27. 9. 2007
Podělaná návštěva ministra v zemědělském družstvu(Lehká delší legrace)U nás v zemědělském družstvu na Vysočině byla před čase ohlášena návštěva ministra zemědělství. Už ani nevím, jak se jmenoval. Dnes se ministři střídají jako počasí. Dříve, když táhnul vítr z východu, tak vydrželo stejné počasí třeba týden, dva, někdy i tři. V zimě mrzlo, jako když praštělo. Dnes se střídá počasí tak rychle, že ráno máte třeba podzim, dopoledne jaro a odpoledne zimu. Vždyť to znáte. Člověk neví, co by si měl na sebe přes den obléci. Zvláště, když dělá na poli. Meteorologové to vysvětlují tím, že dnes vanou euro-atlantické větry a nikoliv pevninské, jako tomu bývalo dříve. My, burani a nevolníci, na vsi však dobře víme odkud ty větry pocházejí -- přece ze zadnice. |
Přímořské národy jsou proměnlivé a jde jim jenom o peníze. Na moři brambory totiž nevypěstujete. Musíte si je koupit a navíc na tom musíte ještě řádně vydělat. Nakonec vás ti šejdíři okradou o vlastní půdu pod nohama. Zato na pevnině, tam je hej. Tedy alespoň by tam mělo být. Každý sedlák se tam drží rodné hroudy. Moc dobře ví, že až se něco semele a tady se pořád něco mele, že se peněz nenají, kdežto pytel brambor ve sklepě je ten pravý kapitál. Dobrou radu dá ti každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti brambor pytel. Ti naši dobří přátelé poslední dobou nestojí vůbec za nic. Proto to jde s námi od Bílé hory pořád jenom z kopce. A navíc nám ti kupečtí kramáři namlouvají, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory. To proto, abychom se za sebe styděli a nechali se o ten pytel brambor okrást. Podle tohoto pravidla by potom znamenalo, že největší blbci jsou třeba i v Egyptě, Itálii a jinde v přímořských oblastech, odkud se k nám často dováží brambory, které jsou větší, než ty naše. Nevím? Nebo nám někdo tu srandu organizuje, zatímco my, sedláci a kluci český, italský a bůhvíjací se spolu pereme. Není to postavené na hlavu? My jim tam zase vozíme ryby. Buď kapry nebo, když tam jedeme na dovolenou, tak s sebou taháme mořské ryby a potvory, protože jsou v našich obchodech levnější, než tam. Stará bába Jabůrková u nás na vsi je pěkná čarodějnice. Léčí lidi a krávy. To druhé jí jde líp. Zajímá se celý život o tu alternatývu, nebo jak se tomu dneska říká. Já se zajímám jen o pivo a fotbal. Naši kluci minulý týden prohráli s Dolním Bukovskem. Jo, tak ta bába tvrdí, že podle starověkých čínských věštců, energie nebe, země a člověka prý spolu nějak souvisejí, až se vzájemně mohou ovlivňovat. Taková blbost! Dnes máme přece vědu. Dávno víme, že když chceme ovládnout člověka, že mu musíme napřed zamořit a zabrat nebe nad hlavou a zem pod nohama. Je to jistě nějaký nesmysl. Takových zde bylo, co chtěli poroučet větru a dešti, a jak dopadli? Například můj děda, kovář na vsi, tvrdil, že za Hitlera, když měli Němci parády, tak prý bylo vždycky hezky a říkalo se tomu "Hitlerovy slunečné dny". U Stalingradu se však ukázalo, že počasí fašisti zas tak dobře neovládají. Rusové je vypekli. Pak se s tím podobně vytahovali komunisté. Jak dopadli, víme. Místo poroučení větru, dešti a kapitalistům, se s kapitalisty raději domluvili. No a dneska je na pořadu dne zase oteplování. Něco na tom je. Člověku se zdá, jako by všichni dneska byli teplí. Člověk,aby se styděl za to, že je normální a že chce normální počasí. Pak má něco zdravého vyrůst? Osobně si myslím, že počasí dělají v televizi. Tam balamutí lidi ohledně všeho. Nakecají lidem, jaké bude zítra či pozítří počasí a lidé se buď těší nebo