Přepis mého svědectví je k dispozici. Soud jsem však vyhrál především díky soudní analýze obsahu spisu, který na mne StB vedla. Je rovněž ilustrativní, že MV během šesti let jednání nenavrhlo ani jednoho jediného svědka proti mně. Prostě fakta byla a jsou na mé straně.

Dovolím si reagovat na největší nehoráznosti ze zveřejněných článků. Nebudu reagovat na lež, že jsem si připíjel šampaňským v ruzyňském salonku, neboť jste si popletli fakta. Přejdu i trapnost, s níž mne Fendrych ve svém sloupku "Katonova kariéra" důsledně nazývá přezdívkou, kterou mi dala StB bez mého vědomí.

Musím však poukázat na způsob, jakým Fendrych propojuje svou kritiku mých politických názorů s kritikou mých údajných přečinů. Hned v úvodu sloupku píše, že jsem byl "symbolem levičáctví", což v závěru zas opakuje tvrzením, že jsem byl "českým levákem. Politikem silně orientovaným na Rusko, nikoli na Ameriku, na socialismus, ne na kapitalismus". Odpustím si poznámku, že tohle černobílé vidění je poplatné fosilní době studené války neboť mohu přece být orientován na EU a na sociální demokracii, ale poukazuji na to, že jde o kritiku, byť nesprávnou, mých údajných ideových postojů, ne nějakých přečinů.

Podobně zní tvrzení, že údajně nemám rád "NATO a USA", což mimochodem není pravda. Vstup do NATO jsem podepsal za ČR právě já a několik amerických čestných doktorátů a ocenění jsem obdržel za postoje, s nimiž se ztotožňuje zhruba polovina amerických občanů. Další "ideová" kritika je už postavená na vyslovené nepravdě. Česko-řecká mírová iniciativa nebyla namířená proti NATO a nešlo o "ránu pod pás spojencům". Dokument jsme předložili členským zemím NATO v rámci dialogu uvnitř Aliance. Iniciativu později uvítalo několik evropských ministrů zahraničí a její obsah se výrazně promítl do 10 bodů, jimiž bylo v červnu 1999 ukončeno bombardování bývalé Jugoslávie.

Do ideového odsouzení přihodil Fendrych některá závažná obvinění. Tvrdí, že jsem v Británii "donášel komunistickým rozvědčíkům", což odmítl i NBÚ, a opomíjí, že jsem 20 let zajišťoval největší spojení mezi Západem a českou opozicí, což potvrzují i dokumenty StB, které Fendrych jinak bere jako bernou minci. Celkem jsem domů poslal téměř 20 tun literatury, technických prostředků atd.a vyvezl ven stovky samizdatů, dokumentů Charty 77 apod. Z mých několik stovek kurýrů nebyl zadržen ani jeden. Z mých téměř 60 kamionů byl zachycen jeden a to v dubnu 1981. Nebyl zadržen náhodou, ale byl prozrazen doma Pavlem Muraškem, což i sám přiznal. V zadrženém kamionu byly adresy příjemců literatury zakódovány a StB skutečná jména nikdy nezjistila. Patřili mezi ně Jaroslav Šabata, Jiří Dienstbier, Jiří Muller, Petr Pithart, Drahuše Proboštová a další.

Žádné tajné dokumenty jsem nezničil, jak tvrdí Fendrych. Skutečně si myslíte, že ministr sám šrotuje jakékoliv dokumenty? Správního přestupku jsem se dopustil tím, že některé dokumenty, jejichž skartování jsem potvrdil, byly později v MZV nalezeny neskartovány.

Svou neznalost faktů Fendrych prozrazuje tvrzením, že jsem "prohlásil útok USA na Irák za nelegitimní, což si nedovolil ani Kofi Annan, generální tajemník OSN". To je směšné. Všechna prohlášení k irácké invazi jsem koordinoval s Kofim a oba jsme se vyjadřovali naprosto totožně. Konstatovali jsme, že invaze bez souhlasu RB OSN porušila mezinárodní právo a Chartu OSN. Pro Vaši informaci Kofi Annan ihned po zahájení války 20.3.2003 tvrdil, že invaze "není v souladu s Chartou OSN", pak na jaře 2004 hovořil o "porušení mezinárodního práva" a v září 2004 v rozhovoru s britským reportérem BBC Omenem Bennettem Jonesem jednoznačně prohlásil, že invaze byla "ilegální". Lze si snadno ověřit.

Nejsmutnější je způsob jakým se Fendrych otřel o reputaci mé matky, která však zemřela ve svých 57 letech a nemůže se tedy bránit. Její zdraví bylo nalomeno perzekucí z doby, kdy byla anglickou, tj imperialistickou manželkou velezrádce (můj otec byl odsouzen k 25 letům vězení). Její život je výstižně popsán v autobiografické knize "Cena svobody", která byla velmi příznivě oceněna v Anglii i v USA.

Jan Kavan