Nejsem výrobcem zpráv, nýbrž jejich spotřebitelem. Sleduji politické i hospodářské zprávy, ale neholduji zprávám z vysoké společnosti - a páření celebrit mě ponechává chladným. V poslední době mě zaujala naléhavá žádost prezidenta Kanadské rady pro vepřové, pana Clara Schlegla. Obrátil se na ministerského předsedu jménem 11 tisíc pěstitelů vepřů, kteří se dostali do nejhorší finanční krize za posledních 30 roků. Jestli se jim nedostane pomoci, mnoho z nich ve velice krátké době zbankrotuje. Podle jeho dopisu je kanadská výroba vepřového masa jedním z nejmodernějších druhů průmyslu na světě. V loňském roce bylo vypěstováno a poraženo kolem 31 milionů vepřů. Kanada je považována za vývozce velice kvalitních masných výrobků, které jdou do více než 100 zemí na světě. Vývoz představoval loni celkovou částku 2.5 miliardy dolarů. Na vývoz jdou dvě třetiny vypěstovaných vepřů a při jejich pěstování je zaměstnáno na 42 tisíc pracovníků.

Pan Schlegel se zmiňuje o tom, že trh má svoje vrcholy a své nízké hodnoty, což je běžné a průmysl vepřového masa se s takovou situací v minulosti dobře vyrovnával. Jenže dnešní hospodářská situace nevypadá tak, že by se jednalo o normální cyklický vývoj. Je drasticky ovlivňována kombinací několika velice nepříznivých faktorů jako je neobvykle vysoká hodnota kanadského dolaru ve srovnání s dolarem americkým, silně snížená světová poptávka po vepřovém mase a 60%ní zdražení krmiv v posledním roce. Při tom krmiva představují asi 70% nákladů na pěstování zvířat. Světové ceny obilí vzrostly více než na dvojnásobek a hlavním důvodem pro tento vzrůst je masívní vzrůst poptávky po obilninách jakožto surovinách pro výrobu biologických pohonných hmot.

Kanadský dolar byl po mnoho let o 15 i více procent levnější než americký dolar, ale koncem léta začal prudce růst, jak se zlepšovalo kanadské a zhoršovalo americké hospodářství, až se americkému dolaru vyrovnal a jeho hodnota dokonce vzrostla na 1.08 dolaru amerického. Pro kanadské občany to byla velice vítaná změna a ti začali jezdit nakupovat do USA, kde bylo pro ně zboží levnější než doma. Najednou mohlo jezdit na zahraniční dovolenou mnoho dalších lidí, kteří si to dříve nemohli dovolit. Doma lidé protestovali proti dosud vysokým cenám a to nejen v knihkupectvích, kde podle vytištěných cen na časopisech a knihách ještě stále platily mnohem vyšší ceny v kanadských dolarech než v dolarech amerických. Pro kanadské vývozce ale nastaly zlé časy, protože jejich zboží značně podražilo po přepočtu na americké dolary.

Otázkou, proč poklesla poptávka po vepřovém mase i v těch zemích, kde ji neovlivňuje judaismus a islám, se pan Schlegel nezabýval, ale upozornil, že chovatelé nemohou vypnout ve vepříně přívod elektřiny, zavřít dveře a odejít, ale je nutné zvířata neustále krmit a ošetřovat.

Pan Schlegel usilovně žádá ministerského předsedu o pomoc, ale zdůrazňuje, že se mu nejedná o žebrání - neprosí ani o finanční podporu ani o granty. Žádá krátkodobé půjčky, které by chovatelům umožnily překlenout nynější nepříznivou situaci, kdy výkupní cena vepřů klesla na 0.85 dolaru za kilogram, kdežto dlouhodobě se cena pohybovala mezi 1.35 a 1.50 dolaru. Pan Schlegel upozorňuje, že vlády mnoha zemí na světě, které také chovají velké množství vepřů, svým chovatelům pomáhají, kdežto kanadským chovatelům se dostává jen slovních slibů a "skutek utek'".

Zajímavý je konec žádosti: "Představujeme průmysl schopný konkurence a znova takoví budeme. Nyní ale potřebujeme systém půjček, který by nás přenesl přes příštích 20 měsíců než se hodnota kanadského dolaru znova upraví a než se cena krmiv vrátí na dřívější hodnoty. S pomocí vlády se bude dostávat kanadským občanům stále stejně kvalitního vepřovéhjo masa za dostupné ceny a podobně bude moci potravinářský i pohostinský průmysl získávat vepřové za dostupné ceny a také je tak nabízet svým zákazníkům. Současně umožní systém půjček zemědělcům, aby zůstali u své práce. Potřebujeme, aby se ministerský předseda zabýval naší situací ihned a co nejdříve nám poskytnul vládní pomoc".

Podepsán Clare Schlegel.

Necítím se oprávněn kritizovat dopis určený ministerskému předsedovi, protože nerozumím tomu, že by půjčky mohly významně pomoci chovatelům vepřů, kteří očekávají, že bude krizová situace trvat nejméně 20 měsíců. Že by potom šťastně skončila tak, že klesne hodnota kanadského dolaru vůči dolaru americkému a že současně klesne cena krmiv pro vepře a naopak vzroste obliba vepřového masa? Ve světě, ve kterém je ropa cílem veškerého snažení, neodstaví požadavky výrobců pohonných hmot a chemických surovin ani ta situace, že by mělo hladovět dalších několik set milionů lidí. Není ani přílišná naděje, že by cena amerického dolaru opět vzrostla, jestliže mají Spojené státy astronomický státní dluh, který roste každou minutu zatímto se miliardy dolarů přelévají do rukou akcionářů a majitelů vojensko-průmyslového komplexu a řady velkopříživníků, kteří na základě lukrativních vládních objednávek "znova budují" Írák a Afghánistán. Zbývá tedy otázka, zdali je reálná naděje, že by lidstvo ve větší míře opět zařazovalo do svého jídelníčku kanadské vepřové.

Jestliže se v uvedeném případě obracejí chovatelé vepřů se žádostí o pomoc na vládu, která se nemá k tomu, aby pomoc poskytnula, situace je zcela jiná v případě sýrů. "Dovozci sýrů nemají co prodávat" dalo by se napsat v duchu novinářské praxe. Opravdu je nedostatek dovážených sýrů a jejich ceny vzrostly jako dosud nikdy, např. až na 57.80 dolarů za kilogram jednoho italského sýra! Není tomu tak proto, že by takové sýry v Kanadě nebyly. Jsou, ale od jara se skladovaly v pronajatých chladírnách, aby bylo co prodávat před Vánocemi. Vláda totiž zavedla dovozní kvóty. Velké ottawské lahůdkářství objednalo hned na začátku léta 15 druhů sýra z dovozu, ale objednávku na 13 druhů zrušil dovozce. Jiní dovozci varovali obchodníky, aby prodávali velice opatrně a pomalu a ponechali si ve skladech dosti velké množství sýrů na předvánoční dobu, kdy jejich cena prudce vzroste a víc se na nich vydělá.

Výrobci, dovozci, obchodníci i politici souhlasí s názorem, že je nedostatek sýrů vyvolán uměle vládou. Ministerstvo pro zahraniční obchod zavedlo kvóty, aby chránilo kanadské výrobce sýrů. Kdo by chtěl dovézt sýr nad kvótu, zaplatil by 250%ní tarif. Pan Jacques Laforge, prezident kanadských výrobců mléka, si situaci pochvaluje podobně jako největší výrobce a dovozce sýrů, quebecká firma Agropur. Kdyby vláda snížila kvóty na sýry, občané by údajně kupovali rozmanitější dovážené sýry a místní zemědělci by bankrotovali, zejména ti, kteří mají po 60 až 70 kravách. Jejich odchodem by se zhroutila politická moc všech výrobců mléka a nastal by drastický zánik kanadského mlékařství.

Mezinárodní rada pro sýry v Kanadě si najala právníka, aby se snažil o zvýšení sýrové kvóty. Pan Donald Kubesch ale sdělil, že je lobby výrobců mléka politicky mnohem silnější než dovozci sýrů a tedy není žádná naděje, že by byly kvóty zvýšeny. Situace je o to komplikovanější, že jsou výrobci mléka soustředěni zejména v Quebeku. To je provincie, kde se mluví francouzsky a kde je většina lidí nakloněna liberálním a sociálním názorům kdežto jako celek odmítá názory konzervativní. Dnešní menšinová kanadská vláda je ale právě konzervativní. Chybí jí lepší podpora v Quebeku. Tam je třeba získat volební hlasy, aby se z vlády menšinové mohla stát vláda většinová. V tom případě by si mohla opozice "trhnout nohou". Většinová vláda se totiž cizím slovem nazývá vládou "totalitní" a až do příštích voleb může jednat, jak se jí zlíbí. Zejména může hlásat ty největší nesmysly o přednostech demokracie.

Nějaký vyšší úředník na kanadském ministerstvu pro zahraniční věci a mezinárodní obchod prohlásil, že jsou kanadské kvóty na sýr v souladu s dohodami se Světovou obchodní organizací (WTO) a že každá země chrání svoje vlastní zemědělství. Již v listopadu 2005 hlasoval kanadský parlament 288:0 při návrhu, aby kanadští vládní vyjednávači s WTO nepřipustili zvýšení tarifních kvót. O dva roky později čte ve svém velkém lahůdkářství pan Pat Nicastro říjnové číslo novin Foodservice News. Na titulní straně je titulek, který hlásá, že si Kanada udržuje světové prvenství s nejvyššími cenami sýrů.

Tak mě napadá, že je demokracie jako tavený sýr. Ten se dělá tak, že se vezme libovolný pomletý sýr, přidají se k němu jiné přísady a tavicí soli a všechno se to za pilného míchání zahřeje na vysokou teplotu. Tavení sýra bylo vyvinuto na začátku minulého století, aby se daly zpracovat i sýry s různými nedostatky - pochopitelně na vysoce kvalitní výrobek.