27. 9. 2007
O pejorativnosti slova "podnikání"V politické publicistice týkající se popisu současné české reality, je pojem podnikání velmi často užíván jako prostředek ideologizované argumentace. Zajímá mne, kde leží skutečné základy tohoto pojetí. Určitá skupina publicistů i politicky aktivních lidí veřejně se projevujících v českém kyberprostoru, často vytýká svým oponentům, že slovo podnikání v nich vyvolává negativní emoce až po jeho totální negativní hodnocení. Takovýto názor jsem zaznamenal několikrát i v textech vyvěšených v Britských listech. Což mně přimělo k několika následujícím poznámkám. |
Když autor textu napíše, že na marxisty, socialisty, či jiné, působí slovo podnikání jako červený hadr na býka, či jim jen při jeho přečtení vstávají vlasy na hlavě, tak v tom není nic ke kritice. Je to jeho názor, na nějž má právo. Horší ale je, když v ekonomických, či sociálních polemikách stačí pisateli vyslovit takové či podobné tvrzení a tím je pro něj celá debata ukončena. Takto totiž každou kritiku současného tržního hospodářství v českém provedení odmítne, protože kritizujícího dehonostuje, aniž se namáhá vyvracet jeho argumenty. Sám sebe nezařazuji ani do jedné krajní skupiny. Nejsem ani nekritickým zastáncem podnikání, které se začalo realizovat v této zemi na počátku devadesátých let minulého století, ani ideologickým odpůrcem podnikání, čti samostatné hospodářské produktivní aktivity. Za mého dětství se totiž ještě podnikalo. Ale nikomu se v té době neříkalo podnikatel. Znali jsme pana továrníka, velkoobchodníka, statkáře, sedláka, hoteliéra, hospodského, ba dokonce akcionáře (cukrovar a pivovar) a podobné. Využívali jsme umu stoláře, kováře, čalouníka, ševce, krejčové a desítky dalších řemeslníků. Lékař, zvěrolékař, advokát byl pro nás naopak persónou, se kterou jsme přicházeli do styku, teprve když všechny naše zkušenosti selhaly. Všichni jmenovaní byli tehdy podnikajícími osobami, ale nikdo o nich nikdy nemluvil jako o podnikatelích. Přiznám se, že kdybych si dneska zajišťovat existenci soukromou iniciativou výrobního, či služebného charakteru, hluboce by mne uráželo, že jsem zařazen do jedné skupiny s majitelem nočního klubu, čili nevěstince, producentem pornofilmů, ale také soukromým půjčovatelem "rychlých" peněz, provozovatelem herny, kasina, sázkové kanceláře či s nositelem podnikatelské licence "koupě za účelem prodeje". Pokud má dneska slovo podnikání v uších našich občanů pejorativní zvuk, pak to není, až na výjimky potvrzující pravidlo, vinou 40ti letého působení marxismu, komunistické minulosti, levičáckého dogmatismu, ani jiných ideologických předsudků, jak to často tvrdí zastánci všech dnešních poměrů. Naprostá většina lidí, kteří nastraží svou pozornost vždycky, když slyší slovo podnikání, nebo když si vytváří názor o podnikání v české realitě, vychází jen a jenom ze současných znalostí a osobních zkušeností. Podnikání je v očích "nepodnikajích" zdiskreditováno několika typickými jevy polistopadové reality, doby, kterou kronikář Ravik pojmenoval reálným postreálsocialsimem. Na prvním místě pak chováním četných zaměstnavatelů. Provozují švarc systém ve větších podnicích, v malých firmách pak vyplácí dvojí mzdu, jednu přes účetnictví a druhou "na ruku" a není neobvyklé, že mzdu platí i ve větších podnicích s mnohaměsíčním skluzem. Vyznačují se často bezohledností v jednání o pracovních podmínkách a pracovní době, zakazují činnost odborů a jejich kardinálním citátem je: "Když se vám to nelíbí, můžete jít. Druhou velkou oblastí neprospívající dobrému jménu podnikání je snaha nemalého množství podnikatelů o rychlé zbohatnutí. Nebylo na počátku privatizací nikterak řídké, že výrobek, na němž byla ještě cena z dob socialismu, byl po privatizaci prodáván