aby přitom nedošlo k nežádoucím hospodářským, ale i vojensko-politickým nebo vědeckým škodám. Poměrně rychle se podařilo zprostředkovat aspoň dohodu o ukončení bojů. Rusko si klade ovšem nesnadno splnitelné podmínky ke stažení svých jednotek z obsazených oblastí. Gruzie musí výslovně odmítnout svou "agresi" vůči separatistickým regionům Jižní Osetie a Abcházie.

Na ten výchozí raketový útok gruzínských vojenských sil na jiho-osetskou metropoli Cchinvali jako kdyby ruské jednotky u rokiského tunelu čekaly, aby tu byla dostatečně pádná záminka ke vstupu do země. Nemělo by se přehlížet, že vojenský zásah proti Cchinvali byl nepřiměřený, s nepřehlédnutelnými ztrátami na životech v civilním obyvatelstvu.

4. Nenápadná příprava akce se slavnostním koncertem na závěr

Z čistě vojenského hlediska zůstává otázkou, proč nebyl gruzínskými orgány včas uzavřen rokiský tunel, spojující Severní Osetii (součást Ruska) s Jižní Osetií (tč. již zcela mimo pravomoc gruzínské vlády). Rozhodně by to ztížilo vojenské operace ze severu. Že se Rusko na vojenskou operaci vůči svému malému jižnímu sousedovi očividně připravovalo, mohlo být zjevné už v červenci 2008, kdy ruská generalita připravila vojenské cvičení "Kavkaz 2008". (Jde o podobnost čistě náhodnou s počátkem léta 1968 s vojenským cvičením vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR?) Na "mírové" úrovni přitom ruské úřady vydaly tisíce pasů Jiho-Osetům, takže takto si připravily podklady k argumentu, že svým vojenským vstupem do země pouze chrání své občany před vnitřní agresí. A gruzínské střely skutečně padaly na hlavní město jiho-osetské oblasti Cchinvali, se zřejmým cílem vojensky zabránit dalšímu uvolňování státoprávních vazeb s ústřední vládou v Tbilisi. Právě v Cchinvali, v tom těžce vojensky zkoušeném jiho-osetském hlavním městě, a to poblíž pobořené budovy jiho-osetského parlamentu, pak došlo dva týdny po začátku konfliktu k nepřehlédnutelně okázalému kulturně-politickému představení: Valerij Abisalovič Gergijev, rodilý Osetinec a světově proslulý dirigent, 21. 8. zde mezi troskami provedl se symfonickým orchestrem Šostakovičovu Leningradskou symfonii. ("Symbolicky" právě takto mělo být zároveň tlumočeno, že zrovna tak skončila agrese hitlerovských vojsk vůči SSSR?)

5. Je třeba územní celistvost Gruzie hájit?

Může být otázkou, zda Gruzie představuje problém pro ruskou bezpečnost, anebo pro její prestiž. Lze spekulovat nad tím, zda je nynější "gruzínská otázka" zároveň investicí do hry o znovu nárokovanou mezinárodně-politickou ruskou velmocenskou velikost, obdobné té, která byla víc než zjevná za tzv. studené války a jež povadla se zánikem SSSR v 90. letech 20. století. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov mj. už 14. srpna 2008 v Moskvě prohlásil, že otázka gruzínské územní celistvosti je mrtvou záležitostí. V článku pro Newsweek (1. 9. 2008 na str. 18) považoval za žádoucí připomenout, že nynější vstup ruských vojsk na gruzínské území nelze nikterak srovnávat se srpnovým vstupem armád Varšavské smlouvy na území ČSSR; v roce 1968, během studené války, byly v té tehdejší vojenské "hře" především motivy "ideologické", a v srpnu 2008 šlo údajně o pomoc Jihooseťanům proti krvavé provokaci ze strany gruzínské vlády (jmenovitě gruzínského prezidenta Micheila Saakašviliho)...

Připomeňme si, že carská armáda ve svém boji o Kavkaz přičlenila Gruzii k Rusku již roku 1801! (Gruzínec Stalin se narodil v Gori, mimochodem během těch nedávných bojů také ruským vojskem obsazeným.)

