|
23. 3. 2007
Partnerem občanských iniciativ je státJan Tamáš měl pravdu, jen ji nedokázal přesně vyargumentovat reakce na zveřejněný videodokument ""Reportáž" z Trokavce: Co Česká televize natočila a co pak odvysílala"Záznam z přípravy pořadu ČT má slušnou vypovídací hodnotu. Především dokumentuje metodu činnosti redaktorky televize veřejné služby. Ze záznamu je zřejmé, že se paní redaktorka v čele TV štábu přihrnula na místo natáčení (předpokládám, že šlo o nevelké občerstvovací zařízení v obci Míšov u silnice od Rožmitálu pod Třemšínem kopírující jižní hranici VVP Brdy, kde v létě m.j. dělají pro znavené houbaře skvělou pečínku z krkovice a na fasádě protějšího domu je busta Járy Cimrmana, v pohledu zezadu, s nápisem, že „na tomto místě nebyl spatřen“). Přihrnula se s pro ni zcela jasnou představou - autorským záměrem nebo úkolem od šéfa, že posadí za jeden stůl odpůrce z hnutí Ne základnám a příznivce výstavby americké radarové stanice v České republice z hnutí Pro základnu, nechá je spolu diskutovat, případně bude diskusi moderovat, a bude z toho jistě zajímavý pořad. |
|
Realizace autorského záměru se paní redaktorka poměrně tvrdošíjně domáhala opakovanými dotazy směřujícími k Janu Tamášovi: „A proč si nechcete sednout s....“ S přibývajícím časem a za zvuků kukačkových hodin nabývala její snaha až groteskních odstínů. Svůj odmítavý postoj k diskusi se zástupci iniciativy Pro základnu vyjadřoval Jan Tamáš opakovaně několika slovy: „Nejsou pro nás partnerem“. Myslím si však, že pravá podstata, proč tomu tak není, nespočívá v tom, čím své odmítavé stanovisko Jan Tamáš zdůvodňoval. Ano, na straně iniciativy Ne základnám jsou desítky jejích subsystémů (občanských sdružení atd.), desítky tisíc podpisů občanů z celé ČR pod peticí a v zásadě 70 % občanů tohoto státu, kteří jsou proti. Na straně seskupení Pro základnu (které v celém kontextu působí spíše kontraproduktivně jako trucpodnik s křečovitou snahou o happeningové akce s deštníky či tenisovými raketami) je snad pár desítek jednotlivců, kteří se jsou ochotni projevit i jinak než v internetových diskusích. Nesouměřitelnost obou těchto iniciativ však tkví v důvodech jejich zrodu – a v odpovědi na otázku, proč skutečné občanské iniciativy vznikají. Profesor Josef Jařab například označuje občanské iniciativy za „zaručený lék proti chřadnutí demokracie“. Občané se s iniciativou obracejí směrem ke státním orgánům, a to zpravidla v kolizních situacích, v okamžicích, v nichž spatřují nebezpečí, že nejsou dostatečně respektována jejich práva, vůle, v obavě, že mocenské orgány neberou dostatečný ohled na jejich názory. Právě státní orgány jsou tedy partnery k jednání s občanskými iniciativami. Zástupci státní moci, případně zástupci orgánů územní samosprávy jsou partnery, kteří mají se zástupci občanských iniciativ usedat k diskusím k jednacímu stolu. Ať již ve státních budovách nebo ve studiích veřejnoprávních médii nebo v hospodách v Trokavci či Míšově. A právě oni také mají diskutovat o problému amerického radaru v Brdech s iniciativou Ne základnám, případně si o něm notovat s iniciativou Pro základnu. Nebo si snad bezmocní občané mají tyto věci „vyříkávat“ po hospodách a vláda si v klidu bude dělat, co chce? |
