Od té doby uveřejnilo devět členských církví závazek víry (faith stance) k tomuto tématu. Některé církve se nacházejí v procesu směrem k této smlouvě a zase jiné se zabývaly tímto tématem a poznaly vážnost krize. K tomu vedl Světový reformovaný svaz v partnerství se Světovou radou církví, Světovým luterským svazem a regionálními ekumenickými organizacemi ve všech regionech konzultace od Soulu-Bangkoku (1999) až po Stony Point/USA (2004). Dodatečná konzultace s církvemi jižní hemisféry se konala v Buenos Aires (2003). Po ní následovala společná konzultace církví Jihu s církvemi Severu v Londýně-Colney (2004).

Během valného shromáždění Světového svazu reformovaných církví v Akkře (Ghana) jsme navštívili otrokářské vězení Elmina a Cape Coast, kde byli miliony Afričanů a Afričanek učiněni zbožím, prodáni a vystavováni hrůzám útlaku a smrti. Křik "už nikdy znovu" byl skutečností dnešního obchodu s lidmi a pokračujícího útlaku světovým hospodářským systémem usvědčen ze lži.

Dnes jsme hotovi uzavřít závazek víry (faith commitment).

Víme, že stvoření stále sténá, je v okovech a čeká na osvobození (Ř 8,22). Nářek trpících lidí a rány stvoření jsou pro nás výzvou.

Znamení časů se stala naléhavějšími a potřebují interpretaci. Základní příčiny masivního ohrožení života jsou především produktem nespravedlivého ekonomického systému, který je obhajován a chráněn politickou a vojenskou mocí. Ekonomické systémy jsou věcí života a smrti.

Žijeme ve skandálním světě, který popírá Boží volání k životu pro všechny. Roční příjem nejbohatšího jednoho procenta odpovídá nejchudším 57%; 24000 lidí denně umírá na následky chudoby a podvýživy. Dluhy chudých zemí dále rostou, ačkoli jejich původní kredity byly mnohokrát zaplaceny. Války, které jsou vedeny o suroviny, vyžadují životy milionů; další miliony umírají na zbytečné nemoci. Globální pandemie HIV)AIDS zasahuje do života ve všech částech světa a postihuje především nejchudší, když nejsou k dostání obecně použitelné léky. Většinu chudých tvoří ženy a děti, a stále roste počet těch, kdo žijí v absolutní chudobě s méně než jedním dolarem na den.

Politika neomezeného růstu v průmyslových zemích a úsilí o zisk multinacionálních podniků vyrabovaly Zemi a těžce poškodily životní prostředí. V r. 1989 mizel každý den jeden biologický druh; v roce 2000 již to byl jeden druh za hodinu. Klimatické změny, plundrování stavu ryb, odlesnění, eroze půdy a ohrožení zásob pitné vody jsou jen některé pustošivé důsledky. Lidská společenství jsou roztrhána, životní prostory se ztrácejí, pobřežní oblasti a tichomořské ostrovy jsou ohroženy záplavami a bouřemi. Vysoké radioaktivní hodnoty ohrožují zdraví a životní prostředí. Životní formy a kulturní znalost jsou z důvodu ziskuchtivosti patentovány.

Tato krize je v přímém vztahu k rozvoji neoliberální ekonomické globalizace, která spočívá na následujících přesvědčeních:

• neomezená konkurence, neomezený konzum, nebrzděný hospodářský růst a hromadění bohatství je pro svět tím nejlepším;
• soukromé vlastnictví neobsahuje žádné sociální závazky;
• finanční spekulace, liberalizace a deregulace trhu, privatizace veřejných podniků a národních zdrojů, neomezený přístup pro zahraniční investice a import, nižší daně a neomezený pohyb peněz vytvoří bohatství pro všechny;
• sociální závazky, ochrana chudých a slabých, život odborů a mezilidské vztahy jsou podřízeny hospodářskému růstu a akumulaci kapitálu.

Tato ideologie, která o sobě tvrdí, že k ní neexistuje žádná alternativa, žádá od chudých a od stvoření nekonečné oběti. Falešně slibuje, že může svět zachránit nastolením bohatství a blahobytu. Vystupuje s nárokem, že chce ovládnout všecky životní sféry a žádá absolutní následovnictví, což se rovná modloslužbě.