trápí, a proto je podle toho buď škaredě nebo hezky. Jestli tomu tak není, tak tomu tak jistě brzy bude. Vždyť dobře víme, jak to dříve chodilo. Všichni jsme přece museli říkat soudruhům, že si nestěžujeme, že černý čtverec je bílým kruhem, a že je peklo ráj. Nevšimli jste si, že už to zase začíná? Dříve jsme byli povinně nadšenými budovateli socializmu a dnes musíme pozitivně myslet. Dříve vám vynadal šaman místního KSČ, dnes vás léčí firemní psycholog. Plány se plní podle grafů stejně jako dříve. Pouze ti dnešní páni to fakt asi myslí vážně. S námi to však nevyhrajou. Čekáme, až se počasí vybere, a mezitím nás obírají. Jo, tak když měl přijet ten ministr, tak nám všem zaměstnancům družstva, dali nové pracovní oděvy a řekli nám, jak se mám chovat a co mluvit, kdyby se u nás pan ministr náhodou zastavil. Měli jsme se mu představit a abychom nic nezkazili, tak mluvit jenom zásadně o své práci. Té prý pan ministr určitě rozumět nebude. Za nic světě jsme nesměli vykládat, jak to u nás na vsi a ve státě doopravdy chodí. Ten slavný den přišel a co čert nechtěl, ořu pole a najednou koukám, že u silnice, vedle příkopu, u velikého šípkového keře, stojí bourák jako kráva. Takový ten terénní vůz, s pohonem na všechny kola, co s ním dnes jezdí všichni hlavně ve městě. Hned to ve mně hrklo. Avšak, nikde nikdo. Auto bylo prázdné. "Ministr," říkám si, "a jak se patří, když zajel úplně sám až na pole. A navíc má k tomu i pořádné auto. To nebude jen tak nějaký ouřada někde ze strojírenství, kde jej již nechtěli." Koukám, ale nikoho jsem pořád nikde neviděl. Zastavil jsem tedy traktor a jdu k autu u velkého keře. A skutečně, pod keřem byl skrčenej chlápek a vztekle mne pozoroval. Bylo to jasné. Byl to on, ministr. Tajně mne sledoval při práci, jestli se neulejvám a byl ještě navíc nějakej vzteklej. No nic, mě může být nějakej nafintěnej panák z města ukradenej, ať se tváří jak se tváří. Byl zlostí celej rudej v obličeji, že nemohl ani mluvit. "Dobrý den," povídám podle instrukcí našeho předsedy, "já jsem Franta Novák, traktorista a ořu tady tohle pole." Ale chlápek nic. Kouká a zle valí oči. Povídám tedy znovu: "Franta Novák, traktorista. Ořu tady pole." Zase nic. Už jsem toho měl pomalu dost. "Což mu nestojím, tomu ministrovi ani za slovo?! říkal jsem si, a hlasitě jsem na něj tedy spustil, až jsem skoro řval: "Novák, traktorista, ořu pole!" Zabralo to. Chlápek se začal zvedat, nadávat si kalhoty a povídá: "No a co, já jsem Jiří Mrzena, podnikatel. Mám se snad podělat? Já tady ser.!" Opodál po silnici přejela černá, obrovská a naleštěná limuzína. Doprovázely ji dvě auta s ochrankou a novináři a jedno auto s policajty. Dopadlo to dobře. Jirka Mrzena se rozesmál a pozval mne na oběd k nám do hospody, když jsem mu vysvětlil, o co jako šlo. To by žádný ministr určitě nikdy neudělal. Na pole jsem se vy....., tedy vykašlal. Ať si ho obdělává vrchnost sama. To dá rozum i takovýmu volovi jako jsem já, že jediný člověk neuživí takové procesí potentátů a sluhů, kteří kolem toho pole jen pompézně objíždějí a občas i spolu s mlsnými vlky, kteří neví, jak by jej cizákům střelili (Poznámka: Původ slova "legrace" je obecně neznámý. Podobně jako původ smíchu. Proto je náš život tak smutný. Zadáte-li výraz do vyhledávače, např. Vševědu (http://www.vseved.cz/index.php ), tak vám sdělí, že je to merenda, zadek, zadnice, sranda. Tedy vše co souvisí s vyměšováním strávené potravy. Zde bychom měli tedy hledat původ smíchu a všeho. Možná by se s tím snížila ta všeobecná hltavost a nenažranost.) |