To, že "Mongolce" nemají Blanenští rádi, není žádným překvapením. Občan země, která se pyšní 98% etnickou čistotou, si jen málo a nerad uvědomuje, že jeho vlast je jen flíčkem na mapě světa a jen kapkou v moři národů. Hranice se ale sotva znovu zadrátují, a nežádoucí migraci může stát bránit jen zákonnými opatřeními, jež jsou v souladu s komunitárním právem. Země uprostřed Evropy se všudypřítomné migraci nevyhne. Musíme se s ní naučit žít, a musíme se naučit žít i s Mongoly -- stejně tak se ovšem i oni musí naučit žít s námi.

Stejně, jako se to naučili Poláci, pane Poláku.

Kdybych byl ale na místě pana Poláka, tak bych se ptal.

Ptal bych se především na městském úřadě, zda s mongolskou komunitou někdo pracuje a snaží se svou aktivitou promazat třecí plochy.

Zajímalo by mne, zda třeba místní živnostenský úřad kontaktoval majitele restaurací a navrhl jim, aby zařadili na jídelní lístky pár jídel ze skopového masa, jež mají Mongolové nejraději, a inzerovali tuto nabídku v mongolštině před svými provozovnami.

Ptal bych se firmy, která do svých provozů Mongoly přivedla, zda s nimi uzavřela řádné pracovní smlouvy a jak se stará o to, aby byli s prací spokojeni a ptal bych se Mongolů samotných, zda tyto smlouvy fyzicky mají -- mám totiž zkušenost, že někteří zaměstnavatelé cizinců jim je podstrčí podepsat, a potom schovají "aby se neztratily". Určitě by nebylo od věci, kdyby firma vzor smlouvy s mongolskými dělníky zveřejnila -- otevřenost se vyplácí.

Také by mne ovšem zajímalo, zda firma, která dováží levnou pracovní sílu až ze střední Asie, dotuje těmto lidem jazykové kurzy, či jiné integrační aktivity, jež mohou přispět k tomu, aby se nevytvářely vzájemné problémy.

Ptal bych se cizinecké policie, jak postupuje vůči těmto cizincům v případě, že poruší zákon.

Ptal bych se úřadu práce i Inspektorátu bezpečnosti práce.

Jako místní občan bych se ptal na celou řadu dalších věcí, protože by mi nebylo lhostejné, že nepřátelskou atmosférou vůči příchozím, jejichž jediným proviněním je to, že vypadají jinak, mají jiné zvyky, stravovací návyky a mluví jinou řečí, jsou postihováni tvorové stejného druhu jako jsem já. Přišlo by mi to ponižující pro mne samotného, pane Poláku. Je-li v Blansku vůči těmto lidem nepřátelství, mohou za to oni sami jen zčásti. To doufám připustíte i vy.

Chápu, že pach skopového tuku Moravákům nevoní. Chápu, že se jim nelíbí, když Mongol v bytě podřeže ovci, a že by těžce nesli, kdyby připravoval skopové v hliníkové konvi na otevřeném ohni, jak je v jeho vlasti zvykem. Všechno se však dá s dobrou vůlí řešit. Proč by nebylo možné udělat v některé restauraci berana na grilu a Mongoly tam pozvat -- vždyť by to přece souznělo i s tradicí českých velikonoc a novou tradicí "báječného letního grilování"? Proč by nebylo možné těm lidem s citem pro situaci vysvětlit, že jejich většinové okolí některé jejich zvyky nese nelibě? Je snad těžké vysvětlit jejich parťákům, že nemírné popíjení alkoholu či lov kachen, jež krmí místní děti, Mongoly v místní společnosti degraduje a diskvalifikuje? A naopak: cožpak je tak těžké vyslechnout si, co naopak Mongolové pokládají za neslušnost a čím se cítí být ponižováni?

Mongoly, ani jiné cizince, od nás nikdo neodčaruje. Podíl cizinců na počtu obyvatel se zvyšuje zvolna, ale vytrvale. Firmy, které využívají jejich práci i města, v nichž tito lidé žijí, si někdy neuvědomují, že jim z práce těchto lidí neplynou jen zisky, ale i určité povinnosti, zejména vůči českým spolupracovníkům a místním občanům, také však vůči samotným cizincům. A že i investice do dobrých vztahů se vyplatí.

I proto posílám tento text vedení firmy Apos auto a blanenské radnici. Britské listy jim jistě prostor pro jejich vyjádření poskytnou.