Technika nás sprostě podrazí.

A pak už nepomůže nic. Ani zmatené šátrání v útrobách nejrůznějích technických vymožeností, ani hysterické mačkání knoflíků a tlačítek, určených pro "komunikaci" s našimi elektronickými přáteli a mazlíčky. Těmi mazlíčky, kteří se s námi zničeho nic naprosto přestali mazlit. Technika zůstala ledově chladná, zarytě mlčí a možná si do dna vychutnává ten pocit bezmoci, který Homo sapiens sapiens, pán tvorstva na Zemi, u ní a kvůli ní prožívá....

Podobně je to vlastně i s celou naší civilizací.

Nejprve to bylo jen radio a gramofon, který poslouchali naše prababičky a pradědečkové, pak televize, která se časem ještě vybarvila, následována magnetofony, videi a DVDíčkami, nemluvě již o počítačích a posledním výkřiku technického pokroku, kterým do světa zhruba před 10 lety vstoupily mobilní telefony. Zvláště ony se pro mnohé z nás staly naprostou drogou, bez níž si nedovedeme představit ani minutu svého života.

Záznamy informací jsou stále sofistikovanější. Děti již neumějí skoro ani z hlavy násobit, zato bravurně zvládají kejkle mezi nejrůznějšími počítačovými disky a ve virtuálním světě počítačových her řídí vesmírné koráby řítící se Univerzem.

Pohádka o hodné technice je ale možná jen pohádkou. Po válce vědci neměli počítače ani digitálně propojené sítě, a přesto ze země vydupali první sputniky a rakety, které vyslali nejen na oběžnou dráhu naší mateřské planety, ale vysadili i několik lidských posádek na Měsíci. Dnes se všemi těmi zázraky jsme rádi, když nám z oběžné dráhy na hlavy nespadnou raketoplány. A o cestách na Měsíc či ještě dál si můžeme nechat jen zdát.

Proč?

Všechno se to jaksi zadrhlo. Možná proto, že je to na člověka příliš složité.

A tak možná mají pravdu ti, kteří tvrdí, že pokud kdysi existovala na zemi nějaká skutečně vyspělá civilizace, zanechala nám své poselství zapsané do obyčejného kamene. A jako majáky zářící na cestě do budoucnosti stavěla své kamenné monumenty, aby nám, svým potomkům, cosi sdělila.

Tedy žádné umělé hmoty, zářící kovy, blikající displeje. To vše by patrně nepřežilo ani několik ubohých staletí.

Ostatně kdo ví, jak naše "informační" společnost jednoho dne dopadne. A co bude s celou tou nesmírnou spoustou záznamů, které se schovávají na magnetických discích. Něco se prostě možná jednoho dnes stane, třeba výjimečná magnetická bouře na Slunci, mimořádná kometa, meteorit či prostě a jednoduše selže ona "neomylná" technika. A všechny naše technické hračky oslepnou - a lidstvo s nimi.

A my se možná opět vrátíme k tesání značek do kamene. Tak jak tomu bylo kdysi dávno. V dobách, kdy staří Egypťané stavěli své pyramidy. A možná to ani nebyli staří Egypťané, ale nějaká mnohem, mnohem starší rasa.

A i naši potomci se potom budou pídit po tom, cože jim to ti jejich dávní předkové chtěli vlastně říci. Tak jako my, když zkoumáme pyramidy.

Tak jaké poselství asi ukrývají?

Možná: Pozor na techniku!