Byl to muž, který se živil rukama a nic, vůbec nic, nenaznačovalo, jaký má vliv mezi lidmi. Měl jsem možnost ten vliv poznat a i to mně přimělo, abych si jeho slov začal velice vážit, i když jsem se s nimi tak nějak pořád nechtěl ztotožnit. Jeho svět prostě nebyl mým světem. Pět let po našem setkání zemřel a já se to dozvěděl pozdě. Bylo mu méně než je mně teď a já na něj pořád vzpomínám.

Když jsem v příspěvku „Jéde, jéde,poštovský panáček“ psal o tom, jak si katastroficky vede náš stát při zajišťování jakýchkoliv veřejnoprávních nebo sociálních služeb, jak rozbíjí síťové služby a ruší je tam, kde mají lokálně vyšší náklady a demonstroval jsem to na České poště, vzpomněl jsem si na toho dobrého muže a položil jsem si otázku, co vlastně může takový český chudý, jak oficiálně říkáme štíhlý a efektivní stát vůbec dělat. Napadlo mne, že pokud je stát chudý jako ta kostelní myš, tak nemůže pro ty své chudé-hotové opice udělat nic jiného než nějakou pořádnou opičí klec.

Při bližším pohledu do některých opičích klecí a zejména do těch paviáních by se nám jistě brzo vybavily půvabné analogie s praxí „dobrého vládnutí“ štíhlého a efektivního českého státu. Zdaleka tím nemyslím jen hustotu ochlupení a barvu některých pozadí. Chudý stát je, obrazně řečeno, takový opičinec, ze kterého sem tam trčí natažená ruka loudilka a když se neopatrně přiblížíte, urve vám kapsu i se šrajtoflí nebo svačinou. V tom je viditelná ruka opičince přímočařejší než neviditelná ruka trhu. Pak ještě opičinec vykazuje chaotické přebíhání a výměnu postů na přesně vymezeném prostoru, ozývá se z něj vřískot i křik a tak trochu zvláštně voní. Občas z něho někdo zdrhne... Dlouhodobým vědeckým pozorováním se prý dají zjistit i některá pravidla opičince, ale kdo by na to měl čas. Jako špektákl je to daleko zajímavější, tedy pokud nejste uvnitř.

Nevím, co bych teď dodal. Ponechám tento obrázek chudého státu a jeho skutků k rozvinutí fantazii čtenářů a vzpomenu si tiše na těch pár setkání pod Tatrami a i po dvaceti pěti letech poděkuji k nebi za inspiraci... Ďakujem Vám velmi pekne, pán ....., nezabudnem.