Barma zažila po dobu téměř čtrnácti dnů silné občanské protesty, nejvážnější pokus odstranit vojenskou diktaturu za posledních dvacet let.

Úřady uvedly, že policie usmrtila při rozehnávání demonstrací 10 osob, avšak diplomaté a aktivisté konstatují, že počet mrtvých byl daleko vyšší.

Zakázaná opoziční stanice Demokratický hlas Barmy vydala fotografii, na níž podle ní je mrtvola mnicha nedaleko ústí řeky Rangún.

Minulý týden bylo několik klášterů terčem policejních razií a přicházely zprávy, že jsou mniši biti a usmrcováni. Po zatčení mnichů demonstrace ustaly.

Násilné zásahy proti neozbrojeným demonstrantům, kteří byli byti, oslepováni slzným plynem a na něž policie střílela, odsoudilo mezinárodní společenství i Asociace zemí jihovýchodní Asie (Asean).

Barmská vojenská junta se pokoušela zabránit tomu, aby se do zahraničí dostávaly informace o protestech a o jejich potlačování. Vypnula internet i sítě mobilních telefonů a policie konfliskuje fotoaparáty i mobilní telefony, které by mohly obsahovat fotografie násilných scén. Oficiální barmská média varovala místní lidi před spoluprací se zahraničními sdělovacími prostředky.

Podle zpravodaje BBC Paula Reynoldse jsou události v Barmě připomenutím, že pouliční demonstrace nevedou nutně k úspěšným lidovým povstáním. Nepodaří se jim totiž nutně režim destabilizovat.

Úspěšná lidová povstání musejí podle Reynoldse splnit tyto podmínky:

• Na širokých protestech se musí podílet všechny sociální i hospodářské vrstvy v zemi
• Musí existovat vedení opozice s jasnou představou, co chce, kolem něhož se mohou demonstranté sjednotit
• Opozice musí mít možnost do určité míry používat sdělovacích prostředků, aby informovala o svých akcích veřejnost
• Musí existovat mechanismus jak ochromit vládnoucí režim - ať už by to byl vojenský puč, nebo vznik reformistů ve vedení, anebo prosté vyčerpání existující vlády a její rozklad.
• Vnější tlak od významných mocností vyžadující změnu.

Ve východní Evropě v devadesátých letech byla většina těchto podmínek splněna. Docházelo k protestům, komunistické vlády byly vyčerpány, do popředí se dostali reformátoři, Sovětský svaz za vedení Michaila Gorbačova odmítl podpořit starou gardu a policie přešla k opozici. V Uzbekistánu v roce 2005 byly naproti tomu protesty krutě potlačeny, protože nevyvolaly širší povstání. Totéž se stalo v červnu r. 1989 v Číně, kdy čínská vláda krvavě potlačila studentské demokratické protesty.

Zatímco v Evropě a ve Spojených státech vzniklo vážné znepokojení ohledně toho, co se děje v Barmě, v Číně nikoliv. Čínská média krizi v Barmě téměř úplně ignorovala. Čínská vláda nepodléhá požadavkům na dodržování lidských práv, konstatuje britský analytik. Má vlastní politiku prosazování čínských zájmů celosvětově. Jejich součástí je získávání velkého množství přírodních zdrojů. Čína se zásadně nevměšuje do krizí na různých místech světa. Čína se ovšem do určité míry obává, aby svět nebojkotoval příští rok Olympijské hry, a tak vyjádřila vlažnou nespokojenost s událostmi v Barmě.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE