27. 9. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 9. 2007

Praha

A tak jsem začal žít v Praze. Sice jako student, sice v bytě s dvěma spolubydlícími a ne sám (co se koleje týče, ta pro mě bohužel -- navzdory exkluzivním cenám -- nepřipadá v úvahu jednak pro veliké množství lidí, které se na ní nachází, jednak pro s tím související prostředí, které na rozdíl od zábavy tvůrčí práci zdaleka nepřeje), sice na snad asi nejzapadlejším místě hlavního města, zato však velmi pěkném, přímo u lesa, daleko od mé rodné Ostravy, kde jsem strávil krásných 19 let, občas s hořkým, až kyselým nádechem, možná ovlivněným vzduchem ocelového Mittalu. Díky úžasné rychlo-pomalé nejmenované vlajkové lodi jednoho nejmenovaného (zatím) státního podniku jsem ale doma zpátky za vskutku luxusní 3 hodiny a 9 minut, které mohu při troše štěstí trávit s několika málo -- a nutno říci, že příjemnými -- lidmi z námi nedávno opuštěného gymnázia, kteří také šli -- oproti většině bývalého osazenstva tohoto váženého institutu, která prchla zpravidla do Brna -- zkusit štěstí do centra veškerého dění ve střední Evropě, tedy Prahy.

Nemluvím o Praze s nadsázkou, jelikož jsem se za posledních pár měsíců setkal s nepočetným množstvím cizinců, kteří si tu naši "Stověžku" prostě nemohli vynachválit. Zrovna před více jak týdnem jsem přistoupil do vlaku jedoucího z Dánska, ve kterém jsem se seznámil s jednou velmi sympatickou postarší paní, Australankou. Ta, aniž by ještě mohla z vozu vystoupit, se při pohledu na potemnělé večerní bulváry, ulice a dvory přes vyleštěné okno vagonu rozplývala tak, jako by se v ní narodila a jen se do ní nemohla celý život vrátit. Zajímala se o všechno, co by mohla pozoruhodného v útrobách města vidět, přitom bylo zřejmé, že mou pomoc sotva bude potřebovat, ježto průvodce, kterého držela v ruce, musela znát asi lépe než sám jeho autor. Ani má poznámka při výstupu na hlavním nádraží o zlodějíčcích, kteří ho okupují od podzemních prostor až po střechu, ji nevyvedla z míry. Pro Čechy asi nejodpudivější staniční halu prošla takřka bez povšimnutí se slovy "Chtělo by to rekonstruovat, zachovalé to je, to jo, jinak to ale ujde." Poté, co jsem ji doprovodil přes park hrůzy k zastávce, jsme se rozloučili a zatímco ona směřovala do hostelu směrem k Výstavišti tramvají, já pádil na Jižní město metrem, autobusem a nakonec pěšky. Za 40 minut jízdy prostředky MHD jsem ale vyslechl anglický rozhovor dvou pánů v obleku o perspektivě podnikání na Smíchově, desítky promluv -- většinou východoevropského rázu -- z různých stran okolo mě o tom, "jak by se tu dalo žít" a "jak se tu daj vydělat slušné prachy", spokojené hlasy nadšených Italů a Španělů, apod. Německy bohužel nerozumím téměř nic, asijské jazyky jsou mi cizí úplně, a tak jsem byl ještě asi mnohého ušetřen. A čas? Něco přes 22 hodin. Jde vidět, že Praha žije, a ať si říká kdo chce co chce, daleko více v ní bují zdravé kořínky a ne prohnilé větve organizovaného zločinu, které ale naneštěstí nad městem vyrašily hned po revoluci a sekají se dosti pomalu.

Druhý den nato jsem si v novinách v novinách přečetl o tom, jak je Praha kladně hodnocena v očích investorů, pak prolouskal obsáhlý článek v Respektu o outsourcingovém boomu u nás, zejména pak -- jak jinak -- v hlavním městě naší vlasti, atd. Jednoho Novozélanďana má zpráva o tom, že se chystám studovat právě v Praze, zcela rozzářila a několikráte po sobě mi tvrdil, že nikam jinam bych neměl jít, a to ani do zahraničí, poněvadž "Praha bude do pěti let na špici a ty se s úspěchem jako mladý člověk můžeš svést, zatímco většina Západní Evropy už buď ustane, nebo začne skomírat. Investice se poženou sem," pokračoval, "a dokud Východ nepřidá na vzdělání a nepomůže infrastruktuře, jakože se to kvůli obrovské rozloze tohoto území nestane nejméně do dvaceti let, zůstane střed Evropy tím lukrativním místem pro všechny. Ani Bratislava nepoutá tolik. Koukni na Budapešť, co tam? Každý chce sem. Nebo bude chtít. Nemám kamaráda, který by z Prahy odjížděl zklamán." Mou nedůvěru vůči Olympijským hrám smetl hravě ze stolu: "Neznám žádného jiného města, kterému by taková událost slušela více. Je to o penězích, máš pravdu, ale ty tohle město potřebuje, a protože si je zaslouží, já jí ty hry přeju."