6. Ten ožehavý problém menšin!

Nemělo by se přehlížet, že v poválečné Evropě do roku 1989 byli zřejmě největším menšinovým obyvatelstvem žijícím za hranicemi mateřského státu Maďaři. Po rozpadu SSSR převzali tuto problematickou štafetu Rusové. Zčásti je to ovšem důsledek "stalinské" politiky, která si s obzvláštní bezohledností přesídlovala obyvatelstvo k zajištění jeho větší navenek jazykově "ruské homogennosti". Takže dnes máme za hranicemi Ruska významné menšiny ruského obyvatelstva: v Lotyšsku a Estonsku po 40 %, na "ukrajinském" Krymu (také tohle byl původně Stalinův "projekt"!) jsou dokonce z 58 % Rusové; a 17,3 % obyvatelstva Ukrajiny jsou jazykem a kulturou Rusové. (V Asii, v Kazachstánu, je ¼ obyvatelstva Rusy; plných 26,1 %.)

Na Ukrajině ještě poměrně před nedávnem 60 % chtělo dosáhnout federálního uspořádání s Ruskem, jako ostatně s tradičně politicky a kulturně propojeným celkem. V poslední době (zvláštně po "oranžové revoluci") Ukrajina svou politickou reprezentací vyslala už nejeden pro Moskvu závažný "signál", že by se politicky chtěla více propojit se strukturami na "Západě".

Automaticky by to znamenalo pro Rusko mít směrem "na východ" obnaženější hranice, zvláště kdyby se mělo Ukrajině zdařit členství v NATO. Nejde jen o ideologické, vojenské nebo politické vazby! Kromě "geopolitiky" musí ruští političtí představitelé myslet na ruské občany s ruskými pasy (!) na Ukrajině. Celá šestina obyvatelstva Ukrajiny jsou rodilí Rusové; přitom zvlášť hustě jsou Rusové usazeni ve východní polovině státu.

S vyhlídkou na expanzi NATO směrem na "Východ" ruská politika artikuluje možné ohrožení Ruska ze "Západu". "Gruzínská" lekce urychlila polské kladné rozhodnutí o lokalizaci americké raketové základny v Polsku. Na Baltu si jistě tři malé, ještě nedávno "sovětské" republiky možná aspoň trochu oddychly, že snad jsou -- vzhledem ke členství v NATO -- přece jenom již jaksi "za vodou". (Nelze ploše porovnávat Hitlerovy požadavky na sjednocení Němců v rámci Třetí říše s nynějším rozložením ruského obyvatelstva v samostatných nástupnických státech po SSSR a možnými nároky na integraci tohoto obyvatelstva v rámci Ruska!)

7. Jaké echo máme kolem a kolem?

Kdekdo se dívá na to, co se dálo a ještě děje, nejen v Gruzii a v jejím svérázném dalším "okolí". Také se lze ptát, zda ten branný program Brdy-Polsko byl v první řadě mířen na Írán (a na komunistickou severní Koreu). Samozřejmě že vojáci veřejně nevyzvánějí své strategické obavy a jimi pak nabuzené možné operační plány pro případy myslitelných konfliktů. Ještě koncem 20. století se objevovaly na obálkách amerických časopisů titulky, že stále trvá "americké století". I když zatím Čína na hegemonii ve světě aspirovat nemůže, alespoň olympiádou v Pekingu naznačila, k čemu roste vůdčím představitelům v Číně chuť. A v Rusku rovněž vůčihledě roste touha k návratu do rangu "supervelmocí".

8. Hozená rukavice Americe?

Zatím je americký HDP je 10 x větší než ten ruský, a 7 x víc vydávají USA na obranu než Rusko. Ruské hospodářství je silně ovlivněno stávajícími vysokými cenami za energie (za ropu a zemní plyn); jiné významné zdroje ke krytí schodků ve státním rozpočtu zatím postrádá. Ani bilance obyvatelstva Ruska není příznivá; ročně ubývá skoro milion (o 800 000 lidí je tam každoroční pokles).

