23. 3. 2007
Volanty pošité kůží - komu ku prospěchu?Motto: "Jde o to, že odchází-li člověk za lepším, přetrhává svazky své vlastní budoucnosti a odpovědnosti s místem, které opouští. Do míst, kam odchází za lepším, přichází mentálně naladěn konzumovat ono lepší a ne se vydávat, neřku-li přímo obětovat, za uchování či rehabilitaci životodárné podstaty takového místa, či jen pro uchování jeho přirozené krásy." Ivan Dejmal, 2002
reakce na články Milana Daniela "Kdo to sočí na Mongoly" , I s Mongoly se musíme naučit žít , Ladislava Poláka "Mongolce nemá rádo celé Blansko" Dariny Martykánové "Přistěhovalci - několik údajů k zamyšlení" a Uwe Ladwiga "Někteří Češi se stěhují, někteří cizinci také, ti ale do ČR, aneb protesty jsou zbytečné, integrace za to ale nutná" k soužití mongolské komunity s většinovou společností v Blansku. Nemohu se zbavit pocitu, že pan Polák sice možná není politicky korektní, zato vcelku věcně, pohledem občana vidoucího věci na vlastní oči, popisuje dost děsivou skutečnost. Tedy děsivou, jak co se týká chování gastarbeiterů ve volném čase, tak jejich pracovních podmínek. Naopak mám obavy, že názory dalších dvou autorů nahrávají tendencím prosazovaným ultraliberální politickou a novinářskou elitou na objednávku decision-makerů globalizované ekonomiky. Tedy tendencím, kdy rovnost lidí a volnost jejich pohybu je hlásána z důvodu globální mobility pracovní síly, aniž by byly brány v potaz jakékoli vedlejší důsledky tohoto utilitárního přístupu. |
Ptejme se, komu to prospívá. Pracovníci z Mongolska v továrně v Blansku pošívají volanty kůží. Tedy pošívají volanty luxusních automobilů pravou zvířecí kůží. Potřebuje Česká republika továrnu, která kde se pošívají volanty kůží? S přivřením obou očí ano, pokud by pro místní lidi nebyla jiná práce. Potřebuje Česká republika továrnu, kde volanty kůží pošívají zahraniční dělníci (bez ohledu na to, jaké národnosti jsou a co dělají ve svém volnu)? Naše země je příliš krásná a příliš malá na to, aby sloužila jako stanoviště pro cizí radary, aby sloužila jako stanoviště pro továrny, ve kterých by importovaní pracovníci vyráběli zbytečnosti na export. Naši občané si nezaslouží, aby jim na domácí půdě nerovně konkurovali gastarbeiteři. Nezasloužíme si, aby se fabriky začínaly podobat věznicím, aby se následkem toho celá republika postupně začala měnit na vězení, ze kterého můžeme odjet jednou za rok na čtrnáct dní na dovolenou. Mongolové domů, Češi ma Kanáry nebo do Chorvatska. Tolik můj názor k aktuálnímu případu. Nebude snad od věci připomenout si, jak se v roce 2002 vypořádal s podobným problémem Ivan Dejmal v návrhu Strategie udržitelného rozvoje České republiky a především v následné polemice s kritiky tohoto dokumentu. Citace z návrhu SUR a komentář kritiků z Ústavu pro ekopolitiku: Odst. (2): "Jde o to, že odchod profesních špiček do ciziny v kombinaci s přílivem nekvalifikovaných pracovních sil může etablování občanské společnosti více či méně zbrzdit. Nelze očekávat vřelý vztah k naší krajině u nově příchozích, nemají-li ho kvalifikovaní, kteří kvůli vyšším ziskům dobrovolně odejdou". Neskrývanou xenofobii tohoto bodu nemůže zmírnit ani poznámka pod čarou, kterou tam zřejmě vpravil nějaký "statečný" úředník MŽP, na kterého to bylo přece jen silné kafe. Odpověď Ivana Dejmala: Předně je třeba vrátit napadený text do smyslu sdělení odstavce, odkud byl vytržen: "Z hlediska aktivizace ekologicky informované občanské společnosti lze očekávat v souvislosti se vstupem do Evropy komplikace související s předpokládanou silnou migrací obyvatelstva. Jde o to, že odchod profesních špiček do ciziny v kombinaci s přílivem nekvalifikovaných pracovních sil může etablování občanské společnosti více či méně zbrzdit. Nelze očekávat vřelý vztah k naší krajině u nově příchozích, nemají-li ho kvalifikovaní, kteří kvůli vyšším ziskům dobrovolně odejdou". Věc má hlubší podstatu, než kam ve své povrchnosti nebo zaslepené nenávistí posuzovatel dohlédne. Jde o to, že odchází-li člověk za lepším, přetrhává svazky své vlastní budoucnosti a odpovědnosti s místem, které opouští. Do míst, kam odchází za lepším, přichází mentálně naladěn konzumovat ono lepší a ne se vydávat, neřku-li přímo obětovat, za uchování či rehabilitaci životodárné podstaty takového místa, či jen pro uchování jeho přirozené krásy. Ta věc nemá žádnou nacionální či xenofobní podstatu. Na více jak stopadesátileté devastaci Podkrušnohorské pánevní oblasti Severních Čech se nezanedbatelnou měrou podílela právě okolnost neustálého příchodu lidí, kteří sem šli za prací, za lepším - byť ono lepší bývalo mnohdy hluboko pod úrovní, která by se dala nazvat blahobytem. Vůbec na to nemělo vliv zda šlo o Čechy nebo Němce, či po druhé světové válce o Čechy a Slováky a v sedmdesátých letech dvacátého století převážně o Romy z Východního Slovenska. Dvě generace příchozích také naplňováním svých očekávání lepšího ve výsledku téměř čtyři desítky let vybydlovaly sudetské pohraničí, než vyrostla generace, která se tam narodila, která odnikud nepřišla ani ve vzpomínkách svých rodičů, a ve které se už najdou přeci jen skupiny lidí, kteří se k tomuto území vztahují jako k domovu. Autorem napadeného textu jsem já a vycházel jsem ze svých vlastní zjištění pozorování a zkušeností. Obvinění z xenofobie je absurdní a urážlivé.... Poznámka pod čarou proto také nevznikla vlivem "silné kávy" statečného ani snaživého ministerského úředníka, jen popravdě přiznává, že nyní nelze říci o jak velkou hrozbu půjde, neboť nejde odhadnout, kolik lidí ze země odejde, ani jak možný a velký nakonec bude počet příchozích. Hlavní dokument návrhu SUR ČR autorského týmu vedeného I. Dejmalem ZDE Komentář Trnité počátky trnité cesty k udržitelnosti ZDE |