Lucie Talmanová: Přes veškeré proklamace je žena pořád považována za toho, kdo patří k plotně. Ten druhý extrém je zase brán jako ultraemancipovaný feministický pohled. A to je strašně špatně, protože takhle černobílé to určitě není. Ty dvě polohy ženy nejsou plotna -- feministka. Mezitím je přece obrovské množství možností pro ženu i pro muže. Zjednodušování a radikalizace pohledu mě nesmírně trápí. Já nevím, jestli sama dokážu to, o čem jsem si původně myslela, že je jednodušší, než jak se teď ukazuje -- tedy skloubit mateřství s politikou. Pořád ještě si myslím, že to jde, ale jednoduché to není. Především bude záležet na tom, aby tím netrpěl můj syn. Zkrátka mrzí mě ten černobílý pohled.

LN: Vy určitě nejste plotna. Nakolik jste feministka?

Lucie Talmanová: Vyprovokována posledním rokem života jsem už blízko feministky. Ale nechávám si i kus té plotny. Můj pohled na svět se zfeminizoval, ale pořád ještě umím vařit.

LN: Jak se váš feministický postoj uplatňuje vedle Mirka Topolánka? Znám ho jen z politické stránky, ale intuitivně na mě působí jako machistický typ.

Lucie Talmanová: Myslím, že se to nevylučuje. Rozhodně se kvůli tomu nehádáme. A já si ten svůj postoj nepřenáším domů. Strašně těžko se to popisuje. Není to tak, že bych byla radikální feministka, ale za ten poslední třičtvrtěrok jsem bojovala proti předsudkům, o kterých bych ani netušila, že ještě v naší společnosti můžou existovat. Víte, když napíšete článek o radaru a tři z pěti reakcí jsou "pleť bačkůrky"... Bylo mi zkrátka naznačeno, že radar není téma, kterému by se žena měla věnovat. To mi tedy přišlo legrační, protože jde o téma, které se dotýká deseti milionů obyvatel téhle země. Vždyť se to řeší všude, ve školách, v rodinách. To byl jen takový drobný příklad.

LN: Lucie Talmanová : Žádný zločin jsem nespáchala ZDE