28. 12. 2007
Krásný svět finančních analytikůS rozvojem trhu a tržní ekonomiky v ČR se k celospolečenským a národohospodářským otázkám stále více vyslovují kalkulační ekonomové a finanční analytici. Jejich pohled je často neotřelý, přímý, jasně ukazující ekonomickou dimenzi daného problému a obvykle nastiňující řešení pomocí ekonomických nástrojů, které sami tak dobře ovládají a v praxi používají. Zdánlivě tedy nabízejí účinná řešení mnohých palčivých problémů, které trápí současnou společnost. Jejich přístup k věci je samozřejmě racionální a logicky správný, po stránce formální pak bývá propracován i lépe než často chaotické či emocionálně zabarvené komentáře jiných účastníků diskuse. Navíc jsou obvykle exponenty některé finančně silné skupiny, což jim dodává na sebevědomí a sociálním statusu. Stejně tak jsou obvykle životními optimisty, neboť vzhledem ke své společenské pozici si mohou vyřešit řadu pro člověka s průměrným příjmem těžko řešitelných situací poměrně komfortně a snadno. |
Potud výhody tohoto přístupu. Přejdeme-li k nevýhodám, pak je to především neustálá redukce člověka s celým spektrem chování a potřeb na zjednodušený koncept homo oeconomicus (člověk ekonomický), maximalizujícího svůj užitek v daném místě a čase a postupně opouštějícího neefektivní pocity jako je lítost, věrnost, vztah k věcem a k lidem, skromnost, etika, rovnost, přátelství a další. Skoro mi přijde, že celá řada těchto analytiků sama tyto pocity ze svého myšlení již úspěšně vytěsnila, protože jim do jejich uvažování a modelování nezapadají a neumějí si s nimi poradit. Dále předpokládají, že se všichni budou racionálně rozhodovat a k tomuto rozhodování budou používat nekonečné spektrum neustále inovovaných ekonomických nástrojů. Zajištění proti životním rizikům budou všichni nadšeně segmentovat do desítek různých pojištění a smluv (zdravotní, důchodové, úrazové, domácnosti .....) a pokud tomu náhodou nebudou rozumět, využijí služeb právě různých poradců, kteří si samozřejmě pohlídají především to, aby na celé transakci vydělali hlavně oni a jejich chlebodárci. Dalším předpokladem je volba povolání podle platu. V jejich uvažování se stává příjem hlavním kritériem, vedle něhož jsou skutečné životní priority a zájmy zejména mladých lidí naprosto vedlejší. Potřebujeme techniky ? Zvýšíme tam platy, a kdo tam nepůjde, tak to je jeho chyba, měl se ekonomicky rozhodnout a když to neudělal, tak si za to může sám, hlupák. Nejvyšší příjmy jsou pak samozřejmě v bankovnictví, takže oni se rozhodli nejlépe a takovou možnost měl přece každý, že studoval nějaké hloupé momentálně méně ohodnocené věci, jeho chyba. Nějaká sociální funkce zaměstnání či seberealizace lidí, to jsou nemístné sentimenty, heslem dne je flexibilita a konkurenceschopnost, ať to stojí, co to stojí. Mantrou finančních analytiků je také růst. A to jak růst HDP, tak růst pracovní aktivity. Je otázka, zda zdroji růstu nejsou v současné době především volný čas, čas strávený s rodinou apod. Co na tom, že sociologové ukazují, jak se žije stále rychleji a jaké to má problémy. Ekonomika se přece musí točit, to ví každé malé dítě a nějaké zpomalení, to by byla tragédie. Pokud někdo nemá na něco prostředky, řešením finančních analytiků je úvěr. Co na tom, že ho budou muset lidé splácet, porostou jim přece příjmy, a když ne, tak asi nebyli dost progresivní. Pokud dojde k úvěrové krizi, jako to bylo nedávno na trhu hypoték v USA, tak se to prohlásí za recesi no a v nejhorším se pár lidí vystěhuje pod most. Zaznamenáme si to jako problém a možná na chvíli trochu zpřísníme kritéria pro hypotéky. To, jaké mají úvěry dopady na cenovou hladinu a na psychologii lidí, to už se neřeší. V rozvojových zemích denně umírá spousty lidí na podvýživu, a to jsou vážnější problémy, než nějaké zadlužení obyvatel, tak co si stěžujeme. Jsou dokonce vytvářeny celé modely efektivního zadlužení během života, při jejichž praktické aplikaci se člověk již stane zcela otrokem svého úvěru, protože mu nezbude nic jiného než celý život pracovat za vysokou mzdu, která mu jediná umožní jeho pravidelné splácení. Samozřejmě, že pracují také s absolutní individualizací jako podmínkou efektivnosti, nějaké solidární systémy, to jen dobrovolně, protože povinná solidarita narušuje racionální rozhodování a bere těm schopným zdroje, které by mohli využít při zapojení do oněch homo oeconomicus postupů. Sklon k riziku se přitom bere jako žádoucí odvaha, potřeba jistot jako primitivní pasivita. Ale abych nebyl tak příkrý - já samozřejmě uznávám, že na ekonomickém hodnocení a přístupu k životu něco je, bez kalkulací a racionálních rozhodnutí se v dnešním propojeném a globalizovaném světě neobejdeme. Jen mám takový dojem, že v tom krásném světě finančních analytiků už vlastně ti lidé ani nejsou potřeba. Fungoval by i bez nich, akcie by stoupaly a klesaly a investice se zhodnocovaly, stačilo by mít nějaké robůtky, kteří by bez emocí ta racionální rozhodování dělali. Jen nevím, co mají dělat lidé, kteří na tuto životní filozofii přistoupit nechtějí. Ať už proto, že mají také jiné životní priority, a nebo proto, že jednoduše nemají takové schopnosti riskovat, spekulovat a kalkulovat. V očích finančních analytiků jsou odsouzeni k chudobě, protože ještě nepochopili, že myslet ekonomicky a investovat je tak snadné ..... |