9. Má být Rusko "potrestáno"?

Pochopitelně byl kategoricky a rezolutně z některých stran formulován požadavek na "ztrestání Ruska". Kromě toho, že je to i pro mnohé pouze líbivá (a o sobě jen málo relevantní) rétorika, je tu ovšem problém, co může být v té citlivé kauze principiální a věcně přiměřené. Snadno se řekne: vyhnat Rusko z WTO (Světová obchodní organizace) a z G8 (7 ekonomicky nejvýznamnějších států a Rusko). Lze počastovat Putina nálepkou, že žije jen z tradic KGB, v jejichž řadách kdysi působil. Jenže: pokud počítáme s tím, že žijeme v globálním světě, musíme také kalkulovat s dopadem, který ve světovém hospodářství mají ruské energetické zdroje a ruské finanční rezervy. Rusko je na 3. místě na světě (hned za Čínou a Japonskem) jako držitel amerických vládních cenných papírů. USA nutně v dalších letech počítají se spoluprací s Ruskem v kosmickém programu. A ne na posledním místě: Putin je v Rusku nesmírně populárním politikem; je hrdinou i popěvků a příběhů, v nichž zachraňuje televizní štáb před napadením sibiřským tygrem, apod.

10. Není ve hře také "energetická" karta?

Mělo by tu též být řečeno, že jižní tranzitní ropná cesta (Baku -- Tbilisi -- Ceyhan; byť těsně před gruzínským konfliktem přerušená kurdskými teroristy) byla jedinou, která nevedla na evropský západ přes ruské území (a ruskou kontrolu). Během nedávných vojenských operací Ruska v Gruzii byl také zničen železniční most na trati směrem na Batumi, kudy mohly směřovat náhradním způsobem transporty s ropou! Rovněž obsazení Gori nebylo pouhým (a pomyslným) holdem Stalinovu rodišti. Gori leží prakticky uprostřed Gruzie; a jeho obsazením bylo zároveň přerušeno pozemní spojení mezi východní a západní částí "dočasně" obsazovaného státu. (Ve hře může také být možná kontrola cest také pro zemní plyn, a to ze střední Asie.)

11. Stalo se již něco "včera" neodčinitelného?

Co všechno se ještě bude v Gruzii dít, těžko předvídat. Především Abchazie a Jižní Osetie jsou pro Gruzii ztraceny, pokud nedojde k rázným a nedvojsmyslným demarším Západu takovým způsobem, který by přiměl Moskvu k dramatickému přehodnocení dosavadní zahraniční politiky.

Rusko nemůže ani získat skalp Saakašvilliho. Tento nacionalista získal nepřehlédnutelné pozitivní body "proti ruskému imperialismu". Mj. šikovně si počíná s médii. Např. v neděli 31. srpna pro ČT1 ani sebeméně nenaznačil, že si snad počínal neadekvátně s tím ostřelováním Cchinvali. Začal sebevědomě protiútok proti separatistům v Jižní Osetii, ale přitom padl do předem připravené ruské pasti. Ještě se má možnost z rozkouskování Gruzie vymotat. Ta pravděpodobnost zatím není veliká. Až příliš mnoho teď záleží na umu politiků Evropské unie, zda tandem Medvěděv -- Putin budou schopni přesvědčit o nutnosti návratu ke stavu před 7. srpnem 2008. (Moskva bude jistě argumentovat tím, že padaly bez požehnání OSN bomby na Srbsko 1999 a že nakonec o letošním předjaří došlo -- proti vůli Srbska! -- k odtržení Kosova od "mateřského" Srbska.)

12. Nedrží Rusko Ameriku (ale i EU) v šachu?

Hned první den gruzínského konfliktu pokleslo obchodování investorů na ruské burze o 6 %. Přitom zahraniční přímé investice v Rusku během tří let velmi dramaticky rostly; od roku 2005 s 11miliardami dolarů hned další rok málem třikrát (na 31 miliard dolarů) a roku 2007 o dalších 20 miliard, na 51 miliard. Pokud bychom to přepočítávali na počet obyvatelstva, na lákavém ruském trhu jde pak o investice víc jak třikrát vyšší než do Číny!!