Jsme si vědomi nesmírného rozsahu a komplexity této situace a nehledáme žádné jednoduché odpovědi. Jako ti, kteří hledají pravdu a spravedlnost, kdo se dívají očima bezmocných a trpících, vidíme, že přítomný světový (ne)řád spočívá na mimořádně komplexním a nemorálním ekonomickém systému, který je hájen impériem. Pod pojmem „impérium“rozumíme koncentraci ekonomické, kulturní, politické a vojenské moci v systém nadvlády, vedený mocnými národy, které chtějí chránit a hájit své vlastní zájmy.

V klasickém liberálním hospodářství je úkolem státu chránit soukromé vlastnictví a zachovávání smluv v soutěži trhů. Zápasy dělnického hnutí způsobily, že státy začaly trhy regulovat a pečovat o sociální blaho lidí. Od osmdesátých let začal neoliberalismus internacionalizací toků kapitálu odbourávat sociální funkce státu. Podle neoliberálního názoru je smyslem ekonomie zmnožit zisk vlastníků výrobního a finančního kapitálu, což vede k tomu, že většina lidí je vyloučena a se stvořením se zachází tak, jako by bylo zbožím.

Globalizace trhů měla za následek také globalizaci politických a právních institucí a pravidel, které byly zřízeny k jejich ochraně. Vláda USA a její spojenci disponují - ve spolupráci s mezinárodními finančními a obchodními institucemi (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace) - politickými, hospodářskými nebo také vojenskými pakty k ochraně a podpoře zájmů vlastníků kapitálu.

Pozorujeme také dramatické sbližování mezi hospodářskou krizí na jedné straně a procesem integrace ekonomické globalizace a geopolitiky na straně druhé, a to na pozadí neoliberální ideologie. Toto je globální systém, který hájí a chrání zájmy mocných. Všichni jsme jím zasaženi a nikdo se z něho nemůže stáhnout. V biblických pojmech takový systém hromadění bohatství na úkor chudých je pokládán za porušení věrnosti Bohu; je systémem odpovědným za zbytečné lidské trápení a je nazýván mamonem. Ježíš řekl, že nemůžeme sloužit zároveň Bohu a mamonu (L 16,13).

Vyznání víry (confession of faith) vůči ekonomické nespravedlnosti a ekologickému ničení.

Závazek víry (faith commitment) může být vyjádřen rozmanitým způsobem podle regionálních a teologických tradic: jako vyznání (confession), jako společný akt vyznávání (confessing), jako závazek víry (faith stance), nebo jako akt věrnosti (being faithful) vůči Boží smlouvě. Zvolili jsme slovo vyznávání)vyznání (confession), ne ve smyslu klasického vyznání (doctrinal confession) - protože Světová aliance reformovaných církví nemůže učinit takové vyznání - ale abychom poukázali na nutnost a naléhavost aktivní odpovědi na výzvy naší doby a apel z Debrecenu. Zveme členské církve, aby přijaly naše společné svědectví a odpověděly na ně.

Na pozadí naší reformované tradice a pochopení znamení časů prohlašuje valné shromáždění Světové reformované aliance, že globální ekonomická spravedlnost je podstatná pro integritu naší víry v Boha a naše následování jako křesťanek a křesťanů.

Věříme, že integrita naší víry je v sázce, jestliže mlčíme nebo odmítáme jednat tváří v tvář neoliberální ekonomické globalizaci. Proto vyznáváme před Bohem a mezi sebou navzájem:

Věříme v Boha, Stvořitele a Udržovatele všeho života, který nás povolává za partnerky a partnery ve stvoření a záchraně světa. Žijeme pod zaslíbením, že Ježíš Kristus přišel, aby všichni měli život v plnosti (J 10,10). Vedeni a posilováni Duchem sv. otvíráme se skutečnosti našeho světa.

Věříme, že Bůh je svrchovaný nad celým stvořením. „Hospodinova je země se vším, co je na ní.“ (Ž 24,1).

