Během svého prvního funkčního období premiérky, trvajícího 20 měsíců, od roku 1988 do roku 1990, neschválila jediný významnější nový zákon, i když velkou měrou to bylo způsobeno vlivem nepřátelské, mocné a obstrukční armády.

Během svého druhého funkčního období zavedla tvrdou monetaristickou politiku, což vedlo k dramatickému poklesu rozpočtového deficitu. Do země přišlo velké množství zahraničního kapitálu a očekával se hospodářský rozkvět pro Pákistán. Zahraničním investorům dala vládní kontrakty na modernizaci infrastruktury v hodnotě mnoha miliard dolarů. Její privatizační program byl chválen pro svou otevřenost a široké vlastnictví.

Avšak nepodařilo se jí splnit svůj předvolební slib, že ukončí politiku konfrontace a často zbytečně plýtvala energií v hádkách s opozicí anebo se nechala ovlivnit minoritními zájmy, které omezovaly její moc.

Bhuttová začala být silně závislá na establishmentu a ztratila styk s obyučejnými lidmi. Největší odpor vyvolal její pokus umlčet tisk a zmanipulovat soudnictví. Její pokus jmenovat do funkcí soudce na základě loajality vůči ní vážně poškodil pověst pákistánského soudnictví i její vlastní. Bhuttové se také nepodařilo neutralizovat sektářský a etnický konflikt v Karáčí, v největším pákistánském městě, kde docházelo k více než 10 vraždám denně. Provinční vláda musela spoléhat na armádu, aby tam udržovala pořádek. Zajímala se hlavně o zahraniční politiku a hojně cestovala. Avšak její vnitropolitické postavení bylo oslabeno.

Podrobnosti v angličtině ZDE