Podle informací z International Energy Agency roku 2005 bylo např. Lotyšsko závislé na zemním plynu z Ruska celými 100 % (a ČR skoro 80 %). Do EU přichází z Ruska 33 % ropy a 38 % plynu (Německo zůstalo zvlášť nápadně potichu, když gruzínský konflikt začal). -- EU bude muset popřemýšlet víc o svých importech z Ruska a o možných rizicích s tím spojených.

15. srpna, v den, kdy C. Riceová oficiálně žádal stažení ruských voj sil z Gruzie, už byly ruské obrněné vozy v blízkosti hlavního města Taškentu. 19.srpna sice došlo k výměně zajatců, ale Rusové zajali 21 gruzínských vojáků přímo v přístavním černomořském městě Poti. (Na sever odtud je Abcházie!)

Saakašvili slíbil reintegraci Abcházie do Gruzie, tj. samozřejmě včetně Suchumi. Měla tam směřovat dálnice z Tbilisi. Zatím je pozemní spojení z Tbilisi směrem k Poti i k Suchumi ruskými vojsky přerušeno. Pokud jsou na Rusy obsazeném území nějací zahraniční korespondenti, hlásí, že je všude zatím vidět jen ruské a jiho-osetské prapory.

13. Copak lze Saakašviliho odepsat?

Hned 9. srpna se sešel milion občanů na prostranstvích v Tbilisi; s okázalou podporou prezidenta. Ještě před půl rokem ta podpora rozhodně nebyla ani zdaleka tak masovou pro tohoto gruzínského politika. (5. ledna 2008 Saakasšvili získal jako prezidentský kandidát 53,38 % hlasů; zatímco jeho opoziční kandidát Levan Gačečiladze shromáždil 25,66 %.)

Podle zpráv korespondentů v Cchinvali bylo zprvu napočítáno 44 mrtvých a 273 raněných; Rusové uváděli 133 mrtvých (zřejmě jako obětí gruzínského ostřelování města).

Poznamenejme, že Jižní Osetie není homogenním jazykově územím, že zde byly také gruzínské vesnice a že v mezičase došlo už k etnickým čistkám...

14. Platí "sebeurčení národů", anebo spíše "právo historické"?

Už když se jednalo mezinárodně o možném příštím státoprávním statutu pro Kosovo, kupodivu zvlášť silně varovalo Rusko před odtržením tohoto území od Srbska. Přitom 45 států mezitím (od února 2008) již uznalo samostatnost Kosova a jeho nezávislost na Srbsku, a to bez ohledu na dávné historické a silně emočně podložené vazby Srbů na toto území (a bez ohledu na předchozí autonomní uspořádání). Zároveň by se mělo připomenout, že většina teritoriálně blízkých států samostatnost Kosova neuznala (třeba ani Slovensko ne, naopak ČR kupodivu ano --- bez ohledu na možné "mnichovské" reminiscence z roku 1938).

V této souvislosti je žádoucí upozornit, že vojenskému řešení kosovské "krize" předcházely krvavé etnické čistky zrovna tak, jako vojenské ruské demarši předcházelo etnicky motivované násilí jak v Abcházii (už v 90. letech) a teď 3 týdny před konfliktem v Jižní Osetii. Přitom ani v Kosovu, ani v Gruzii neměla vojenská intervence požehnání OSN.

Máme-li ovšem porovnávat vojenské akce na území Srbska roku 1999 a v Gruzii ze srpna 2008, je tu jeden nemalý rozdíl. USA a EU usilovaly od počátku o zmezinárodnění kosovského problému, zatímco motivy vojenského zásahu Ruska v Gruzii vykazují znaky uplatnění vojenských sil jen ve vlastním zájmu. (Bylo by korektní uvést tu také, že vpád vojsk USA na území Iráku se udál rovněž bez požehnání OSN! Jinak řečeno: nejedna z klíčových mocností OSN a současného světa ne vždy respektuje mezinárodní právo, cítí-li, že má závažný důvod k zásahu vůči některému státu, tj. nejen Rusko, ale také USA.)