Proto odmítáme dnešní světový hospodářský řád, zaváděný globálním neoliberálním kapitalismem. Říkáme Ne také ke všem jiným hospodářským systémům - včetně absolutně plánovaných ekonomik - které opovrhují Boží smlouvou tím, že z plnosti života vylučují chudé a zranitelné a celek stvoření. Odmítáme každý nárok na ekonomické, politické a vojenské impérium, které podvrací Boží svrchovanost nad životem a jedná v rozporu s Boží spravedlivou vládou.

Věříme, že Bůh uzavřel smlouvu s celým stvořením (Gn 9,8-12). Bůh povolal k životu na zemi společenství, které spočívá na vizi spravedlnosti a míru. Smlouva je dar milosti, která se neprodává na tržišti (Iz 55, 1). Je to ekonomie milosti pro domácnost celého stvoření. Ježíš ukazuje, že toto je smlouva, která všechny zahrnuje, ve které chudí a marginalizovaní jsou přednostními partnery. Volá nás, abychom postavili spravedlnost vůči „nejmenším bratřím a sestrám“ ( Mt 25,40) do středu společenství života. Celé stvoření je požehnáno a zahrnuto do této smlouvy (Oz 2,l8nn).

Proto odmítáme kulturu nevázaného konzumního chování, konkurující honby za ziskem a sobectví neoliberálního globálního tržního systému nebo každého jiného systému, který tvrdí, že neexistuje žádná alternativa.

Věříme, že každé hospodářství domácnosti života, darované Boží smlouvou k zachování života, je odpovědné Bohu. Věříme,že hospodářství je zde k tomu, aby sloužilo důstojnosti a blahu lidí ve společenství, v rámci udržitelnosti stvoření. Věříme, že lidé jsou voláni, aby se rozhodli pro Boha proti mamonu. Věříme, že vyznání naší víry je činem poslušnosti.

Proto odmítáme neregulované hromadění bohatství a neomezený růst, který již stál miliony životů lidí a zničil mnoho z Božího stvoření.

Věříme, že Bůh je Bohem spravedlnosti. Ve světě plném korupce, vykořisťování a hrabivosti je Bůh zvláštním způsobem Bohem trpících,chudých, vykořisťovaných, zneužívaných a těch, s nimiž se nespravedlivě zachází (Ž 146,7-9). Bůh požaduje spravedlivé vztahy k celému stvoření.

Proto odmítáme každou ideologii nebo ekonomický režim, který staví zisk nad lidi, který nepečuje o celé stvoření a ty Boží dary, které jsou určeny pro všechny, vyhlašuje za privátní vlastnictví. Odmítáme každé učení, které ve jménu Evangelia slouží k ospravedlnění nebo neklade odpor takové ideologii.

Věříme, že Bůh nás volá, abychom se postavili na stranu obětí nespravedlnosti. Víme, co Pán od nás žádá: „ zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit před svým Bohem.“ (Mi 6,8) Jsme voláni, abychom se postavili proti každé formě nespravedlnosti v hospodářství a proti ničení životního prostředí, aby „se právo valilo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.“ (Am 5,24)

Proto odmítáme každou teologii, která tvrdí, že Bůh je jen na straně bohatých a že chudoba je vinou chudých. Odmítáme každou formu nespravedlnosti, která ničí spravedlivé vztahy - v oblasti gender (vztahů mezi muži a ženami), rasy, třídy, handicapu, kasty. Odmítáme každou teologii, která schvaluje, že lidské zájmy ovládají přírodu.

Věříme, že Bůh nás volá k tomu, abychom slyšeli nářek chudých a sténání stvoření a abychom následovali misijní pověření Ježíše Krista, který přišel, aby všichni měli život a aby jej měli v plnosti (J 10,10). Ježíš přináší spravedlnost utlačeným a dává chléb hladovějícím; osvobozuje vězně a vrací zrak slepým (L 4,18); podporuje a chrání utištěné, cizince, sirotky a vdovy.

Proto odmítáme každou církevní praxi nebo učení, které ze své misijní práce vylučují chudé a péči o stvoření; které posilují ty, kdo přicházejí „aby kradli, zabíjeli a ničili“ (J 10,10), místo aby následovali „dobrého pastýře“, který přišel pro život všech (J 10,11).