Možná, že tento člověk přeháněl, možná, že ne. Uvidíme. I já uvidím. Výčet toho, co jsem ale od "těch zvenčí" slyšel, by se ale z mé paměti přepisoval na slušných dvacet stran, a proto pro potřeby tohoto textu postačí tyto dva. Zatím musím být v klidu a rozkoukat se tu. Osobně je pro mě Praha něčím půvabným, něčím dost důvěrně známým, blízkým, zároveň však jistým způsobem nejistým, až odtaživým. Třeba za to může ten zdejší jazyk místních, třeba bych to také mohl svést na třísetkilometrovou vzdálenost od domova, která mi ale popravdě řečeno vůbec nevadí, snad ta anonymita na vysoké škole v prvním ročníku, než, jak se často říká, "odpadne ten plevel", který si to tu šel jenom očichat. Ne, ani takový ani takový důvod to nebude. To jen Praha bobtná a já nabírám dech s ní.

Autor je studentem vysoké školy.

                 
Obsah vydání       27. 9. 2007
28. 9. 2007 Schröder vyzval EU, aby odpověděla na "ruské výzvy" východní politikou Německa a EU
27. 9. 2007 Pozměňovací návrhy k diginovele obsahují chyby Filip  Rožánek
28. 9. 2007 Velká vítězství proradarové propagandy Pavel  Čámský
28. 9. 2007 Také učitelé potřebují dobré vzdělání! Michal  Giboda
30. 9. 2007 Svatý Václave, oroduj za někoho jiného Zdeněk  Bárta
28. 9. 2007 Praha Vít  Hinčica
28. 9. 2007 Myšlenka dne (včerejšího)
29. 9. 2007 "Seriózní" Lidové noviny: Topolánkova Talmanová není doma feministka
27. 9. 2007 Co jsem zač, kádrováku Klvaňo? Jan  Neoral
27. 9. 2007 Propagandistický průzkum STEM pro Tomáše Klvaňu: Míchat jabka s hruškami Jakub  Rolčík
27. 9. 2007 Stokrát opakovaná lež se stává pravdou Tomáš  Gawron
27. 9. 2007 Místo Dany Kuchtové Jiřího Zlatušku Pavel  Pečínka
27. 9. 2007 Nezajímá mě, zda je radar zdraví škodlivý, nechci ho
27. 9. 2007 Siromacha vyšla v nakladatelství Mladá Fronta Alex  Koenigsmark
27. 9. 2007 Katolický arcibiskup: V Evropě záměrně napouštějí kondomy virem HIV
27. 9. 2007 Americký pravicový komentátor "překvapen, že černošská restaurace byla slušná"
27. 9. 2007 OSN požaduje od Barmy mírnost
27. 9. 2007 Zadluží se i Praha olympijskými hrami na mnoho desítek let?
27. 9. 2007 Aféra jménem Andula (I. část) Josef  Brož
27. 9. 2007 O pejorativnosti slova "podnikání" Stanislav A. Hošek
27. 9. 2007 Český prezident nezná programové prohlášení vlády... nebo lže
27. 9. 2007 V Gaze trpí statisíce dětí Daniel  Veselý
27. 9. 2007 Ďábel přistál Petr  Glivický
27. 9. 2007 Osvětimská lež a počet mrtvých v Iráku Michal  Rusek
27. 9. 2007 Stejný čin, rozdílný trest, anebo globalizace zločinnosti Uwe  Ladwig
27. 9. 2007 Klapka, Sarajevo potřetí!
27. 9. 2007 Fanatický tón Jana Bláhy
27. 9. 2007 Podělaná návštěva ministra v zemědělském družstvu Wenzel  Lischka
27. 9. 2007 Všechno je pryč Luděk  Toman
26. 9. 2007 Iniciativa Ne základnám reaguje na vládou zadaný průzkum o radaru
26. 9. 2007 Cenzura v Americe Fabiano  Golgo
26. 9. 2007 Meyerovi to patřilo
26. 9. 2007 Co Golgo opomněl a Kerry nestihne Vítězslav "Vitex" Dvořák
26. 9. 2007 Proč vadí Jan Kavan Milan  Daniel
25. 9. 2007 Odpověď na "Velké loučení Jana Kavana": Jan Kavan se ještě neloučí Jan  Kavan
25. 9. 2007 Dopis Daliboru Balšínkovi, který v Týdnu nevyšel Jan  Kavan
26. 9. 2007 Poradci Georgi Bushovi dávají taháky, jak vyslovovat jména zahraničních politiků, zemí a měst
25. 9. 2007 Amerických základen bude v ČR víc? Jan  Neoral