Když už jednou -- především pod vůdčí patronací USA -- došlo k odtržení části původně srbského území, závažnou otázkou pro navenek (a formálně) samostatné Kosovo kromě jiného zůstává, že obyvatelstvo na tomto území nemělo od samého začátku přiměřené podmínky pro svou státní existenci. (Stačí uvést, že 4/5 občanů Kosova jsou bez práce. Tento ministát nemá přijatelnou ekonomickou strukturu ke stabilizaci hospodářství a k budování nekorupčně fungujícího státního aparátu.)

(Nelze v našem kontextu teď rozvádět, že mj. existuje také v Evropě po léta problém sebeurčení Basků a v Asii Kurdů.) -- Rusko v OSN může vetovat přijetí nového člena do OSN, zrovna tak jako na druhé straně třeba mj. USA nebo Francie.

15. Co se nám klube dál?

Venezuela až s překvapivou čiperností rychle uznala obě území za suverénní republiky. Už jsou také v plánech společné námořní manévry v Karibiku, venezuelského loďstva s ruským (zato byla odvolána společná vojenská cvičení USA s Ruskem). Přitom ruská černomořská flotila nemá v Černém moři vlastní významné ruské přístavy, nejde-li o ty, které má na Krymu pronajaté od Ukrajiny...

USA ihned po začátku konfliktu dopravily z Iráku gruzínský vojenský kontingent (o síle 2000 mužů) nazpět do vlasti; byl to třetí nejsilnější zahraniční vojenský kontingent v Iráku . Okamžitě do Gruzie vyslaly humanitární pomoc ve vojenských letadlech a lodích (což vyvolalo ruské protesty).

Ze sousedů Ruska jen baltické státy jsou už členy NATO. V prvním týdnu září 2008 nebylo ještě dost jasné, do jaké míry bude mít EU (příp. NATO) dostatečně silnou politickou vůli k dramatičtějším a účinnějším krokům k likvidaci následků "gruzínské krize". EU zatím postrádá silnou centrální reprezentaci pro zahraniční politiku. (Také Lisabonská smlouva nevstoupila v platnost.)

USA musí mít také těžkou hlavu z toho, že po katastrofě kosmické lodi Columbia z 2003 plánovaly nakonec už za 2 roky ukončení kosmických letů s tímto typem lodí. Než se ale podaří nahradit stávající drahou a nespolehlivou technologii novým typem, nejméně na 5 let by si měly USA kupovat jízdenky do kosmu prostřednictvím ruských lodí typu Sojuz. Stávající smlouva vyprší koncem 2011 a případné do zahraničí plynoucí finance za kosmickou dopravu vyžadují souhlas Kongresu, který může teď být nejistý.

Také už bylo možné slyšet vážně míněné hlasy, aby byla bojkotována zimní olympiáda roku 2014, která se má konat poblíž hranic s Gruzií (s její zatím odštěpeneckou Abcházií). Také svérázné poučení ze stávající letní olympiády v Pekingu začalo vrhat zvláštní světlo na organizaci a účast na takovém nejen sportovním svátku světa.

Mnohem závažnější problém však je se stále proklamovanou (a ovšem různě blokovanou!) svobodou trhů. Zda lze nadále podporovat vývoz kapitálu do Ruska tak jako dosud, zda by neměla víc podléhat veřejné kontrole soukromá finanční konta politiků (zvláště v citlivých teritoriích), a jak líp kontrolovat podílení se na praní špinavých peněz v oblastech s velkou korupcí.