Věříme, že Bůh svolává všechny muže, ženy a děti odevšad dohromady, bohaté a chudé, aby zachovávali jednotu církve a její misii, aby smíření, k němuž Kristus volá, se mohlo stávat viditelným.

Proto odmítáme každý pokus, v církevním životě od sebe oddělovat spravedlnost a jednotu.

Věříme, že nás Duch volá vydat počet z naděje, která je v nás skrze Ježíše Krista a věřit, že spravedlnost zvítězí a mír zavládne.

Zavazujeme se, že budeme hledat globální smlouvu pro ekonomickou a ekologickou spravedlnost v Boží domácnosti.

V pokoře vyznáváme tuto naději - ve vědomí, že také stojíme pod soudem Boží spravedlnosti.

• Přiznáváme spoluúčast a spoluvinu těch, kteří vědomě nebo nevědomě těží z dnešního neoliberálního ekonomického globálního systému; poznáváme, že toto zahrnuje církve a členy naší vlastní reformované rodiny a proto voláme k vyznání hříchu.
• Přiznáváme, že jsme se stali zajatci kultury konzumerismu a konkurující ziskuchtivosti a sobectví současného ekonomického systému. Příliš často toto všecko prostoupilo naši vlastní spiritualitu.
• Vyznáváme svůj hřích, že jsme zneužívali stvoření a že jsme neplnili svoji úlohu být služebníky a přáteli/přítelkyněmi přírody.
• Vyznáváme svůj hřích, že naše nejednota v reformované rodině oslabila naši schopnost sloužit Božímu poslání v plnosti.

Věříme - v poslušnosti vůči Ježíši Kristu - že církev je volána vyznávat, svědčit a jednat, i kdyby to zakazovaly úřady a lidské právo, a trest a utrpení bylo důsledkem (Sk 4,18). Ježíš je Pán.

Spojujeme se v chvále Boha, Stvořitele, Vykupitele a Ducha, „který vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.“ (L 1,52n).

Uzavíráme smlouvu pro spravedlnost

Tím, že společně vyznáváme svou víru, uzavíráme v poslušnosti Boží vůle smlouvu. Chápeme tuto smlouvu jako akt věrnosti ve vzájemné solidaritě a v odpovědných vztazích.Zavazuje nás to, abychom společně pracovali pro spravedlnost v hospodářství a v ekologii, ve společném globálním kontextu i v našich rozmanitých regionálních a lokálních poměrech.

Na této společné cestě některé církve vyjádřily svůj závazek ve formě vyznání víry (confession of faith). Naléhavě je prosíme, aby toto vyznání dál překládaly do konkrétních akcí - regionálně a místně. Jiné církve se již začaly angažovat v tomto procesu a začaly akce uvádět v život. Vyzýváme je, aby se dále angažovaly prostřednictvím výchovy, vyznání a konkrétního jednání. Ty církve, které jsou ještě na začátku procesu poznání, naléhavě žádáme na základě vzájemné smluvní odpovědnosti, aby prohloubily svoje vzdělávání a zvažovaly otázku vyznání (confession).

Valné shromáždění vyzývá členské církve Světové reformované aliance na základě vztahu smlouvy, aby převzaly nesnadný a prorocký úkol interpretovat toto vyznání svým místním sborům.

Valné shromáždění žádá členské církve, aby uskutečnily toto vyznání a následovaly doporučení výboru pro veřejné otázky o ekonomické spravedlnosti a ekologických otázkách.

Valné shromáždění pověřuje Světovou reformovanou alianci, aby spolu s jinými seskupeními - s ekumenickým společenstvím, jinými náboženstvími, hnutími civilní společnosti a lidovými hnutími - se zasazovala o spravedlivou ekonomii a integritu stvoření a vyzývá členské církve, aby dělaly totéž.

Nyní naléhavě prohlašujeme, že se zavazujeme svůj čas a energii užívat k tomu, aby se měnilo, obnovovalo a znovu vytvářelo hospodářství a životní prostředí (země) a tím se volil život, v němž bychom my a naši potomci mohli žít (Dt 30,19).