až za desetinásobek. Typické to bylo například u knih, papírnických výrobků a dalšího zboží ještě několik let po převzetí obchodů. Velkou skupinou dehonostující podnikání pak byly a pořád ještě jsou podvody všeho druhu, jako dovoz podřadného zboží z ciziny a jeho prodej u nás za ceny evropské, což se týká často sportovních potřeb a mnohých přístrojů. Ale také prodeje exkluzivního zboží mimo obchody za pomocí nabídkových akcí spojených se zájezdy a dárky, kde ceny výrobků jsou mnohonásobně větší než jim odpovídající výrobky na všeobecném trhu. Patří sem dále neseriózní chování ba až krachy cestovních kanceláří, nedodržování pojistných smluv atd. Navíc ke všemu nejen bulvár, ale i bulvarizující se část publicistiky kdysi seriózní, nás doslova všechny zahlcuje reálnými případy podvodů všeho druhu -- a co je nejhorší -- obvykle se čtenáři či diváci nikdy nedoví, jak který konkrétní podvod byl ztrestán, či alespoň sankcionován. Specifickou skupinu problematizující veškeré podnikání tvoří chování peněžních ústavů v naší zemi, které jsou doslova světovou raritou. Finanční prostředky klienta se mu na účtu v bance doslova "vypařují", místo aby - podle kapitalistického vzorce podnikání - mu produkovaly další peníze. Při čemž ale banky samotné vykazují enormní zisky a jejich neustálý růst. A za vůbec nejdiskutovanější podnikání lze označit tak zvané investorství a burzovní makléřství, jež jsou dneska globálním kolotočem neexistujících finančních prostředků prezentovaných pouhou elektronickou informací o důvěryhodnosti té které právnické či soukromé osoby účinkující na trhu. V ní nejeden národohospodář vidí doslova časovanou bombu ohrožující celý ekonomický sytém světa, který se již definitivně odtrhl od reálné produkce . Již jen vyjmenované jevy jsou dostatečným důvodem, aby zpozorněl mnohý, když jenom slyší slovo podnikatel, či podnikání. Což ale všechno není to nejhorší. Doslova vražedný nůž celé etice podnikání vrazila do zad česká forma privatizace. Většinová veřejnost nikdy nepřijme za své, že se lze podnikáním dopracovat k miliardám během několika krátkých let. Největší privatizační zbohatlíci jsou hlavním argumentem pro všechny odpůrce finančního podnikání, jako metody konstituování tržní ekonomiky. Oni a především jejich praktiky dehonostovali nejen akumulaci kapitálu, ale celé podnikatelství. Vytvořili ekonomické klíma nedůvěry v úspěch pomocí poctivosti, dodržování mravů ba právního řádu. Jinými slovy, byly to české formy malé i velké privatizace, které na několik generací samy o sobě naprosto dostatečně dokázaly podnikání, podnikavost a podnikatele zdiskreditovat v očích prakticky obrovské většiny obyvatel naší země. Ba mnohdy i samotných podnikatelů, kteří raději uvedenou svou úspěšnost skrývají. Zase až na pokleslé výjimky. Přesto ale doufám, že běžný občan nemá nic proti řemeslníkovi, s jehož službou byl spokojen, vůči obchodníkovi který jej nepodvedl ani nešidil, ani proti továrníkovi, který ho nešikanuje a o mzdě vede solidní jednání s odbory, jakož i proti bankéři, který dokáže zhodnotit finanční prostředky klientů a ne s nimi zmizet. Což jsou sice činnosti podnikatelské, leč již z jejich pojmenovaní je jasný obsah jejich podnikání. Obecný termín podnikání bohužel v sobě skrývá i všechna negativa, která ho za polistopadovou dobu doslova zablátila. A bude trvat několik generací, než se etické podnikání toho odéru zbaví. Pozn. JČ: Zajímavé je, že v současném českém filmu (oněch cca 270 filmech, vzniklých od r. 1990) je každý podnikatel automaticky podvodník. Neexistuje jediný film obsahující pozitivní obraz domácího českého podnikatele. Viz má kniha Jací jsme: Český hraný film devadesátých a nultých let, která vyjde před koncem roku v nakladatelství Host Brno. |