16. Jaké stíny z minulosti se vnukají do kalkulací o "gruzínské krizi"?

Určitě tu nelze mluvit jen a především jen o opakování jakoby známé "historické lekce", a to z obou stran: nejen co opakovaně v různých režiích podniklo Rusko, ale také, co a jak v těch krizových situacích podnikly USA. Zcela jiné ideologické, diplomatické a čistě politické "okvětí" měly třeba občas v souvislosti s gruzínskou krizí zmiňované události v Maďarsku roku 1956 nebo v Československu v srpnu 1968. Také existovaly zcela odlišné podmínky k případným účinným reakcím Západu na tyto sovětské agrese. Události let 1956 nebo 1968 se odehrávaly v ovzduší studené války a měly nepřehlédnutelně silné ideologické konotace. Svět nebyl tehdy globalizován, a nebyl zdaleka tolik rozvinut ekonomicky; a ani nečelil tolika náporům nových adeptů na nepřehlédnutelný velmocenský statut (Čína a Indie, Brazílie), přičemž supervelmocenský statut SSSR nástupnické Rusko převzalo jen v potenciálu atomových zbraní. Když SSSR napadl roku 1979 Afghánistán, bylo najednou zřejmé, že strategicky Rudá armáda se dostala do úzkých a k úspěšné realizaci dávného plánu na přístupové cesty k Tichomoří nakonec nedošlo. Když před pouhými desíti lety (ještě za Jelcina!) se pokusilo Rusko nastolit svůj "pořádek" v Čečensku, vojenskými operacemi se kupodivu rychle a vítězně nepodařilo v té malé a těžce zkoušené zemi nastolit ruský triumf.

Teď ovšem jsou tanky třeba v gruzínském Gori; ale i zrovna tak nevzbuzovalo mezi svědky ze zahraničí valný respekt "tradiční" zázemí valícího se trénu. (Ruské generalitě je ke cti aspoň to, že tu nebyli posláni do vojenských střetů nováčci.)

Pomysleli v Moskvě na to, že Rusko svými vojenskými operacemi v Gruzii začalo své velmi blízké sousedy ostentativně tlačit do náruče Západu? Na Ukrajině ještě nedávno 60 % obyvatelstva chtělo federaci s Ruskem! V Polsku, taky prakticky před několika týdny, jen vlažně -- snad pouhá čtvrtina Poláků -- souhlasila s plánem na americkou odpalovací základnu Spojených států na polském území.

Zvážili v Moskvě dostatečně také to, že nelze zcela beze zbytku spoléhat ve státním rozpočtu a v národním hospodářství na dříve neslýchané příjmy z vyvážených zdrojů energie (i když ruské zásoby ropy a zemního plynu jsou opravdu nesmírné). Jenže ve vytvořivších se interních ruských poměrech zatím nebylo vytvořeno dost předpokladů k zajištění funkční hospodářské mikrostruktury, a zatím také Rusko se nestačí účinně bránit korupci (prý až prý až 30 % sumy smluvních cen je kanalizováno do soukromých kapes).

Případná izolace Ruska je ovšem riziková a okamžitě nefunkční. I když např. McCain jako kandidát na prezidenta USA hned razantně prohlásil, že by mělo být Rusko okamžitě vyhozeno z G8. Jenže co dál? Smířit se potichu se vzniklým stavem, anebo dále halasně vyostřovat situaci? Prezident Ruska Dmitrij Medvěděv uznal již oba nové státy a vyjádřil se, že se nebojí nové studené války.

Už Putin, ještě jako prezident, roku 2006 zahájil program přestavby armády za vykalkulovaných 200 miliard dolarů. Podařilo se navodit roční vzrůst vojenských výdajů již na 40 miliard dolarů, z 15 miliard v době, když přišel k moci roku 2000. Jistě by nám nemělo přitom uniknout, že už také byl částečně omlazen velitelský sbor!

Rétoriku lze přehlížet; jen diskvalifikuje toho, kdo se s ní ohání. Bude ovšem problém, jak nezpolitizovat ekonomické a kulturní struktury (mj. také třeba IMF nebo OECD).

Nelze odkládat, co lze okamžitě účinně dělat na místě, a zároveň pro lepší pocit bezpečnosti v současném světě...

PS (8. 9. 2008 ráno): Sarkozy + Solana + Barroso k rozhovorům o Gruzii do Moskvy, a nato pak do Tbilisi --- se záměrem trvat na odsunu ruských vojsk za mezinárodně uznané hranice Gruzie